V Česku po delší době kvalitně běží výstavba páteřní dopravní infrastruktury. Mnoho úseků dálnic napříč republikou se uvádějí do provozu, příp. byly zprovozněny v posledním čase, mnoho úseků se buduje či se brzy začne budovat. Řada silnic I. třídy se modernizuje, staví se obchvaty měst, mimoúrovňové křižovatky, dálniční přivaděče. Současně s tím se intenzivně modernizuje tuzemská železniční síť. To, že v této oblasti (primárně základní dálniční sítě) máme dlouhodobý deficit ve výstavbě, je známý fakt. Z tohoto pohledu je současná masivní výstavba bezpochyby pozitivní stav. Jenže české stavebnictví se v budoucnu bude potýkat s velkou výzvou. A tím nemíním otázku stavebního povolení. Problém, který se zpovzdálí začíná rýsovat, je čistě hmotný – nedostatek stavebních materiálů, hlavně kamene.
Všechny zmíněné stavební projekty mají jedno společné – jsou to obří polykači stavebních surovin. Při výstavbě se spotřebují stovky a tisíce tun stavebních materiálů jako kamen, písek nebo štěrk. A Česko je dnes na trajektorii nedostatku kamene v budoucnosti. Aktuálně máme sice kamene dostatek, a to jak co do ložisek, tak co do již vytěžených zásob. Problém ale tkví v otevírání nových ložisek v dostatečném časovém předstihu, abychom byli schopni zavřené lomy nahradit novými.
A to je v podstatě jádro problému. Tímto se obloukem vracíme k téměř neřešitelnému přístupu „NIMBY“ v Česku, protože u nás se z blokace čehokoli stal snad národní sport. Proto je výše řečené ještě více znepokojující při představě, že se Česko chystá v následující dekádě zahájit výstavbu nových jaderných bloků, a i na ty je potřeba obrovské množství kamene, štěrku a písku. Abychom nakonec nezůstali bez zdrojů elektřiny jenom proto, že se několika obcím nelíbí těžba nezbytné stavební suroviny v jejich katastrálním území.
České vlády si zřejmě hrozící nedostatek základní stavební suroviny uvědomují, neb již vláda Petra Fialy schválila dokument, který 47 vybraných ložisek stavebního kamene označil jako strategická (z toho 21 dosud neotevřených). Zároveň by povolování těžby mělo být jednodušší díky tzv. liniovému zákonu, kdy o povolení zahájení těžby bude rozhodovat Český báňský úřad, neboť dnes jsou to zbytečně komplikované procesy na řadu let, např. u pískovny průměrně 10 roků. U kamenolomů je ale situace doslova kritická – od roku 1989 u nás nebyl otevřen žádný (!) kamenolom a dle některých zástupců těžařů i při otevření všech plánovaných ložisek nebude kamene dostatek.
Některé regiony proto již dnes stavební kámen dováží, což nemusí vždy být špatně, v pohraničních regionech může být přeshraniční import i ekonomicky výhodnější (z důvodu nákladů na dovoz). Dnes je v Česku 327 evidovaných ložisek stavebního kamene, ale jen 172 je v provozu. Většina aktuálně provozovaných kapacit se navíc vytěží do 10 let, obdobně jako je tomu třeba u štěrkopísku. Některé projekty (např. vysokorychlostní železnice) navíc vyžadují materiál vyšší kvality, což ještě více vzbuzuje obavy z disponibility potřebných zdrojů a možného prudkého zdražení v případě převisu poptávky.
Celý problém (bohužel) krásně ilustruje nedůslednost a nekoncepčnost českého vládnutí. Naplánuje se výstavba řady projektů, ale už se příliš neřeší, z čeho se ty projekty postaví. A v podmínkách českého NIMBY přístupu může být tento problém v krátkém časovém horizontu neřešitelný.
JUDr. Matěj Novák
