Názory a komentáře

Po několika článcích se vracím k aktuálnímu ekonomicko-politickému tématu, které dominuje českému makroekonomickému prostředí. Prezident uplatnil svoje ústavní právo a vetoval zákon, kterým sněmovna uvolňuje rozpočtová pravidla a který umožňuje, aby některé výdaje (zjednodušeně řečeno) nebyly vůbec započítávány do celkového schodku státního rozpočtu. Novela nyní putuje zpět do Poslanecké sněmovny, která má možnost prezidenta přehlasovat, neboť vládní koalice disponuje pohodlnou nadpoloviční většinou. Před hlasováním však do první komory Parlamentu doputoval otevřený dopis, ve kterém rozvolnění silně kritizuje značná část předních českých ekonomů, kteří považují předloženou novelu za „prakticky kompletní vypnutí českých rozpočtových pravidel“. Ministryně financí kontruje tím, že „novela nemá alternativu a nelze postupovat jinak“.

Název filmu Red Sea Diving Resort možná vzbudí zájem díky avizované lokalitě Rudého moře, která láká každoročně desetitisíce Čechů do pobřežních letovisek jako Hurghada či Marsa Alam. Ve skutečnosti se však místo příběhu nachází o několik stovek kilometrů jižněji v blízkosti súdánského Port Súdánu, který se v 80. letech 20. století stal místem jedné z nejúspěšnějších operací izraelské tajné služby. Na jejím konci byly tisíce přestěhovaných etiopských židů do Izraele, kteří skrze potápěčský resort utíkaly před takřka jistou smrtí, po níž volal etiopský vojenský režim. Dnešní filmový tip nabízí skvělou exkurzi jak do reálií africké politiky, tak vzniku svébytné komunity etiopských židů, jež od 80. let spoluvytváří izraelskou společnost.

Dnešní svět již dávno není tak oddělený, jako tomu bylo po dlouhá staletí lidské civilizace. Naopak. Dnešní svět je na výsost propojený a je na každém státě, resp. společenství států, jak globalizaci – (nejenom) ekonomickou propojenost světa – využije ve svůj prospěch. Na poli globálního nerostného bohatství se zdá, že příležitost ve svých rukách nejlépe sevřela Čínská lidová republika, která se dnes již objektivně dá považovat za první mocnost ve vlastnictví nerostných surovin. Takto silné pozice Čína dosáhla nejenom díky nerostům, která má na svém území a pro jejichž vlastnictví nemusela vykonat ničeho, ale především díky dlouholeté a systematické „diplomacii nerostných surovin“, kterou uplatňuje zejm. v Africe, ale také na ostatních kontinentech světa.

Mezi přívalem různých zpráv a informací jsou i takové, které si zasluhují více pozornosti: například zpráva přímo z Moskvy, kde se uvažuje o všeobecné mobilizaci, díky níž by ruská armáda mohla posilovat svou bojeschopnost na Ukrajině. Jde zhruba o padesát až šedesát tisíc vojáků měsíčně, rekrutů, kteří by ale spíše doplňovali, než zvyšovali současné stavy ruského frontového kontingentu na Ukrajině. Co z toho plyne, je natolik zdrcující, že člověka to nutí číst tuto zprávu znovu a znovu a ptát se – je to možné? To jsou ty ztráty na životech fakt tak vysoké? Je to vůbec pravda? Pokud ano, pak nám musí být líto i těch ruských kluků, které Putin posílá do jím rozpoutaného pekla.

Někomu bude tento článek připadat typicky český – dlouhodobé volání českých zákazníků po skutečně levných potravinách v tuzemských i zahraničních řetězcích i mimo ně bylo konečně vyslyšeno, my můžeme nyní nakupovat některé základní potraviny za vlastně velmi dobré ceny a zase je to špatně. Litr plnotučného mléka za 9 korun nebo kilo vepřové pečeně bez kosti vcelku za 80 korun je přeci skvělá zpráva. Jenže při bližším pohledu do střev této cenové politiky super a hypermarketů odhalujeme potenciální likvidaci českých zemědělců a potravinářů následovanou zruinováním peněženek českých zákazníků – proč?

