Názory a komentáře

Zatímco v evropském či západním prostředí máme tendenci vnímat práva LGBTQIA+ za buď dávno vyřešená, někdy až otravně zdůrazňovaná s odkazem na to, že jde o módní trend, příležitostně zcela marginalizovaná s poukázáním na ochranu „tradičních hodnot“, v Africe se jedná o výrazně tabuizované téma, které až na několik výjimek je z veřejného prostoru zcela vytlačováno. Mnohdy tak agresivně, že za otevřeně přiznanou homosexualitu můžete skončit ve vězení na několik let, případně může být vaše sexuální orientace vnímána jako přitěžující okolnost před soudem při projednávání třeba majetkového sporu. To, co v Evropě chápeme mnohdy už jako trochu zbytečnou diskusi, je v Africe téma, o němž se běžně nemluví, v novinách nepíše a snad jen v JAR najdete v centru Kapského Města otevřeně stejnopohlavní páry. Třeba v Ugandě by se podobný pár mohl dočkat trestu smrti a v Nigeru by měl šanci na 10leté vězení.

Začátek astronomického léta, resp. letní slunovrat, se kvapem blíží (letos nastane přesně 21. června 2026 v 10 hodin a 24 minut). Člověk by si tak řekl, že není nic mimořádného na tom, že teploty se blíží či překračují tzv. letní den (tj. den, kdy teplota dosáhne úrovně 25 °C). Nicméně letošní léto a v podstatě celá druhá polovina letošního roku mohou přeci jen být určitým způsobem mimořádné. A mimořádné v negativním slova smyslu. Na otázku „Proč?“ odpovídají aktuální meteorologické modely, které se v drtivé většině shodují – El Niño je tady a může být historicky silné.

Je docela pyšná, jak to se srpem umí. Od mala se jaksi vyskytovala na rozsáhlých zanedbaných pozemcích, které jako by prosily aspoň o trošku péče. Srp je nástroj přiměřený, prastarý a ctihodný, Svatá Markyta hodila srp do žita! Pro dítě, kterým kdysi byla stará žena, to býval smutný a výstražný mezník: Od svaté Markéty a svatého Jakuba už nebyly letní prázdniny báječně nekonečné, dny počínaly zrychlovat, co nevidět u silnic zrudnou jeřabiny a to už bude jasné…stará žena nenáviděla školu!

V minulém článku jsem se zabýval situací v České republice kolem domácích solárních elektráren. Řešil jsem, zda a jak moc je tento alternativní zdroj elektřiny u nás podporován. S tímto tématem však souvisí ještě jedna rovina, a to bezpečnostní aspekt. V současné době na poli výroby solárních panelů (a přidružených komponentů) zcela dominuje Čínská lidová republika, která v této oblasti drží naprostý monopol (různé zdroje uvádí více než 80 % všech výrobních kapacit na světě). Co to pro nás vlastně znamená a jak s tím naložit?

Druhé největší město Namibie Swakopmund ležící na pobřeží Atlantiku je fascinující kombinací německého kolonialismu, dlouhodobé jihoafrické nadvlády a soudobého afrického vlivu, díky čemuž si v plážovém letovisku můžete kromě mořských vln užít vcelku dobré německé pivo Hanza, jedinečnou městskou architekturu, ale i klasický africký trh, na němž vám místní obchodníci budou nabízet předražené cetky ze západní (!) Afriky s neprůstřelným argumentem, že vyřezávaná soška je kvalitní import. Co na tom, že nemá nic společného s bývalou německou kolonií a prodavač vůbec nechápe, proč by vám nákup suvenýru z úplně jiné části kontinentu měl vadit.

V kontextu světové obranně-bezpečnostní situace se stále více států snaží posilovat svou soběstačnost co do strategických zdrojů, a tím snížit svou závislost na cizích státech, která se v posledních letech ukazuje jako velice nebezpečná a potenciálně likvidační. Nejinak je tomu v energetice, která je kritickou infrastrukturou pro celou ekonomiku a všechny obyvatele. Jaký nyní okolo soběstačnosti v energetice panuje stav v naší zemi?

