Názory a komentáře

Plzeňské náměstí Republiky a okolí sadů se v posledních letech stalo dějištěm střetu dvou světů. Na jedné straně stojí represivní snahy radnice v podobě vykazování „lidí bez domova“ z území města a hrozby vězením, na straně druhé Aleš, Honza a další lidé z masa a kostí, pro které je centrum Plzně „obývákem“ z nouze, nikoliv z rozmaru. Současný kurz se vydává drahou, neefektivní a z podstaty nehumánní cestou. Skutečně lidský a lidem přátelský přístup totiž nespočívá v zavírání do cel, jejich vyvážení na území jiných obcí, ale v nabídce odpovědnosti, která vrací člověku důstojnost. Inspiraci nemusíme hledat v utopických příručkách, ale v pražských Vysočanech.

Dnes, tj. ve středu 18.3. vydala FIFA rozhodnutí, že vítězem Afrického poháru národů 2025 (AFCON 2025) se po dvou měsících od finále stává Maroko, které sice prohrálo se Senegalem v nastavení 0:1, ale to, co tomu předcházelo, byla scéna jako z filmu, v němž nevíte, kdo je padouch a kdo hrdina. Bylo by to v zásadě úsměvné, kdyby titul změnil majitele po dvou měsících s odkazem na korupci v nejvyšších patrech afrického fotbalu, kdyby Maroko nebylo jedním z pořadatelů MS ve fotbale v roce 2030 a celý šampionát nebyl součástí velmi komplexní, promyšlené a systematické strategie budování image výstavní skříně (nejen severní) Afriky, ve které se nově udělený titul bude docela vyjímat.

Asi každý z nás se někdy skrze vzdálený přístup podíval do katastru nemovitostí (dále v textu jen „katastr“). Jedná se o veřejně přístupnou databázi, ze které mohou zájemci seznat širokou škálu informací, neb se jedná o soubor údajů o nemovitostech na území České republiky, obsahující popis jednotlivých nemovitostí (pozemků a staveb). Za velice důležitou součást je nutno považovat evidenci vlastnických a jiných věcných práv (např. služebností) k těmto nemovitostem. Zjednodušeně řečeno lze v katastru dohledat, kde se nachází konkrétní nemovitost, její využití a též její (spolu)vlastníky. A právě tato otevřenost a přístupnost dat se zdá býti do určité míry problém.

Literární festival Slovenské jaro představuje cyklus jedenácti autorských čtení a besed se slovenskými spisovateli, kteří v současnosti výrazně ovlivňují slovenské kulturní prostředí. Festival organizuje České centrum Mezinárodního PEN klubu.

Státní služba – vděčný terč nekonečné kritiky. Pro mnohé je státní služba (v laickém prostředí „prostě úředníci“) něco těžko uchopitelného. Lidé mimo tento (doslova) ekosystém vlastně ani pořádně neumí říct, co to ta státní služba je, neumí definovat, co vykonává a čím se zabývá. Všichni ale naprosto bezpečně ví, že je přebujelá, úředníci přeplacení a dle některých navíc líní a arogantní. Vláda nedávno představila koncept „Státní služba 2.0“, což, jak sama uvádí, je studie, která shrnuje hlavní poznatky o fungování státní služby a navrhuje směr její další modernizace a její výstupy budou sloužit jako jeden z hlavních podkladů pro přípravu Akčního plánu pro rozvoj lidských zdrojů, který navrhne konkrétní opatření pro další profesionalizaci, rozvoj kompetencí zaměstnanců a modernizaci personálního řízení v úřadech. Pojďme se na tento dokument podívat blíže a zodpovězme otázku v názvu článku.

Zná to snad každý: chcete se setkat s přáteli, ale zrovna se vám nechce do nejbližší hospody. Téměř vždy tak zamíříte do okolí plzeňského náměstí Republiky. Aktuálně je to v podstatě jediná logická volba, jelikož smysluplná alternativa v jiných částech města chybí. To se však musí změnit.