Válka s Íránem se rozšiřuje o další, klíčovou frontu. V důsledku povážlivě roste nejen cena ropy, ale také třeba nákladnost českého dluhu. I tak zásadně roste pravděpodobnost, že Babišova vláda obnoví regulaci cen pohonných hmot.

18. července si připomínáme narozeniny jednoho ze symbolů nejen (jiho)africké politiky, ale skutečně globální celebrity přelomu tisíciletí, jež změnila tvář světa jako málokdo před ním. Nelson Mandela, nositel Nobelovy ceny míru a symbol pádu apartheidu bývá srovnáván s Václavem Havlem a ztělesňuje ideály počátku 90. let 20. století, kdy na chvíli zavládlo přesvědčení, že „dějiny skončily“, neboť demokracie zvítězila. Po 108 letech od jeho narození a 13 let od jeho úmrtí je každoročně slavený Mandela Day připomínkou vizí muže, jenž strávil 27 let ve vězení, do roku 2008 byl USA veden na seznamu teroristů a pro svůj nezaměnitelný módní styl byl doslova nepřehlédnutelný.

Po čase se vracím k české politice a jejím neduhům. Tuzemská politická scéna je v současné době ovládána jediným tématem – boj na ostří nože mezi „Hradem“ a „Strakovkou“. Vláda viní prezidenta z vytváření vlastní zahraniční politiky, která je v přímém rozporu s linií, kterou v této oblasti zastává vláda. Opačným směrem se valí prezidentova kritika vlády za to, že mu aktivně bránila v účasti na summitu NATO v Ankaře, kteroužto si musel nakonec prezident vymoci skrze předběžné opatření Ústavního soudu ČR v rámci jím podané kompetenční žaloby. Vedle těchto bojůvek však zapadají témata a informace, které o české politice řeknou více a jsou mnohem více vypovídající o vztahu volič – politik.

…a jezero je z tyrkysu, ne, z malachitu, jezero je ze zeleného kamene, takové průsvitné kamení na sobě nosí ženy z Ladakhu, na čele, na rukou, na hlavě, na hrudi, velikou sváteční tíhu. A v Ladakhu jsou ještě vyšší hory…

V posledních letech se mužským světem šíří nový trend – život ve jménu „looksmaxxingu“. Tzv. looksmaxxing (z anglických slov pro vzhled a maximalizování) je definován jako životní styl zaměřený na systematické zlepšování fyzického vzhledu (mužského) jedince za účelem dosažení jeho maximálního estetického potenciálu. Pojem „looksmaxxing“ se zrodil v prostředí internetové komunity zabývající se tématikou mužské fyzické přitažlivosti, randění a mužské sebeúcty. Celkově lze pojem shrnout tak, že se jedinec snaží o optimalizaci svého vzhledu. Samotní looksmaxeři tvrdí, že looksmaxxing jde cestou vědecky podložených metod z oblastí od péče o pleť, vlasy a čelist po stravovací návyky, postavu a psychickou pohodu. Takto pojaté vedení života je prima facie jednoznačně pozitivní. Jenže při pohledu pod povrch je realita mnohem více temnější.

Patnáctileté výročí nezávislosti Jižního Súdánu, nejmladšího státu světa, si 9.7. připomněl málokdo. Bezesporu to souvisí s tím, že do nedávna statisticky nejchudší země světa není turisticky vyhledávanou destinací a to mj. proto, že v zemi probíhá latentní konflikt mezi jednotlivými kmeny, jejichž návštěva je fotograficky nesmírně zajímavá, ale zpravidla si z ní kromě fotky odnesete také malárii. Tu tady má oficiálně kolem 30 % z 13 milionů lidí, neoficiálně zhruba 70 % a představuje nejčastější příčinu úmrtí nejvyšších Afričanů na kontinentu.

Česko má necelých jedenáct milionů obyvatel, přesto se ve finále nejprestižnějšího tenisového turnaje světa střetly dvě Češky. Linda Nosková porazila Karolínu Muchovou a české tenistky tak získaly třetí wimbledonský titul během čtyř let. Před Noskovou zvítězila v roce 2023 Markéta Vondroušová a o rok později Barbora Krejčíková.

