V posledních týdnech se ve vztahu k počasí hovořilo zejména o extrémní vlně veder, která naplno zasáhla Českou republiku na konci června. Její bezprecedentnost nakonec ukázalo překonání dosavadní historické maximální teploty, která byla kdy v tuzemsku naměřena – rekord 40,4 °C ze srpna roku 2012 byl totiž překonán hned ve dvou po sobě jdoucích dnech, kdy nové české maximum činí 41,9 °C, tzn. že rekord byl překonán o neuvěřitelných 1,5 °C. Hodnoty těsně pod hranicí 42 °C jsou v našich zeměpisných šířkách naprosto mimořádné a dokladem jejich extrémnosti budiž fakt, že v době vrcholu veder bylo v Čechách často tepleji než např. v Egyptské Hurghadě.
Nyní se zraky veřejnosti odklání od veder co do jejich dopadu na lidské zdraví (bohužel i na lidské životy) a začínají se zaměřovat na jejich dopad na českou krajinu, české zemědělce a české lesy. Česko se totiž (znovu) potýká se stále častěji se opakujícím průběhem roku – nadprůměrně teplá zima s minimem sněhu následovaná teplým a suchým jarem přecházejícím do vedry spalovaného léta prakticky bez deště. Letošní jaro patřilo k těm vůbec nejsušším v historie naší země (i celé Evropy) a do nastupujícího léta jsme vstoupili s mimořádným vláhovým deficitem, kdy v jarních měsících na některých místech spadlo méně než 10 % normálu, nedostatek srážek se navíc každý měsíc jenom kumulativně navyšuje.
Podle dat portálu Intersucho, který se zabývá měřením půdního sucha (napříč půdním profilem) a jeho předpovědí, se v 1. stupni sucha (tzn. nejnižším stupni – „počínající sucho“) aktuálně nachází více jak 90 % území Česka, v 5. (tzn. nejvyšším stupni – „extrémní sucho“) pak přibližně 50 % země. Predikce bohužel na další týden neukazuje žádné zlepšení, mírné pak v týdnu od 20. července. Stejně tak data portálu DendroNetwork, který provádí bio-monitoring lesních ekosystémů, ukazují, že drtivá majorita českých lesů v současné době čelí vysokému až extrémně vysokému stresu z vodního deficitu. Stromy v tomto stavu nevykazují žádný růst, naopak začínají schnout a jsou oslabené vůči škůdcům. Historicky vysoké teploty a historicky nízké srážky si samozřejmě vedle poškození krajiny a stromů vybírají svou daň také na povrchových a podzemních vodách, pro ty byl duben letošního roku nejhorší od roku 1991. Mnoho řek je pro vodáky aktuálně nesjízdných, řada obcí svým občanům omezuje nakládání s vodou (typicky napouštění bazénů, ale někde dokonce i zalévání zahrad).
Pro všechny české zemědělce bude letošní rok z hlediska sklizně a úrody zřejmě optikou ekonomiky velice složitý, pro mnohé kritický a pro některé možná i likvidační. Co nepoškodily nebo nezničily pozdní silné jarní mrazy, to zřejmě „dorazí“ aktuální kritické sucho. Současné odhady hovoří u sklizně o poklesu na úrovni 16 % u základních obilovin, u ovoce o škodách za 1,5 miliardy korun. K finančním problémům se navíc přidává frustrace pramenící z toho, že scénáře špatného počasí se opakují prakticky již každoročně, tzn. bez možnosti se z nepovedeného roku „oklepat“ ten následující.
Sucho samozřejmě pociťují i čeští zahrádkáři. Jejich snahy něco si vypěstovat stále častěji přicházejí vniveč, protože jim rostliny doslova zacházejí před očima. Nejhorší je v tomto směru asi jižní Morava, kde dle slov místních začínají schnout i vinice. Probíhající klimatická změna nevěští pro Česko nic pozitivního. Kdy už si konečně odpovědné osoby uvědomí vážnost situace a začnou konat?
JUDr. Matěj Novák
