Názory a komentáře

Nejvyšší kontrolní úřad („NKÚ“) publikoval své stanovisko k návrhu státního závěrečného účtu za rok 2025. V něm NKÚ bilancuje celkovou ekonomickou kondici Česka, zaobírá se například veřejným dluhem, ekonomickým vývojem či efektivností vynakládaných prostředků. Co se z jeho závěrů dozvídá česká společnost tentokrát a v jaké kondici je tímto prizmatem česká železnice?

Staré ženě je veselo a hezky, mít nápad je vždycky pěkné. Je tak skvostný den, jasný a chvějivý, žhavý a vůbec to nevadí, prý poslední den léta…

Velkoobchodní plyn je nyní v EU téměř desetkrát dražší než ve Spojených státech. Klíčový burzovní ukazatel ceny plynu v EU, nizozemský kontrakt TTF, určující i pro ceny v ČR, se dnes pohybuje kolem cen 84 eur za megawatthodinu, nejvýše od roku 2022. Přitom nejbližší kontrakt Henry Hub v USA stojí zhruba 2,90 dolaru za milion britských termálních jednotek, takže přepočtu měny a jednotek odpovídá americká cena přibližně 8,6 eura za megawatthodinu (viz graf Bloombergu níže). Tak mimořádný rozdíl není chybou trhu. Je výsledkem toho, že evropský a americký trh s plynem jsou sice propojené, ale zdaleka ne tak dokonale jako například světový trh s ropou.

Debaty o (ne)správném současném nastavení českého školství jsou vpravdě nekonečné. Jenže místo zásadních témat jako je například smysluplnost aktuální podoby maturitních zkoušek nebo kvalifikačních vysokoškolských prací se řeší pseudotémata jako rušení 9. tříd základních škol nebo zavedení povinného cizího jazyka již v první namísto třetí třídy prvního stupně. Ovšem zcela kruciální téma – efektivnost a úspěšnost – se bohužel (v Česku tradičně) neřeší.

Daňová válka o pohonné hmoty ve střední Evropě dostává obrysy. A může snadno skončit ne tím, že budou rafinerie vyrábět levněji nebo čerpací stanice sníží marže, ale tím, že si jednotlivé vlády začnou levnější benzin a naftu kupovat na (další) dluh.

Přijetí rezoluce Valného shromáždění OSN 4. září o změně mapového zobrazení světa vyvolalo bouři na sociálních sítích a reakce mnohem emocionálnější, než by si celá věc vlastně zasluhovala. Nadpisy o ublíženosti Afriky, která se snaží vynutit si větší váhu tím, že donutí zbytek světa kreslit mapy jinak, jsou stejně směšné jako tvrzení, že konečně dochází k nápravě koloniální křivdy a všechny současné atlasy by měly skončit v koši. Rezoluce není závazná, ale jen doporučující, stávající mapy mají své nesporné výhody a možnost vidět svět skrze novou mapovou projekci nám může pomoci pochopit známý fakt, že mapa ovlivňuje naše vnímání reality.

Česko a Spojené království se v mnohém odlišují, ale v jednom jsou si velmi podobná – fungování státní správy v obou zemích se zdá býti reálným předobrazem věhlasného britského seriálu „Jistě pane ministře“. Každý resort má totiž v každém jednotlivém okamžiku málo zaměstnanců, malý rozpočet, zbytečně omezené pravomoci a dle jeho hlavní filosofie jemu svěřené finanční prostředky nemusí vynakládat efektivně, to jediné, na čem záleží, je, že je vynakládá. Jak to u nás v tomto směru v praxi vypadá?

České centrum Mezinárodního PEN klubu připomíná 90. výročí narození Václava Havla, jinak svého čestného předsedy.