Aktuální situace na Blízkém východě přímo vybízí k zamyšlení se nad íránskou politikou vůči Africe, se kterou se teheránský režim snaží v posledních desetiletí rozvíjet vzájemné vztahy. K nejzásadnějším aspektům patří tendence vyvažovat rostoucí vliv Saudské Arábie napříč kontinentem a vy(zne)užívání vybraných zemí pro vlastní vojenské a strategické cíle. Ukázkovými příklady jsou Eritrea, Súdán a Jihoafrická republika, se kterou Írán dokonce na začátku ledna 2026 realizoval nepříliš úspěšné námořní cvičení.

Všichni v České republice – od ekonomů, přes politiky až po úplně obyčejné občany naší země – ví, že Česko stárne. Ví také, že stárneme rychle. Ví také, že demografické změny jsou poměrně dobře předvídatelné, takže se na ně dá připravit o něco jednodušeji než na jiné, podobně zásadní změny. Stejně tak ale také ví, že vědět nestačí, je třeba spolu s věděním také chtít. A chtít znamená reálně se na zásadní demografickou změnu připravovat: vytvářet plány, zajišťovat prostory, pracovní síly a zejména financování. Zdá se však, že české politické vedení chce jenom vědět.

Původně jsem chtěla napsat Stará žena čte noviny, ale přišlo mi to jako hodně vyběhlý model. Kdo dnes čte noviny?

Je to jen jeden měsíc zpátky, kdy jsem ve svém článku nám všem přál pro pozitivní vývoj naší ekonomiky hlavně stabilitu a klid. Bohužel po několika týdnech opět hledíme do budoucna s obavami, neklidem a skepsí – na Blízký východ se opět vrátily časy krveprolití. Prožijeme nepříjemné déjà vu jako v roce 2022, když Rusko vpadlo na Ukrajinu? Co se vlastně aktuálně děje a co znamená pro naši ekonomiku návrat časů extrémní nejistoty?

Plzeňským veřejným prostorem poslední týdny hýbe záměr na pojmenování nějakého místa ve městě po Karlu Gottovi. Panuje na něm shoda napříč politickým spektrem a politici i veřejnost se předhání s nápady, jaké místo po „mistrovi“ či, kdo s tím přišel dřív. Lidé píšou pod jejich příspěvky oslavné komentáře, a tak to vypadá, že stále platí „vox populi, vox dei“ a Plzeň bude mít hnízdo „zlatého slavíka“. Možná bychom se mohli trochu zamyslet, zda Gott je opravdu hodný, abychom po něm pojmenovali náměstí či náplavku.

Ačkoliv Afriku stereotypně spojujeme s chudobou, skutečnost je taková, že jedny z nejvyšších cen spotřebního zboží jsou právě v největších afrických aglomeracích, kde účtenka za obyčejnou kávu v lepší kavárně atakuje 150 korun a třetinka piva 110. V nejlepším angolském nákupním domě narazíte na cenovky, u kterých přemýšlíte, zda obyčejné tričko není náhodou protkáno neviditelnými zlatými nitěmi a zda je skutečně nutné za nepříliš valnou večeři, která ovšem zahrnuje kus masa, platit v přepočtu tisícovku, když jste se zase tak moc nenajedli. Pro jistotu karty neberou a pro hotovost se musíte vydat k bankomatu, který neomylně poznáte podle toho, že kolem je klubko lidí předstírajících frontu. Afrika není levný kontinent a pro cizince s jinou barvou pleti dvakrát ne.

V minulém článku jsem se začal zabývat tématem vysoce aktuálním – právě probíhajícím přijímacím řízením na střední školy. Jedná se období velkého psychického vypětí na všech „frontách“ od žáky, přes rodiče až po příslušné pracovníky společnosti CERMAT zajišťující testování. Zamýšlel jsem se nad tím, jak by měla vypadat reforma přijímacího řízení a navrhl jsem zavedení minimální bodové hranice, modelu „nejprve test, poté přihláška“ a na konci jsem kvitoval zdařilou (alespoň částečnou) digitalizaci celého procesu. Co dalšího by dle mého mělo být v této oblasti zavedeno?

