Názory a komentáře

Na světě existují přesně dvě území, která si nikdo nenárokuje, přičemž jedním je Antarktida a druhým kousek pouště zvaný Bir Tawil, o němž jste pravděpodobně nikdy neslyšeli, přestože řada z vás od něj nebyla moc daleko. Bir Tawil je zdánlivě neviditelné místo mezi Egyptem a Súdánem, kde sice nikdo trvale nežije, ale pokud by ho jedna ze zemí uznala, znamenalo by automatickou ztrátu nároku na mnohem zajímavější kus pevniny, a sice oblast tzv. Halaibu ležící u Rudého moře. Pokud nevíte, kde se nachází, podívejte se zblízka na hranici mezi Egyptem a Súdánem u Rudého moře, kde rovná hraniční linie „utíká“ směrem nahoru a vytváří podivný trojúhelník v pravděpodobně odlišné barvě od zbytku mapy. Právě jste našli Halaibský trojúhelník, od něhož vlevo se do území Súdánu „zakousává“ Bir Tawil.

Na úvod přiznávám svou vědomost skutečnosti, jak bouřlivé je toto téma pro českou veřejnost, jak rozjitřené emoce vyvolává a jak je schopno vnést do mezilidských vztahů až nevraživost. Téma (ne)tolerance alkoholu „za volantem“ (resp. za dopravními prostředky obecně) se pravidelně vrací, ale debatující se nikdy nedoberou závěru, který by připadal smysluplný a spravedlivý všem. Má nulová tolerance k alkoholu během řízení stále své opodstatnění nebo bychom měli svůj přístup změnit?

Zasedla „koalice proti suchu“, vedená předsedou vlády Babišem, a usnesla se, že „vláda bude chránit přírodu a krajinu jako základní bohatství naší země“. To pamětníkům může poněkud připomínat někdejší různá usnesení Ústředního výboru KSČ, která také ničím nepohnula. U naší současné vlády navíc nejde o pouhou neschopnost, ale vůbec o její odpor k dané problematice. U Motoristů, kteří se zmocnili Ministerstva životního prostředí ČR, aby programově ochranu životního prostředí oslabili a klimatické vlivy bagatelizovali, nemůžeme očekávat, že prozřou a začnou popírat svůj program, že třeba přehodnotí grandiózní program betonování krajiny dálnicemi a místo toho budou vysazovat stromy. Těžko psa učit pastvě a těžko po Motoristech žádat, aby klimatology, což je exaktní vědní obor, přestali hanobit. Podle Motoristů nechť si příroda pomůže sama a člověk jako její součást nechť se tomu přizpůsobí, jak chce, nechceme nikoho omezovat. Motoristé tzv. úspornými opatřeními, tedy propouštěním odborníků na životní prostředí, svůj program ochromení životního prostředí - místo ochrany - naplňují.

Eskalace obchodní války mezi Spojenými státy a Kanadou představuje pro Česko zatím hlavně nepřímé riziko, ale zároveň ukazuje, jak rychle se může světový obchodní systém dále drolit. Kanada od 8. září zavede odvetná cla na americké zboží v reakci na nová padesátiprocentní americká cla na zhruba 20 miliard dolarů kanadského vývozu. Ottawa chce odpovědět „dolar za dolar“ a zasáhnout mimo jiné americkou ocel, mléčné výrobky, elektroniku, spotřebiče, zemědělské stroje či papír.

Demografická témata se v mých článcích objevují pravidelně. Stárnoucí populace, zvýšené výdaje na zdravotnictví a (nejenom) starobní důchody, přehřátý pracovní trh, nedostatečná podpora mladých rodin s dětmi. To vše je předmětem zkoumání odborné veřejnosti, tím pádem i objekt zájmu žurnalistiky a skrze ni i veřejnosti laické. Jedno nové téma se však nyní – zcela oprávněně – dostává čím dál více do veřejného prostoru – zařízení neoficiálně fungující jako domovy pro seniory, některé dokonce i jako domovy pro seniory se zvláštním režimem. O jaký fenomén jde a co stojí za jeho rozmachem?

Rozjitřené diskuse o vstupu Letiště Praha na pražskou burzu vyvolávají tu a tam vzpomínky na kdysi slušně zavedené ČSA, jejichž existence skončila jen rok poté, co oslavily 100 let od svého založení. Specifickou kapitolu v historii ČSA představovaly lety do Afriky, jejichž realizace byla nedílnou součástí československé zahraniční politiky, která po 2. světové válce byla prodlouženou rukou Sovětského svazu, jenž nějaký čas neměl kapacity na to v Africe působit přímo. ČSA nejenže postupně zřídily pravidelné linky do všech zemí severní Afriky (nepřekvapivě), ale odvážně se rozhodly i pro několik míst v západní Africe, jako byly Mali, Sierra Leone a Guinea. K tomu přidejme charterové lety muslimských poutníků do Saúdské Arábie a pronájmy československých posádek místním aerolinkám a máme před sebou vskutku překvapivou stopu československého afrického angažmá.