Zhruba každý pátý Čech ve věku 16 let a více je obézní. V roce 2025 se obezita týkala 21,8 procenta mužů a 18,9 procenta žen. Problém není výlučně český. V celé Evropské unii bylo obézních 16,3 procenta dospělých a dalších 35,4 procenta mělo nadváhu. Nadměrnou hmotnost tak měla více než polovina dospělých Evropanů.

Již několik dekád je z hlediska demografie jasné, že naše populace bohužel rychlým tempem stárne. Probíhající demografická změna zatím sice ne úplně výrazně, ale přesto neoddiskutovatelně začíná vytvářet tlak (také) na sociální služby. Politici tomuto tématu prozatím nevěnují větší pozornost, což nakonec vyústí v to, že řešení budou přijímána příliš pozdě, pod (v té době již drtivým) tlakem vnějších okolností. I přesto, že dosud nejde o skutečně ústřední téma, objevil se ve veřejném prostoru nápad ministra Juchelky přesunout péči o starší lidi z institucionálního prostředí do rodin. Jak moc nedomyšlený je to nápad?

Srpnová inflace v Česku zrychlila z červencových 1,7 na 1,9 procenta, stále tedy zůstává těsně pod dvouprocentním cílem České národní banky. Meziměsíčně spotřebitelské ceny vzrostly o 0,3 procenta. Výsledek přesně odpovídá mediánu analytiků v průzkumu Bloomberg, takže z pohledu finančních trhů nejde o překvapení. Jde zatím o předběžný údaj, konečná čísla ČSÚ zveřejní 10. září.

Ostrovní Mauricius si často s Afrikou ani nespojujeme a spíše ho vnímáme jako pozemský ráj kdesi uprostřed Indického oceánu, kam můžeme zamířit na dovolenou, která nebude mít pachuť toho, co si s Afrikou tradičně spojujeme. V zásadě to je pravda, protože domov legendárního Modrého Mauricia sice nabízí na první pohled celkem únosnou porci exotiky, jež se návštěvníkovi nepřestane zajídat s prvním výpadkem elektřiny. Mauricius však nabízí mnohem víc než skvělý golfový green, potápění a výšlapy na majestátní Le Morne. Díky své politické a ekonomické stabilitě, jedinečné poloze a finanční transparentnosti nabízí skvělé investiční podmínky, jimiž může konkurovat i mnohem exponovanější Dubaji, jež po začátku íránské války oprávněně ztrácí na svém lesku.

Po měsících interních jednání ministryně financí s jednotlivými resortními ministry byl zveřejněn návrh státního rozpočtu pro rok 2027. Ponechme nyní stranou, že dřívější opozice (nynější vláda) kritizovala loňský rok přístup ministra financí Stanjury, který návrh rozpočtu držel v tajnosti a představil jej až poslední možný den, a zcela totožného manévru využila nyní ona sama, když návrh rozpočtu prezentovala taktéž až úplně poslední den lhůty. Nicméně důležitější, než proces tvorby státního rozpočtu, je jeho podoba, ta ovlivňuje fungování celého státu, neboť státní rozpočet představuje nejvlivnější fiskální nástroj vlády. Pojďme se nyní na návrh podívat podrobněji.

Stará žena hladí kočku a je ráda. Nebyla tu týden, a kočka je taky ráda, že ji zase má. Že jí může ráno rituálně nabídnout myš, pak ji sežrat sama, zapít mlékem a poté si vyskočit na klín! A protahovat se a poslouchat, co jí stará žena říká: Že je krásná, že je princezna, „moje slečna kočka, slečna mišpulka, chytrá a ukrutná, strašlivá vražednice… můj nejmoudřejší miláček… Spinozu ti mohu předčítat! Je mezi námi emotivní pouto, jasně, jistě, silné, vzájemné, skutečné!“

Návrh státního rozpočtu na rok 2027 se schodkem 389 miliard korun není dobrá zpráva pro české veřejné finance. Jde o výrazně vyšší deficit, než se ještě před několika týdny čekalo, a také o podstatné zhoršení proti letošnímu plánovanému schodku 310 miliard korun. Zvlášť nepříjemné je, že k tak výraznému rozpočtovému uvolnění dochází v době, kdy česká ekonomika roste, nikoli v recesi.