V prosinci minulého roku České centrum Mezinárodního PEN klubu společně s Učenou společností ČR uskutečnilo přednáškové a diskusní odpoledne o problematice Nobelových cen ve vědě i v literatuře. Úspěšný program se rozsahem ani nevešel do „otevíracích hodin“ budovy Akademie věd ČR. Jeho úspěch nás podnítil pro další společnou akci v tomto roce s tématem „literaturu ve vědě a věda v literatuře“. Představitelem vědy v literatuře by mohl být zakladatel Státního radiologického ústavu a spisovatel František Běhounek, známý také jako účastník Nobileho ztroskotané výpravy vzducholodí Italia k Severnímu pólu v roce 1928. Běhounek o tom napsal knihu Trosečníci na kře ledové. Jeho dílo vědecké i beletristické je velice rozsáhlé.

Právě nastávající období roku je v oblasti školství spojeno s psychicky extrémně náročnými týdny nejen pro školáky, ale i pro jejich rodiče a učitele – čas „přijímaček“ je totiž tady. Výsledek přijímacího řízení na střední školu je pro školáka zcela zásadní okamžik v jeho životě, neboť může významně ovlivnit jeho budoucnost. Po dlouhá léta se hovoří o reformě, která by měla přijímací řízení zefektivnit, zracionalizovat a zdigitalizovat. Co by mělo být dle mého mínění v tomto směru realizováno a povedlo se již něco?

Vážení čtenáři, hlavním záměrem tohoto textu je srovnat moderní dezinformace s náboženskými dogmaty, která se stala pilíři víry napříč různými společnostmi. Oba fenomény sdílejí identické rysy: nabízejí prosté odpovědi na komplexní otázky, navozují pocit bezpečí a formují neprodyšně uzavřené komunity.

Západoafrické Togo tvoří úzký pruh země vybíhající z pobřeží Guinejského zálivu hluboko do vnitrozemí, kde zbytky deštného pralesa přechází do suché savany typické pro vnitrozemskou Burkinu Faso. Malá země vklíněná mezi Benin a Ghanu nemá mnoho co nabídnout, pokud tedy nejste fanoušky náboženství vodoo a rozhodně nepatří k turisticky oblíbeným destinacím, což dává smysl s ohledem na mizerné služby a chybějící infrastrukturu. Přesto bychom o ní měli alespoň něco málo vědět už proto, že se mohla stát po 1. světové válce „československou kolonií“, a my tak mohli získat tolik vytoužený přístup k moři. I když jinému, než by nás napadlo.

Česká republika prochází poslední roky poměrně bouřlivým ekonomickým vývojem. Po době hospodářské konjunktury od roku 2017 do roku 2020 přišel opravdu tvrdý náraz v podobě pandemie Covid-19, která na několik let doslova ochromila fungování celé země. Aby toho nebylo málo, tato „virová rána“ byla následována vpádem ruské armády na Ukrajinu v únoru 2022, což spustilo lavinu zdražování ropy, na to navazující prudký růst ceny benzínu, plynu, elektřiny – to vše známé jako „Energetická krize“, která nakonec vyústila v rekordně vysokou inflaci překračující ve srovnávaném období 15 %, kumulativně více jak 30 %. Tyto ekonomické šoky samozřejmě nemohly nezanechat svůj odraz v životní úrovni Čechů a Češek. Jak se mají občané naší země při srovnání letošního roku s roky předešlými?

A je to velká legrace, protože, heč, má, co málokdo má. Přivezla si to z tropů, na památku. Taková nemoc je zážitková, to vám nikdo nepopře. A my milujeme zážitky, že? Bungee jumping, stará vesta. Prořítit se kaňonem na drátěném laně, dosáhnout rychlosti sedmdesáti kilometrů, promést si to vodopádem, trošičku břinknout helmou o skálu, to už zní lépe. Potkat se s vlastní bolestí a strachem, to je přece takové autentické (slovo tohoto roku).