Českou republiku již řadu let, bezmála poslední dvě dekády, trápí akutní nedostatek zdravotnického personálu. Vedle toho pomocného (zejm. zdravotních sester), jde hlavně o chybějící lékaře. Lidé se potýkají s tím, že nemohou sehnat kardiologa, alergologa či dětského pediatra, asi největší výzvou v současné době je najít volné místo u stomatologa či gynekologa. Není tak výjimkou, že lidé za svými lékaři dojíždějí klidně i stovky kilometrů, pročež je návštěva ordinace vedle času stojí často i nemalé výdaje na dopravu. Vedle těchto komplikací se však čeští pacienti v ordinacích střetávají i s jiným – zcela oprávněně odsouzeníhodným – nešvarem, tím jsou vyžadované platby za různé „úkony“. Co tento vývoj umožnilo a brojí proti němu nějak český stát?

Začátek školního roku letos opět ukrojí z rodinných rozpočtů tisíce korun. Společnost Česká distribuční prošla akční letáky sedmi největších obchodních řetězců v Česku a spočítala, že modelová základní výbava prvňáčka letos vychází přibližně na 3 300 korun. Její celková cena je podobná jako loni, uvnitř nákupního koše se ale ceny jednotlivých potřeb měnily výrazně.

Stará žena si žije! Je ve správný čas na správném místě, dívá se na hvězdy a ještě si k tomu zpívá! Stará žena ovšem zpívat neumí, zpívá tedy jen v duchu, o to však procítěněji: Podívej, hvězda padá /můžeš si něco přát                  Abys mě měla ráda/ aby… (tam už je snadné doplnit přání).

Šest set osmdesát čtyři tisíc. Tolik zaměstnanců v České republice pobírá plat – jde tedy o zaměstnance, jejichž zaměstnavatelem je stát. Největší skupiny v této množině tvoří zejm. učitelé, vojáci a příslušníci bezpečnostních sborů. Zbytek tvoří např. zdravotníci nebo úředníci. Jedná se o zaměstnance z oborů napříč pracovním trhem, ale všichni mají jedno společné – jejich odměňování se řídí tzv. platovým zařazením (v lidové řeči „berou dle tabulek“.) Platové zařazení v rámci tzv. platových tabulek se odvíjí od platové třídy (dle odbornosti vykonávané práce) a platového stupně (dle délky započitatelné praxe). Dlouhodobě je poukazováno na skutečnost, že jejich současná podoba vůbec neodpovídá ekonomické realitě. Proč a jaká změna je na obzoru?

Srpen 1960 byl bez nadsázky měsícem, kdy Francie ztratila koloniální Afriku a během dvou týdnů se na troskách jejího impéria zrodila osmička nových nezávislých států. Navzdory deklarované samostatnosti si v nich Paříž udržela svůj vliv jak skrze ekonomické vazby, tak politickou náklonost vůči mnohdy bizarním hlavám států, které byla ochotna tolerovat výměnou za jejich loajalitu. Dnes vidíme, že zatímco Francie má tendenci vnímat své bývalé kolonie jako mnohdy nevděčné a trochu drzé děti, ony samy pohlíží na „mateřskou“ zemi jako postarší nerudnou matku, která je mentoruje pro nic za nic. Proti nevyžádaným radám se bouří tím, že často dělají věci natruc, aby si současně uchovávaly některé velmi typické francouzské návyky, jako je ignorace angličtiny, záliba v máslovém pečivu z místních pekáren a nakupování v síti Carrefour.

Před měsícem jsem ve svém článku popisoval sucho, které trápí celou Českou republiku. Bohužel se od doby vydání článku situace nezlepšila, ba naopak je nutno ji považovat za ještě kritičtější. Téměř všechny vodní toky vykazují historická minima svých průtoků nebo se k nim rychle blíží (např. Labe a jeho odhalené „hladové kameny“). Některé menší toky už zcela vyschly. Nedostatek vody už se také výrazně projevuje na výši hladin českých přehrad, což přidělává vrásky vodohospodářům, kteří mají za úkol zásobovat obyvatelstvo pitnou vodou. Problém není zdaleka jenom český, extrémní až historické sucho trápí celou Evropu, která se otepluje dvakrát rychleji než zbytek planety. Za viníka lze vedle dlouhodobé změny klimatu považovat zejm. aktuálně sílící jev El Niño.