Ve dnech 9. a 10. října proběhnou letos v pravidelném čtyřletém intervalu volby do zastupitelstev obcí. Jedná se o volby politology často označované jako „volby druhého řádu“, neboť se těší (až na výjimky velkých měst – typicky Praha, Brno) znatelně menšímu zájmu voličů než například volby sněmovní nebo prezidentské. Přitom právě složení vedení obcí – tj. měst a vesnic – významně ovlivňuje kvalitu života daného voliče často mnohem více než složení vedení státu. Pro vysvětlení nízkého zájmu voličů se nabízí jednoduchý argument, který je však pro otázku politiky klíčový – komunálním volbám v Česku značně chybí soutěživost. V jakém smyslu?

České domácnosti čekající na citelnější zlevnění hypoték dnešní projev Kevin Warshe nepotěšil. Šéf nejmocnější centrální banky světa, té americké, totiž v ostře sledovaném projevu na sympoziu v Jackson Hole vyslal zřetelně jestřábí signál. Ten mimo jiné znamená, že ani případné snížení základní sazby České národní banky, jakkoli samo o sobě už tak málo pravděpodobné, by hypoteční sazby v Česku nesnížilo. Stále větší část ceny dlouhodobých peněz se do Česka dováží ze zahraničí, především právě ze Spojených států.

Na světě existují přesně dvě území, která si nikdo nenárokuje, přičemž jedním je Antarktida a druhým kousek pouště zvaný Bir Tawil, o němž jste pravděpodobně nikdy neslyšeli, přestože řada z vás od něj nebyla moc daleko. Bir Tawil je zdánlivě neviditelné místo mezi Egyptem a Súdánem, kde sice nikdo trvale nežije, ale pokud by ho jedna ze zemí uznala, znamenalo by automatickou ztrátu nároku na mnohem zajímavější kus pevniny, a sice oblast tzv. Halaibu ležící u Rudého moře. Pokud nevíte, kde se nachází, podívejte se zblízka na hranici mezi Egyptem a Súdánem u Rudého moře, kde rovná hraniční linie „utíká“ směrem nahoru a vytváří podivný trojúhelník v pravděpodobně odlišné barvě od zbytku mapy. Právě jste našli Halaibský trojúhelník, od něhož vlevo se do území Súdánu „zakousává“ Bir Tawil.

Na úvod přiznávám svou vědomost skutečnosti, jak bouřlivé je toto téma pro českou veřejnost, jak rozjitřené emoce vyvolává a jak je schopno vnést do mezilidských vztahů až nevraživost. Téma (ne)tolerance alkoholu „za volantem“ (resp. za dopravními prostředky obecně) se pravidelně vrací, ale debatující se nikdy nedoberou závěru, který by připadal smysluplný a spravedlivý všem. Má nulová tolerance k alkoholu během řízení stále své opodstatnění nebo bychom měli svůj přístup změnit?

Zasedla „koalice proti suchu“, vedená předsedou vlády Babišem, a usnesla se, že „vláda bude chránit přírodu a krajinu jako základní bohatství naší země“. To pamětníkům může poněkud připomínat někdejší různá usnesení Ústředního výboru KSČ, která také ničím nepohnula. U naší současné vlády navíc nejde o pouhou neschopnost, ale vůbec o její odpor k dané problematice. U Motoristů, kteří se zmocnili Ministerstva životního prostředí ČR, aby programově ochranu životního prostředí oslabili a klimatické vlivy bagatelizovali, nemůžeme očekávat, že prozřou a začnou popírat svůj program, že třeba přehodnotí grandiózní program betonování krajiny dálnicemi a místo toho budou vysazovat stromy. Těžko psa učit pastvě a těžko po Motoristech žádat, aby klimatology, což je exaktní vědní obor, přestali hanobit. Podle Motoristů nechť si příroda pomůže sama a člověk jako její součást nechť se tomu přizpůsobí, jak chce, nechceme nikoho omezovat. Motoristé tzv. úspornými opatřeními, tedy propouštěním odborníků na životní prostředí, svůj program ochromení životního prostředí - místo ochrany - naplňují.

