Sociální sítě (a nejenom ty) jsou poslední roky plné naštvaných, zahořklých a zejména zoufalých komentářů mužů i žen o tom, jak těžké si je v současné době najít partnera, který by byl s nimi kompatibilní. Sociologové a psychologové předkládají různé teorie, kterými se snaží vysvětlit, proč se „nabídka s poptávkou“ tak moc rozchází. Starší generace se na nářky mladých lidí dívají spíše skepticky a chybu vidí v přebujelé komunikaci skrze sociální sítě a v zásadním nedostatku osobního kontaktu. Někteří však zpochybňují, že by situace na „seznamovacím trhu“ byla tak zlá, jak ji mladí lidé popisují. Nicméně je realitou, že osamělost je skutečným sociálním problémem.
Zpráva Komise pro sociální vazby při Světové zdravotnické organizaci (WHO) ve své loňské zprávě uvedla, že s osamělostí (social disconnection) se potýká každý šestý člověk na planetě (dominantně mezi mladými lidmi) a mezi roky 2014 – 2019 je u 871 000 smrtí za primární příčinu považována právě osamělost. Podle Komise jde o fenomén rozšířený napříč všemi regiony světa i všemi věkovými kategoriemi. Její negativní projevy jsou pozorovány u fyzického i psychického stavu, ovlivňuje rovněž úmrtnost, vzdělávání, vnitřní klidové nastavení, ekonomiku a celkově společnost jako takovou. WHO dokonce osamělost považuje za naléhavou zdravotní hrozbu.
Rozsah osamělosti je paradoxně nejlépe patrný v druhé nejlidnatější zemi světa – v Číně. Mladí Číňané často žijí a pracují daleko od svých rodin, mají delší pracovní dobu, což ústí v obtíže při udržování tradičních sociálních kontaktů. To vše v kombinaci s důsledky rychle stárnoucí populace. V zemi dokonce bují byznys založený na osamělosti – mobilní aplikace s názvem „Are You Dead?“ (Jsi mrtvý?) se nedlouho po spuštění stala vůbec nejstahovanější aplikací v Číně. Princip aplikace je následující: uživatel musí každý den pomocí tlačítka potvrdit, že je v pořádku – živý. Pokud tak neučiní, aplikace o tom automaticky vyrozumí uživatelovy kontakty pro případ nouze.
V Česku trpělo v roce 2025 osamělostí více jak 30 % populace, což je znatelný meziroční nárůst, neboť v průzkumu Evropské unie z roku 2024 uvedlo pocit osamělosti pouze 10 % dotázaných Čechů. Osamělostí pak dominantně trpí Češi do 44 let. Právě řečené zcela koreluje s tím, že v tuzemsku přibývá jednočlenných domácností (mezi roky 2005 až 2024 došlo k nárůstu podílu z 23 % na 32 %) a také i s nadále pozorovanou klesající porodností – i letošní data za 1. čtvrtletí zatím naznačují pokračující propad porodnosti na úrovni 6 %.
Na celé problematice narůstající osamělosti je komplikované to, že osamělost – jako niterný pocit člověka – je věc, kterou nemůže stát, ač se musí s jejími negativními dopady vypořádávat, dost dobře globálně řešit. Jedná se o sociální dysfunkci společnosti, která je dána jejím dosavadním vývojem, rozmachem sociálních sítí, nárůstem nezdravé emancipace a celkovým hrubnutím mezilidských vztahů. Stát tedy nemá žádné efektivní nástroje, které by mohl v boji s rostoucí osamělostí využít. Zdá se, že jediné, co mu zbývá, je se na nastalé změny zkusit adaptovat.
JUDr. Matěj Novák