Sociální sítě (a nejenom ty) jsou poslední roky plné naštvaných, zahořklých a zejména zoufalých komentářů mužů i žen o tom, jak těžké si je v současné době najít partnera, který by byl s nimi kompatibilní. Sociologové a psychologové předkládají různé teorie, kterými se snaží vysvětlit, proč se „nabídka s poptávkou“ tak moc rozchází. Starší generace se na nářky mladých lidí dívají spíše skepticky a chybu vidí v přebujelé komunikaci skrze sociální sítě a v zásadním nedostatku osobního kontaktu. Někteří však zpochybňují, že by situace na „seznamovacím trhu“ byla tak zlá, jak ji mladí lidé popisují. Nicméně je realitou, že osamělost je skutečným sociálním problémem.

Je červenec, včera přišla bouřka, duněla a převalovala se mezi skalními štíty, pršelo celou noc. Zato to ráno! Krásné zářijové, prohlásil kdosi, průsvitné, chladné a slibující žár. Není divu, že do hor míří, kdo může, i stará žena; vypraví se ze sedla Tri Croce k jezeru Sorapis, napřed po vrstevnici, pak tak různě, i lana tam prý jsou, ale ty výhledy – to dáme! Protože jezero... protože tohle jezero, jak známo, není ledajaké, ale bledězelené, ne, spíš světletyrkysové... s ostrůvky rýsujícími se pod hladinou...jezero mýtické i zmýtizované krásy.

Současné kritické potíže Volkswagenu, největší evropské automobilky, jsou jen špičkou ledovce. V úpadkovém stavu se nachází podstatná část evropského autoprůmyslu. Vždyť index Stoxx Europe 600 Automobiles & Parts je nyní poblíž minim za celou dobu od covidového roku 2020. Ano, jde o lepší výsledek, než jaký vykazuje sám Volkswagen, jehož akcie jsou nyní nejníže dokonce od evropské dluhové krize roku 2010. I tak je to však velmi varovné.

V posledních týdnech se ve vztahu k počasí hovořilo zejména o extrémní vlně veder, která naplno zasáhla Českou republiku na konci června. Její bezprecedentnost nakonec ukázalo překonání dosavadní historické maximální teploty, která byla kdy v tuzemsku naměřena – rekord 40,4 °C ze srpna roku 2012 byl totiž překonán hned ve dvou po sobě jdoucích dnech, kdy nové české maximum činí 41,9 °C, tzn. že rekord byl překonán o neuvěřitelných 1,5 °C. Hodnoty těsně pod hranicí 42 °C jsou v našich zeměpisných šířkách naprosto mimořádné a dokladem jejich extrémnosti budiž fakt, že v době vrcholu veder bylo v Čechách často tepleji než např. v Egyptské Hurghadě.

Dramatické obrázky z jihoafrických ulic zaplavily média napříč světem a v obyčejných turistech i případných investorech vyvolaly paniku z vývoje v největší africké ekonomice. Už tak nedobrá pověst o stavu bezpečnosti v JAR dostává televizními záběry další ránu bez ohledu na to, jaká je realita. Situace si nezaslouží zlehčování, nýbrž pochopení, proč k ní došlo, proč 30. červenec byl stanoven jako datum pro odchod nelegálních migrantů ze země a proč příčinou napětí nejsou jen ilegálové, ale také selhávající byrokratický aparát.

Generace alfa, generace Z, mileniálové, generace sněhových vloček. Když zazní tyto termíny, většina z nás si rychle vybaví, o kom se v daném případě mluví. Ovšem když se řekne sendvičová generace, je povědomí veřejnosti už mnohem slabší. Přesto právě tato generace je tou generací, která může za pár desítek let vytvořit největší společenský tlak v naší zemi, který jsme doposud zažili. Kdo jsou příslušníci této generace a proč mohou způsobit sociální bouře nevídané síly?

Chorvatsko zažívá na začátku hlavní letní sezony nepříjemné vystřízlivění: turisté ruší část rezervací, zejména ve Splitu, a majitelé apartmánů s nerealisticky nastavenými cenami musejí zlevňovat. Chorvatské turistické sdružení připouští slabší výhled poptávky na červenec a srpen a klíčový význam poměru cena/výkon.