Stalo se tak 28. května 2026 v klubovně Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Na autorská čtení Slovenského jara český PEN klub pozval jedenáct slovenských spisovatelů a básníků – a všech jedenáct se také dostavilo! První byla 26. března Veronika Šikulová, která četla ze své knihy Tremolo ostinato, po ní následoval Martin M. Šimečka a jeho Výjimečný stav, a posledním tedy byl prozaik, básník, dramatik, scenárista a textař Silvester Lavrík. Narodil se v roce 1964 v Spišském Štiavniku (leží mezi Popradem a Spišskou Novou Vsí, má necelých 2.800 obyvatel), vystudoval jak Univerzitu P. J. Šafárika v Prešově, tak později divadelní režii na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Několik let byl režisérem Slovenského rozhlasu v Bratislavě, napsal jedenáct dramat a dvanáct próz, titulem Allegro Barbaro debutoval v roce 2002.

Vláda Andreje Babiše představila plán upravující nastavení českého penzijního spoření. Cílem má být snížit (poměrně výrazně) zisky penzijních společností, a naopak zvýšit výnosy pro střadatele. Návrh zákona počítá s rozsáhlými změnami, které v souhrnu skutečně lze bez nadsázky označit za revoluci penzijního spoření v Česku. Co vláda od ledna roku 2027 konkrétně plánuje a ubírají se její myšlenky z ekonomického hlediska rozumným směrem?

Dvě malá území v severní Africe – Ceulta a Melilla – patří k tomu nejzajímavějšímu, co politicko-geografická mapa Afriky nabízí. Dvojice španělských exkláv obklopených Marokem a Středozemním mořem představuje jediná území na africkém kontinentu, která jsou součástí EU a současně dostupná pozemní hranicí z území afrického státu. Osud dvou španělských měst, které na rozdíl od kontinentálního Španělska nelákají davy turistů, je jedinečný a nabízí skvělý vhled do mezinárodní politiky jednoho z nejstrategičtěji umístěných území celé Evropy. Jen si to neuvědomujeme, protože na mapu severního Maroka se díváme jen tehdy, pokud plánujeme dovolenou.

Po téměř roce se vracím k tématu roztříštěnosti české samosprávy. V loňském roce jsem se věnoval samosprávám na úrovni obcí. Těch má Česká republika více než 6 000 a náklady na jejich „provoz“ dosahují miliard korun ročně. Nyní se zaměřím na vyšší stupeň – na kraje. Těch má Česko v současné době čtrnáct, ale nebylo tomu tak vždy. Jaké zřízení by bylo dle mého mínění nejefektivnější a co vše by se muselo z důvodu změny krajů změnit?

Právě absolvovala Pedagogickou radu na jedné nejmenované škole s vysokoškolskou akreditací. Pedagogickou radou se zde rozumí bilanční záležitost na sklonku letního semestru, spojenou s opékáním prasátka. Sejde se pedagogický sbor a trošku si zaschůzuje, než se prasátko pořádně rozvoní, napřesrok jako loni, kdo nestojí o maso, dostane grilovaný hermelín s brusinkami. No, nekup to!

České školství se v poslední době poměrně výrazně mění – digitalizace přijímacího řízení na střední školy, opouštění klasického ukončení vysokoškolského studia (odklon od psaní závěrečných prací směrem k tzv. projektům), změny v maturitních zkouškách, zavádění slovního hodnocení, větší podpora well-beingu. Stejně tak české školství stojí před velkými výzvami – raketový nárůst agresivity (verbální i fyzické) žáků a studentů, kyberšikana či rozmach návykových látek (např. THC). K proměnám dochází často spíše pod tlakem, živelně než plánovaně a koordinovaně, názorný příklad budiž rušení bakalářských a diplomových prací kvůli stále většímu (zne)užívání umělé inteligence při psaní těchto závěrečných kontrol studia. Nyní se ale reformní úsilí ministra školství upírá na změnu fungování vysokých škol – co je připravováno a jak moc by to proměnilo podobu českých vysokých škol?

Otázka návratu afrických artefaktů z evropských muzeí a sbírek zpět do zemí svého původu patří k nejpalčivějším tématům vzájemných vztahů, o kterých se sice nemluví s takovým důrazem jako o vztazích ekonomických, ale jejich symbolickou rovinu rozhodně nelze podceňovat. Navracení památek je všeobecně vnímáno jako nutný krok k nápravě historických křivd vzniklých v průběhu kolonizace, přičemž trochu stranou diskuze o morální povinnosti Západu vyprázdnit depozitáře svých muzeí stojí otázka, co s artefakty bude a zda je nepostihne stejně smutný osud jako Národní muzeum v Chartúmu, kde ležely starodávné amfory v zaprášených papírových krabicích kdesi v koutě. Dnes už tedy neexistují ani amfory, ani muzeum, protože všechno pohltila válka.