Dvouměsíční letní prázdniny vznikaly pro úplně jinou ekonomiku a společnost. Dnes stát prakticky současně vyšle rodinám se školáky signál: právě teď jeďte na dovolenou. Výsledkem jsou dražší hotely a zájezdy, přeplněná letoviska, kolony a dva měsíce, kdy firmy bojují se souběhem dovolených. Hotely přitom mimo sezonu zejí prázdnotou.

Blížící se 21. srpen je příležitostí připomenout si rok 1968, naši okupaci vojsky Varšavské smlouvy. A v podstatě konec „obrodného procesu“, neboli pokusu o demokratizaci komunistického režimu. Ačkoli naši představitelé i po podpisu „moskevského protokolu“ o bratrské pomoci prohlašovali, že „akční program komunistické strany“ tím v zásadě není ohrožen, během následujících pár měsíců z něj kromě zřízení federativního uspořádání státu nezbylo nic. Již v dubnu 1969 Husák nahradil Dubčeka ve funkci 1. tajemníka ÚV KSČ, aby se v květnu 1971 mohl stát tajemníkem generálním a podle tak zvaného „poučení z krizového vývoje“ rozpoutat „normalizační program strany“, jehož vinou se komunisté u nás udrželi u absolutní moci ještě dalších dvacet let.

V Česku po delší době kvalitně běží výstavba páteřní dopravní infrastruktury. Mnoho úseků dálnic napříč republikou se uvádějí do provozu, příp. byly zprovozněny v posledním čase, mnoho úseků se buduje či se brzy začne budovat. Řada silnic I. třídy se modernizuje, staví se obchvaty měst, mimoúrovňové křižovatky, dálniční přivaděče. Současně s tím se intenzivně modernizuje tuzemská železniční síť. To, že v této oblasti (primárně základní dálniční sítě) máme dlouhodobý deficit ve výstavbě, je známý fakt. Z tohoto pohledu je současná masivní výstavba bezpochyby pozitivní stav. Jenže české stavebnictví se v budoucnu bude potýkat s velkou výzvou. A tím nemíním otázku stavebního povolení. Problém, který se zpovzdálí začíná rýsovat, je čistě hmotný – nedostatek stavebních materiálů, hlavně kamene.

O španělské exklávě Ceuta (i Melilla) jsem psala před pár týdny v souvislosti s vývojem jejího vztahu vůči Madridu, pro který dvě severoafrická města představují poslední zbytky jeho historických pokusů o ovládnutí severozápadní části Afriky. Události posledních dnů ukázaly, jak strategickou hodnotu může malý kus pevniny na samotném severu kontinentu mít pro španělskou bezpečnost a současně, že 70 tisíc převážně mladých mužů vynořujících se z vod Gibraltarské úžiny je potřeba vnímat v mnohem širším kontextu, než se při prvotním šoku z dramatických záběrů může zdát. To, co se v Ceutě stalo, je totiž výsledek španělsko-marocko-alžírských vztahů, jejichž dynamika má zásadní dopad pro celou Evropu. Tedy i pro nás.

Českou republiku trápí nízká produktivita zaměstnanců. Na první pohled by se chtělo říct, že Češi jsou asi líní a jednoduše se jim nechce více pracovat. Ano, u některých pracovníků to jistě pravda může být, ale celá problematika má širší souvislosti a jiné příčiny. Pojďme se na ně podívat blíže.

Z toho je patrno, že jí měkne mozek. Logicky, má to v diagnóze. To ta horečka dengue, kamarádka zlatá. Do „polymorfních stesků“, jak tomu říkají lékaři, též náleží mozková mlha, sluchová neuropatie, poruchy vidění… Tak co byste chtěli!

Po několika článcích se vracím k aktuálnímu ekonomicko-politickému tématu, které dominuje českému makroekonomickému prostředí. Prezident uplatnil svoje ústavní právo a vetoval zákon, kterým sněmovna uvolňuje rozpočtová pravidla a který umožňuje, aby některé výdaje (zjednodušeně řečeno) nebyly vůbec započítávány do celkového schodku státního rozpočtu. Novela nyní putuje zpět do Poslanecké sněmovny, která má možnost prezidenta přehlasovat, neboť vládní koalice disponuje pohodlnou nadpoloviční většinou. Před hlasováním však do první komory Parlamentu doputoval otevřený dopis, ve kterém rozvolnění silně kritizuje značná část předních českých ekonomů, kteří považují předloženou novelu za „prakticky kompletní vypnutí českých rozpočtových pravidel“. Ministryně financí kontruje tím, že „novela nemá alternativu a nelze postupovat jinak“.

