Po čase se vracím k mimořádnému problému, kterým Česká republika na základě dat jednoznačně trpí, ale kterému je věnována naprosto minimální pozornost – Česko existenčně ohrožuje nízký počet vysokoškoláků. Evropská komise zveřejnila svůj pravidelný report ohledně vzdělávání za rok 2025 a Česko ze zprávy nevychází zrovna lichotivě. Pojďme se na závěry Komise podívat blíže.
Dle zprávy činil v Česku v roce 2024 podíl obyvatel ve věku 25 až 34 let s terciálním (tj. vysokoškolským) vzděláním, ať už v bakalářském nebo magisterském studiu, pouhých 33,5 %. Za průměrem Evropské unie (44,2 %) tak zaostáváme o více jak 10 %. Zároveň se podíl vysokoškoláků u nás snížil (!) oproti roku 2021 o 1,4 %. Za posledních 10 let se počet studentů zapsaných k vysokoškolskému studiu snížil o těžko uvěřitelných 15 %, což absolutně neodpovídá poptávce, která v Česku po vysokoškolácích stále roste (zejm. v oblasti zdravotnictví, školství a technických oborů).
Podíl studentů, kteří se zapíší na vysokou školu, ale nedokončí ani bakaláře, je u nás enormní – 36 %, tzn. že každý třetí student základní vysokoškolské studium nedokončí. Tato „úmrtnost“, jak se předčasnému ukončení vysoké školy přezdívá, je problém. Avšak důvody, pro které student nakonec z univerzity odchází, jsou ještě větší problém. Zpráva totiž vedle nesouladu mezi programem a očekáváním studentů a nedostatečného kariérního poradenství také uvádí vysokou míru zaměstnanosti studentů. Jednoduše řečeno čeští vysokoškoláci místo studia pracují. Ano, někteří určitě dobrovolně, mnoho však z nutnosti, neboť finanční situace jich samotných nebo jejich rodičů není dostatečná. Zaměstnanost vysokoškoláků během semestru u nás dosahuje 70 % (v roce 2023 dokonce 81 %), průměr EU je přitom výrazně nižší – 50 %. Dvě třetiny pracujících studentů pak uvádí, že pracovat musí, aby pokryly své životní náklady.
Ano, jsou obory, které pracovní zapojení umožňují snadno (typicky ekonomie, cestovní ruch), jiné snadněji (pedagogika, IT), jiné stěží (přírodní obory, právo) a jiné prakticky vůbec (medicína). Pro některé studenty je tak přivýdělek snazší, pro jiné nedosažitelný. V důsledku je to však jedno, protože naším primárním cílem by mělo být, aby vysokoškoláci nemuseli být nuceni vedle studia ještě pracovat, aby dokázali zaplatit bydlení, stravu, hygienu a studijní potřeby. Běžná situace v Česku je pro jiné země neakceptovatelná. Těžko si lze představit, že studenti Oxfordu, Cambridge nebo Harvardu jdou po celodenním studiu ještě „na směnu“.
Jestliže stát neumí podporovat své vysokoškoláky (státní stipendia tvoří pouze 2 % příjmů českých vysokoškoláků, kdežto průměr EU činí 12 %), nemůže se divit, že se skutečně pomalu stává tolikrát zmiňovaným skanzenem. Kde je snaha našeho státu nastavit kvalitní podmínky pro vznik tzv. hubů (multioborová centra výzkumu)? Kde je snaha našeho státu podporovat vznik patentů? Zde je situace skutečně kritická. Tuzemské subjekty v roce 2025 získaly celkem 336 patentů – nejnižší počet od roku 2011. Propad je patrný především u vysokých škol – u nich během 10 let klesl počet udělených patentů o 75 %.
Je na státu, aby se politicky rozhodl, jakým směrem půjde. Špatná situace českých vysokoškoláků je neoddiskutovatelná. Nezlepší-li se situace brzy, budou čeští vysokoškoláci kriticky nedostatkové zboží a naše republika jako taková se stane pátým kolem u vozu světové vědy a výzkumu, resp. vzdělanosti celkově.
JUDr. Matěj Novák