A je to tu zase. Opětovně jsme se po nějaké době dozvěděli z výzkumu dvě skutečnosti. Zaprvé to, že Češi jsou spořivý národ. Na tom ve své podstatě není nic špatného, protože dlouhodobě jsme skutečně národ spíše finančně konzervativnější, který si rád střádá na horší časy. Zadruhé jsme se ale dozvěděli, že Češi „spoří“ na běžných a spořících účtech svých bank. U spořícího účtu to ještě není takový přešlap ve správě svých financí, ale v případě běžného účtu jde o katastrofickou chybu, které by se Češi v roce 2026 už skutečně neměli dopouštět. Jak moc jsou Češi spořiví, čím jsou úspory na běžném účtu tak zhoubné a co dělat, aby se Češi měli díky jejich úsporám lépe?

Téma psychického zdraví bývá v médiích a diskuzích často spojováno výhradně s mladší generací, pro kterou se vžil pejorativní termín „sněhové vločky“. Tento pojem má odrážet jejich domnělou nízkou emoční stabilitu, přecitlivělost a neustálou potřebu řešit vlastní mentální wellbeing. Tento názor je však nejen zcela nepodložený, ale navíc prohlubuje nebezpečný společenský předsudek: že duševní zdraví je okrajové téma pro slabé jedince a schopnost přiznat si psychickou nepohodu je projevem selhání.

Slovenský básník, prozaik, překladatel z němčiny a publicista Marián Hatala přednesl 14. 5. 2026 v klubovně českého PEN klubu několik svých básní, ale zejména četl své fejetony. Jak sám říká, těžiště vlastní tvorby přesouvá k próze. Dosvědčují to jeho knihy Ja, Dorian G., Sviatočne obačajné dni a nejčerstvější sbírka fejetonů Zberateľ okamihov.

V České republice se v návaznosti na změnu unijních pravidel připravuje malá revoluce v právní úpravě tzv. spotřebitelských úvěrů. Nově by u standardních úvěrů měla být zastropována roční procentní sazba nákladů (dále v textu jen „RPSN“), zatímco u krátkodobých půjček by byl stanoven strop celkových nákladů úvěru. Co je spotřebitelský úvěr, co přesně budou v praxi znamenat nová pravidla a mohou mít nezamýšlené důsledky?

Jeden z nejmenších afrických států, Svatý Tomáš a Princův ostrov, s necelým čtvrt milionem obyvatel, leží v Guinejském zálivu a má potenciál propojit Evropu, Afriku a jižní Ameriku do zajímavého obchodního trojúhelníku, z něhož by mj. právě náš kontinent mohl profitovat. Zatím se to neděje hlavně proto, že o bývalé portugalské ostrovy stojíme jen jako o exotickou prázdninovou destinaci, kde se pěstuje vynikající kakao a kde před více jak 100 lety byla ověřena teorie relativity.

Nedávno jsem se v článku zabýval novým institutem v rámci českého dávkového systému – tzv. superdávkou. Ve zkratce řečeno se jedná o nástroj, který „pohltil“ některé dosud fungující dávky českého sociálního systému, čímž vznikla „superdávka“. Vedle pochvaly, že se i v oblasti sociálních věcí začíná v České republice více implementovat digitalizace služeb státu, jsem současně ale poukázal na dva problémy – tím prvním byla digitalizace samotná, když si mnozí účetní a další v oboru působící pracovníci stěžovali na chaos, nepřehlednost, neúplnost či přímo nefunkčnost systému jako takového (připomeňme výrok z praxe „zaregistroval jsem českého pracovníka a přišlo mi potvrzení o registraci Japonce“). Druhým bolavým místem superdávky je koncepční nastavení dávky co do podmínek. Už při jejím zavádění někteří pracovníci v sociální oblasti upozorňovali, že po spuštění superdávky se situace mnoha těch, kteří nějakou dávku sociální pomoci pobírají, podstatným způsobem zhorší. Vypadá to, že to nebyla jenom planá varování.