Název filmu Red Sea Diving Resort možná vzbudí zájem díky avizované lokalitě Rudého moře, která láká každoročně desetitisíce Čechů do pobřežních letovisek jako Hurghada či Marsa Alam. Ve skutečnosti se však místo příběhu nachází o několik stovek kilometrů jižněji v blízkosti súdánského Port Súdánu, který se v 80. letech 20. století stal místem jedné z nejúspěšnějších operací izraelské tajné služby. Na jejím konci byly tisíce přestěhovaných etiopských židů do Izraele, kteří skrze potápěčský resort utíkaly před takřka jistou smrtí, po níž volal etiopský vojenský režim. Dnešní filmový tip nabízí skvělou exkurzi jak do reálií africké politiky, tak vzniku svébytné komunity etiopských židů, jež od 80. let spoluvytváří izraelskou společnost.

Dnešní svět již dávno není tak oddělený, jako tomu bylo po dlouhá staletí lidské civilizace. Naopak. Dnešní svět je na výsost propojený a je na každém státě, resp. společenství států, jak globalizaci – (nejenom) ekonomickou propojenost světa – využije ve svůj prospěch. Na poli globálního nerostného bohatství se zdá, že příležitost ve svých rukách nejlépe sevřela Čínská lidová republika, která se dnes již objektivně dá považovat za první mocnost ve vlastnictví nerostných surovin. Takto silné pozice Čína dosáhla nejenom díky nerostům, která má na svém území a pro jejichž vlastnictví nemusela vykonat ničeho, ale především díky dlouholeté a systematické „diplomacii nerostných surovin“, kterou uplatňuje zejm. v Africe, ale také na ostatních kontinentech světa.

Mezi přívalem různých zpráv a informací jsou i takové, které si zasluhují více pozornosti: například zpráva přímo z Moskvy, kde se uvažuje o všeobecné mobilizaci, díky níž by ruská armáda mohla posilovat svou bojeschopnost na Ukrajině. Jde zhruba o padesát až šedesát tisíc vojáků měsíčně, rekrutů, kteří by ale spíše doplňovali, než zvyšovali současné stavy ruského frontového kontingentu na Ukrajině. Co z toho plyne, je natolik zdrcující, že člověka to nutí číst tuto zprávu znovu a znovu a ptát se – je to možné? To jsou ty ztráty na životech fakt tak vysoké? Je to vůbec pravda? Pokud ano, pak nám musí být líto i těch ruských kluků, které Putin posílá do jím rozpoutaného pekla.

Někomu bude tento článek připadat typicky český – dlouhodobé volání českých zákazníků po skutečně levných potravinách v tuzemských i zahraničních řetězcích i mimo ně bylo konečně vyslyšeno, my můžeme nyní nakupovat některé základní potraviny za vlastně velmi dobré ceny a zase je to špatně. Litr plnotučného mléka za 9 korun nebo kilo vepřové pečeně bez kosti vcelku za 80 korun je přeci skvělá zpráva. Jenže při bližším pohledu do střev této cenové politiky super a hypermarketů odhalujeme potenciální likvidaci českých zemědělců a potravinářů následovanou zruinováním peněženek českých zákazníků – proč?

Válka s Íránem se rozšiřuje o další, klíčovou frontu. V důsledku povážlivě roste nejen cena ropy, ale také třeba nákladnost českého dluhu. I tak zásadně roste pravděpodobnost, že Babišova vláda obnoví regulaci cen pohonných hmot.

18. července si připomínáme narozeniny jednoho ze symbolů nejen (jiho)africké politiky, ale skutečně globální celebrity přelomu tisíciletí, jež změnila tvář světa jako málokdo před ním. Nelson Mandela, nositel Nobelovy ceny míru a symbol pádu apartheidu bývá srovnáván s Václavem Havlem a ztělesňuje ideály počátku 90. let 20. století, kdy na chvíli zavládlo přesvědčení, že „dějiny skončily“, neboť demokracie zvítězila. Po 108 letech od jeho narození a 13 let od jeho úmrtí je každoročně slavený Mandela Day připomínkou vizí muže, jenž strávil 27 let ve vězení, do roku 2008 byl USA veden na seznamu teroristů a pro svůj nezaměnitelný módní styl byl doslova nepřehlédnutelný.