Již několik dekád je z hlediska demografie jasné, že naše populace bohužel rychlým tempem stárne. Probíhající demografická změna zatím sice ne úplně výrazně, ale přesto neoddiskutovatelně začíná vytvářet tlak (také) na sociální služby. Politici tomuto tématu prozatím nevěnují větší pozornost, což nakonec vyústí v to, že řešení budou přijímána příliš pozdě, pod (v té době již drtivým) tlakem vnějších okolností. I přesto, že dosud nejde o skutečně ústřední téma, objevil se ve veřejném prostoru nápad ministra Juchelky přesunout péči o starší lidi z institucionálního prostředí do rodin. Jak moc nedomyšlený je to nápad?
Nejprve je nutné vnímat rozsah problému, zaprvé: v Česku žilo na začátku roku 2023 přes 470 tisíc lidí starších 80 let, v roce 2031 jich bude cca 720 tisíc, v roce 2041 už 870 tisíc. Do méně jak dvaceti let se tedy počet této věkové skupiny téměř zdvojnásobí. Důvody jsou populačně silné poválečné ročníky spolu s rostoucí nadějí dožití (v roce 2040 u mužů 80,4 roku a u žen 85,7 roku). Zadruhé: v Česku fungovalo na konci roku 2024 celkem 521 domovů pro seniory („DpS“) s 35 tisíci lůžky a 416 domovů se zvláštním režimem s 27 tisíci lůžky. Celkem v tuzemsku tedy funguje 937 zařízení s 62 tisíci lůžky – průměrně 67 lůžek na jeden DpS. Pokud by chtěl stát tento poměr zachovat i v roce 2040, bude potřeba přibližně 102 tisíc lůžek, tedy cca o 40 tisíc lůžek navíc – při dnešní průměrné velikosti asi 600 nových DpS a průměrném nákladu kolem 2 mil. Kč / lůžko investice minimálně 80 mld. Kč. V DpS přitom žije zhruba jenom 2,6 % lidí starších 65 let, drtivá většina zůstává doma a pečuje o ně buď rodina, nebo terénní pečovatelská služba, tu v roce 2024 využívalo 90 tisíc klientů. V terénních službách dnes pracuje přibližně 34 tisíc pečovatelů a starají se zhruba o 96 tisíc klientů – na 1 pečovatele připadají necelí 3 klienti. Již v roce 2035 bude potřeba kolem 55 tisíc pečovatelů pro 141 tisíc klientů. Jenže již dnes v této oblasti panuje výrazný personální podstav, ideálně tak v roce 2040 bude potřeba téměř 70 tisíc pečovatelů – tedy dvojnásobek dnešního stavu.
Je evidentní, že v současné době není dostatek personálních ani prostorových kapacit. To, že by se podařilo do 15 let tento deficit smazat (tj. 600 nových DpS), je utopie. Právě z tohoto důvodu vypustil ministr sociálních věcí – jako pověstný politický balonek – myšlenku, že by se péče o seniory měla přesunout z DpS přímo do rodin. Jenže tento návrh naráží na tvrdou realitu každodenního života. Vzhledem k růstu důchodového věku totiž budou mít děti, které by se musely (a majoritně také chtějí) postarat o své rodiče, před sebou ještě několik pracovních let. Navíc zpravidla již věk kolem 60 let znamená počátky různých zdravotních potíží, takže jsme v situaci, kdy může být nemocný nejenom opečovávaný, ale také pečující. Zároveň tito lidé mají často své děti a vnoučata, kterým by se rádi věnovali, ale není časově možné pracovat, starat se o domácnost a k tomu pečovat o své rodiče a trávit čas s vnoučaty. Vyvstává tak na obzoru obrovské sociální dilema – upřednostnit rodiče nebo svá vnoučata? Pro každého opravdu přetěžká volba s nezměrným morálně-emočním podtextem.
Návrh má i mnoho dalších rovin – například ekonomická stránka. Jak mají pečující kompenzovat výpadek příjmu ze zaměstnání, když místo práce budou pečovat? Jak bude řešen obrovský výpadek pracovníků na pracovním trhu? Jak bude řešen výpadek odvodů do penzijního systému? Návrh ministra Juchelky přináší mnohem více otázek než odpovědí.
JUDr. Matěj Novák