Stará žena jede na kole, den je skvostný, cyklostezka se svižně vrtí podle vody, tedy skoro po rovině, což stará žena ještě zvládne, hladina Labe se jemně vlní a šplíchá v mírném větru – do zad, kdy se to stane? – na černých pobřežních skalách trčí nedostupné trosky strážních hradů a k rozkvětu se chystá mařinka. Ti vpředu na elektrokolech jsou kamarádi, počkají, dá se jet pomalu a na jazyku chutnat Faustovo pokušení Verweile doch, du bist so schön! (V – nyní už většinově nezbytném – překladu Otokara Fischera: Jenž jsi tak krásný, prodli jen!) (Pro ty, kdo zapomněli, nebo by je nenapadlo, že by to třeba mohli vědět, míněn je okamžik a Goethe to myslel takhle: Mefisto dělá Faustovi, co mu na očích vidí, dělá zlaté svaté, aby z něho vymámil ten veršík! Aby Faust přiznal, že teď je to to ono, že je spokojený, má, co chtěl! Jenže když to přizná, Mefisto vyhraje a Faust přijde o duši. Takže to je těžké, je to – v jazyku, kterým tu  už nikdo nemluví – s tím okamžikem halt vošajslich.

V dnešní době patří automobil, resp. možnost jej využívat, k základnímu „vybavení“ jednotlivce. Být mobilní znamená větší pracovní i zájmové možnosti a hlavně flexibilitu. Vzhledem k trendu vylidňování měst, kdy se mnozí obyvatelé uchylují do satelitů či přímo na venkov, je pro běžnou čtyřčlennou rodinu automobil nutnost, neb bez něj je rodina značně limitována co do mobility, protože zpravidla každý z rodičů pracuje mimo domov, což znamená nutnost dojíždění. S příchodem dětí vyvstávají logistické výzvy se školou a zejména s odpoledními kroužky. Pojďme se podívat, jak je česká společnost mobilní a z jakých důvodů se na českém automobilovém trhu stále příliš nedaří elektroautům.

V severozápadním cípu Keni při hranicích s Etiopií, Ugandou a Jižním Súdánem se nachází největší pouští jezero světa, kam prakticky nikdo nejezdí. Safari výlety se odehrávají stovky kilometrů na jih, stejně tak pobřeží s resorty na Diani Beach je ve srovnání s oblastí jezera Turkana jako z jiné planety. Máte-li Keňu spojenou se řvoucím, přelidněným a hektickým Nairobi, budete si u největšího pouštního jezera světa připadat jako byste civilizaci nechali kdesi daleko na jižní polokouli a nebudete věřit tomu, že místo obývané nejmenším keňským kmenem El Molo stále může existovat. Může, ovšem jeho přežití komplikují nejen jiné kmeny, ale hlavně jediný zdroj vody, kvůli kterému tady od pradávna žijí.

Není tomu tak dávno, co jsem psal článek o tom, že v prostředí českého fotbalu po letech klidu opět vypukl skandál. Jednalo se o kauzu plnou „cinknutých“ výsledků, sázek, korupce, úplatků a zejména unfair hry. Celou situaci jsem hodnotil jako největší ostudu, která český fotbal potkala za dlouhá léta a která se s ním bude ještě dlouho táhnout. Bohužel jsem nevěděl, že mnohem větší, smutnější a zcela neakceptovatelný skandál se na český fotbal řítí. 9. května 2026 se český fotbal zařadil mezi fotbalově „balkánské“ země, které si s fanouškovskou kulturou příliš hlavu nelámou. Co se stalo a co si musíme z celé události vzít?

A chtělo by se říci „jeden lepší než druhý“. Tím prvním byl spisovatel a prozaik Lukáš Cabala, který četl v klubovně PEN klubu 28. 4. 2026. Byl tak sedmým autorem v pořadí jedenácti slovenských spisovatelů, kteří přijali pozvání na literární festival Slovenské jaro. Cabala, narozený v roce 1986, je považovaný za „představitele magického realismu“, místopisně se soustřeďuje zejména na Trenčín, kde také v městské části Opatová žije a provozuje internetový antikvariát „Čierne na bielom“, který založil v roce 2011 spolu s rodiči; a podnes mu skýtá i obživu.

V Česku se již několik dekád (zejména od dostavby jaderné elektrárny Temelín v roce 2000) intenzivně řeší, jak nastavit český energetický mix tak, aby byl ekonomicky a zároveň ekologicky udržitelný. Debata se vede v tomto základním paradigmatu: odklon od uhelných elektráren v roce 2035 a výstavba nových jaderných bloků. Součástí nového energo-mixu má být výrazněji elektřina z obnovitelných zdrojů a též malých modulárních reaktorů. Primárně u solárních a větrných elektráren se však veřejný diskurz stále vede v podstatě toliko v režimu „zastánci versus odpůrci“, takže koncepční plánování je prozatím v útlumu. Dnes se podrobněji podíváme na větrné elektrárny – jak fungují, co vadí jejich odpůrcům, co (ne)jsou relevantní připomínky a jak se političtí představitelé státu snaží tyto zdroje podporovat.