Je málo ekonomických ukazatelů, které jsou takovým strašákem pro celou zemi, jakým umí být rostoucí nezaměstnanost. Ztráty pracovních míst v nadměrném měřítku znamenají ztráty příjmů, existenční finanční problémy, pokles koupě-schopnosti ústící ve zpomalení výkonnosti ekonomiky celé země, což nakonec pocítí i ti zaměstnaní. Jaká je aktuální situace ohledně nezaměstnanosti v České republice s výhledem na následující měsíce?

Po čtyřech letech se opět blíží komunální volby. Na přelomu zimy a jara se začnou scházet jednotlivé strany, marketingové týmy a experti ke tvorbě programů. Plzeň však za posledních 30 let prošla obrovskou proměnou a ze zanedbaného socialisticko-dělnického skanzenu se stala moderním městem, o kterém se často tvrdí, že je v něm radost žít. Není tedy náhodou, že se objevují narativy, že Plzni nic nechybí. Zároveň si město může i díky svému velkému rozpočtu leccos dovolit. Rozhodl jsem se tedy usnadnit práci všem těm, kteří si budou lámat hlavy s tvorbou politických programů a představuji vám zde pět zaručených trháků letošní kampaně.

Když Zlatonosné pobřeží vyhlásilo v roce 1957 nezávislost, bylo první zemí v subsaharské Africe, která se vymanila z područí Velké Británie a jako taková se stala symbolem pro všechny Afričany. Kwame Nkrumah coby prezident nově vzniklé Ghany sundal portrét královny Alžběty II., na jeho místo pověsil Lenina a zbytku Afriky vzkázal, že se musí sjednotit. Nestalo se a západoafrická země, jejíž ekonomika je založena na zlatě a kakau, je dnes výrazně ovlivňována Číňany, kteří si tady budují vlastní městečka.

Není to tak dávno, co bývalá vláda premiéra Petra Fialy představila návrh zákona o státním rozpočtu pro rok 2026, který byl hojně kritizován odbornou veřejností (mimo jiné) za to, že součástí tohoto návrhu nebyl rovněž rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury, pročež byl návrh celkově považován jako předložený v rozporu se zákonem. Tímto tématem jsem se v dřívějším článku zabýval. Uplynulo pouze pár měsíců a odborná kritika se vrátila, tentokrát ovšem již vůči nové vládě premiéra Andreje Babiše a za jiný „prohřešek“. Co je špatně tentokrát?

„Zemědělství vnímám jako službu krajině i lidem – s respektem k přírodě, zvířatům a tradici.“ – Slova Martina Nejdla, jenž sice studoval zpěv, stal se členem Opery Plzeňského divadla a chtěl se věnovat vážné hudbě, ale nakonec se ujal navráceného zemědělského majetku po předcích. Od roku 2013 hospodaří s rodinou na statku Zbyslav, vzdáleném čtyři kilometry od města Plánice. Jeho krédem jsou slova Benjamina Franklina: „Svoboda je nerozlučně spjata s odpovědností.“ Na přibližně osmdesáti hektarech zemědělských pozemků se věnuje zejména chovu čistokrevného plemene skotu aberdeen angus.

Dlouhodobě slýcháváme od ekonomů, že je pro současnou generaci lidí od 20 do 40 let nesmírně důležité, aby si začali včas a v dostatečné míře spořit prostředky na období jejich postproduktivního věku. Drtivá většina z této věkové kategorie si nějakým způsobem skutečně šetří a cítí se tak zajištěni na dobu, kdy již nebudou mít příjem z pracovního procesu, čímž de facto reflektují současnou negativní demografickou situaci a s tím spojené budoucí problémy českého důchodového systému. Jenže jak se ukazuje, ne všechny způsoby šetření jsou skutečně výhodné pro ty, kdo si šetří.