Eskalace obchodní války mezi Spojenými státy a Kanadou představuje pro Česko zatím hlavně nepřímé riziko, ale zároveň ukazuje, jak rychle se může světový obchodní systém dále drolit. Kanada od 8. září zavede odvetná cla na americké zboží v reakci na nová padesátiprocentní americká cla na zhruba 20 miliard dolarů kanadského vývozu. Ottawa chce odpovědět „dolar za dolar“ a zasáhnout mimo jiné americkou ocel, mléčné výrobky, elektroniku, spotřebiče, zemědělské stroje či papír.

Demografická témata se v mých článcích objevují pravidelně. Stárnoucí populace, zvýšené výdaje na zdravotnictví a (nejenom) starobní důchody, přehřátý pracovní trh, nedostatečná podpora mladých rodin s dětmi. To vše je předmětem zkoumání odborné veřejnosti, tím pádem i objekt zájmu žurnalistiky a skrze ni i veřejnosti laické. Jedno nové téma se však nyní – zcela oprávněně – dostává čím dál více do veřejného prostoru – zařízení neoficiálně fungující jako domovy pro seniory, některé dokonce i jako domovy pro seniory se zvláštním režimem. O jaký fenomén jde a co stojí za jeho rozmachem?

Rozjitřené diskuse o vstupu Letiště Praha na pražskou burzu vyvolávají tu a tam vzpomínky na kdysi slušně zavedené ČSA, jejichž existence skončila jen rok poté, co oslavily 100 let od svého založení. Specifickou kapitolu v historii ČSA představovaly lety do Afriky, jejichž realizace byla nedílnou součástí československé zahraniční politiky, která po 2. světové válce byla prodlouženou rukou Sovětského svazu, jenž nějaký čas neměl kapacity na to v Africe působit přímo. ČSA nejenže postupně zřídily pravidelné linky do všech zemí severní Afriky (nepřekvapivě), ale odvážně se rozhodly i pro několik míst v západní Africe, jako byly Mali, Sierra Leone a Guinea. K tomu přidejme charterové lety muslimských poutníků do Saúdské Arábie a pronájmy československých posádek místním aerolinkám a máme před sebou vskutku překvapivou stopu československého afrického angažmá.

Českou republiku již řadu let, bezmála poslední dvě dekády, trápí akutní nedostatek zdravotnického personálu. Vedle toho pomocného (zejm. zdravotních sester), jde hlavně o chybějící lékaře. Lidé se potýkají s tím, že nemohou sehnat kardiologa, alergologa či dětského pediatra, asi největší výzvou v současné době je najít volné místo u stomatologa či gynekologa. Není tak výjimkou, že lidé za svými lékaři dojíždějí klidně i stovky kilometrů, pročež je návštěva ordinace vedle času stojí často i nemalé výdaje na dopravu. Vedle těchto komplikací se však čeští pacienti v ordinacích střetávají i s jiným – zcela oprávněně odsouzeníhodným – nešvarem, tím jsou vyžadované platby za různé „úkony“. Co tento vývoj umožnilo a brojí proti němu nějak český stát?

Začátek školního roku letos opět ukrojí z rodinných rozpočtů tisíce korun. Společnost Česká distribuční prošla akční letáky sedmi největších obchodních řetězců v Česku a spočítala, že modelová základní výbava prvňáčka letos vychází přibližně na 3 300 korun. Její celková cena je podobná jako loni, uvnitř nákupního koše se ale ceny jednotlivých potřeb měnily výrazně.