Jako České centrum Mezinárodního PEN klubu stále častěji slýcháme výzvu, abychom zaujali stanovisko k současnému politickému dění . Ačkoliv PEN klub je organizací nadstranickou, apolitickou, neznamená to, že dokud není omezována svoboda spisovatelů a nedochází k jejich perzekuci, nebo není omezována svoboda slova, pak stále ještě žijeme v přijatelných, demokratických poměrech a naší starostí může být pouze to, abychom ve stále finančně skromnějších poměrech konali stále náročnější práci ve prospěch literatury, kultury. Tedy abychom se poměrům, které vytváří politika, dokázali přizpůsobit a zajistit si v nich svou existenci, pokud možno nezávislou na kulturní politice státu. Tím ovšem jako bychom tuto současnou legální politiku - protože vzešlou ze svobodných voleb a stranických programů- také i legitimizovali.

Po čase se vracím k mimořádnému problému, kterým Česká republika na základě dat jednoznačně trpí, ale kterému je věnována naprosto minimální pozornost – Česko existenčně ohrožuje nízký počet vysokoškoláků. Evropská komise zveřejnila svůj pravidelný report ohledně vzdělávání za rok 2025 a Česko ze zprávy nevychází zrovna lichotivě. Pojďme se na závěry Komise podívat blíže.

První odhad letošní sklizně ukazuje na slabší zemědělský rok, zároveň je však třeba jej číst jako skutečně prvotní. Třeba už jen proto, že sběr dat pro odhad skončil 11. června, tedy ještě před úderem extrémních veder z poslední červnové dekády. Právě ta mohou konečný výsledek dále zhoršit, zejména u porostů oslabených jarním suchem. Červnový odhad tak rozhodně není obrazem celé dosavadní sezony, ale spíše stavem polí před nástupem letošních největších teplotních extrémů. Na druhou stranu platí, že první odhad sklizní často celkový výsledek podhodnocuje, takže konečná sklizeň bývá lepší, než nač ukazuje odhad na základě červnových údajů. V řadě předchozích sezón tomu tak bylo, byť pochopitelně nejde o žádnou zákonitost. Zásadní bude také vývoj povětrnostních podmínek zvláště v červenci a srpnu.

Z 3. na 4. července 1976 proběhla v areálu ugandského mezinárodního letiště jedna z nejslavnějších operací izraelských speciálních sil, jejímž cílem bylo osvobodit rukojmí z uneseného letadla společnosti Air France na lince z Tel Avivu do Paříže. Výsadku velel bratr současného izraelského premiéra, Jonatan Netanjahu, který během akce, jež vešla do historie pro svůj mimořádný úspěch, byl smrtelně zraněn. Celý únos byl však něčím víc než jenom extravagantním pokusem o získání mezinárodní pozornosti ze strany Palestinců. Byl ukázkou naprosto bezskrupulózního chování tehdejšího prezidenta Idiho Amina, který ze země vyhnal všechny Asiaty, popravil několik set tisíc svých odpůrců a své vojenské kádry posílal na školení mj. do Československa.

Inkluze, z lat. inclusio, znamená v obecné rovině “zahrnutí” nebo “přijetí” jednotlivce do celku. V rámci vzdělávání inkluze znamená, že v tzv. inkluzivní třídě se spolu vzdělávají žáci bez ohledu na jejich zdravotní stav, nadání, sociální status či etnickou příslušnost. Základním principem tzv. inkluzivního vzdělávání je tedy zapojení všech žáků (studentů) do vzdělávacího procesu bez rozdílu. Jde české inkluzivní školství správným směrem?

Může jedno neopravené okno, hromada odpadků nebo graffiti na zdi zvýšit kriminalitu a snížit pocit bezpečí ve městě? Podle kriminologické Teorie rozbitých oken rozhodně ano. Tato koncepce, kterou v roce 1982 představili sociologové James Q. Wilson a George L. Kelling, tvrdí, že fyzický stav veřejného prostoru přímo ovlivňuje lidské chování a míru kriminality. Pokud se o prostředí nikdo nestará, vysílá to signál, že v daném místě neplatí žádná pravidla. Drobný nepořádek tak funguje jako magnet pro další, možná i závažnější zločiny.