V minulém článku jsem se věnoval tématu švarcsystému – co se tímto pojmem myslí, proč je práce v tomto režimu výhodná pro osoby samostatně výdělečně činné (dále v textu jen „OSVČ“) a naopak nevýhodná pro stát, o jak rozsáhlý problém v tuzemsku se jedná a jak si naše země v tomto směru stojí v mezinárodním srovnání. Velice stručně jsem naťukl téma definice tzv. závislé práce a její zamýšlené změny. Na tento záměr se nyní podíváme v detailu.
Současnou troj-prvkovou legální definici závislé práce obsahuje § 2 odst. 1 zákoníku práce, který závislou práci definuje jako práci, která je vykonávána „ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance (první znak), jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele (druhý znak) a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně“ (třetí znak). Základní slabinou aktuální úpravy je skutečnost, že dnešní definice stojí na tzv. kumulaci znaků. Aby mohla být činnost (práce) považována za závislou, musí být (vždy, bez výjimky) splněny všechny znaky definice shora. Není-li naplněn byť jediný znak, soudy nemohou na práci hledět jako na závislou a nemohou tak postihovat nelegální švarcsystém. V tomto tkví základní nevýhoda kumulativních definic, na rozdíl od tzv. definic alternativních, pro jejichž aplikaci postačuje naplnění (toliko) jednoho znaku definice z vícero stanovených. Z povahy kumulativní definice plyne rovněž tato úměra – čím více znaků definice tohoto typu má, tím snáze se lze její aplikaci vyhnout, protože existuje vícero znaků, jež musí být současně naplněny, čímž se její aplikovatelnost zužuje.
Shora řečené hrozí právě u definice závislé práce. Dle aktuálního záměru vlády se má totiž definice rozšířit – sice zůstanou zachovány tři hlavní znaky, ale znak nadřízenosti a podřízenosti se má nově posuzovat v intencích čtyř „podznaků“ jakožto interpretačních vodítek (zaměstnavatel organizuje práci, kontrola výkonu práce zaměstnavatelem, výkon práce podle pokynů zaměstnavatele a v určené pracovní době), čímž se definice de facto stane šestiznakovou a bude tak jednoduší ji obejít (viz výše). A je to právě kvalita definice závislé práce, která odlišuje země s rozbujelým švarcsystémem a impotentní státní kontrolou od zemí, které dokáží tuto nelegální daňovou optimalizaci efektivně potírat. Podle expertního odhadu bude podmínky švarcsystému nově splňovat toliko 0,8 % současných OSVČ (přibližně 8 000 pracovníků), pro zbývajících 53 tisíc OSVČ dle stávající definice se situace změní v tom směru, že dle nové definice již nepůjde o pracovníky v režimu švarcsystému, jejichž práce by za jiných okolností nesměla být vykonávána mimo pracovní poměr.
Redefinice závislé práce ovlivní posuzování švarcsystému a jeho postižitelnost primárně v oborech, kde je nejvíce zastoupen (IT, finančnictví, administrativa). Navrhovaná změna definice a de facto rozsáhlá legalizace švarcsystému nedává z hlediska státu žádný smysl. Faktičtí zaměstnanci pracující na IČO platí nižší sociální a zdravotní odvody a mají významně nižší pracovně-sociální ochranu. V budoucnosti je rovněž z důvodu nižších odvodů čekají nižší důchody. Současně nutno poznamenat, že část OSVČ pracuje ve švarcsystému nedobrovolně a navrhované změny jejich pracovněprávní postavení ještě dále oslabí.
Celkově nelze považovat návrh na redefinici závislé práce za racionální po stránce právní, ekonomické ani sociální. Je tedy zcela na místě bránit jeho přijetí.
JUDr. Matěj Novák
