Reforma přijímacího řízení (II.): Pět přihlášek a testy na neutrální půdě

V minulém článku jsem se začal zabývat tématem vysoce aktuálním – právě probíhajícím přijímacím řízením na střední školy. Jedná se období velkého psychického vypětí na všech „frontách“ od žáky, přes rodiče až po příslušné pracovníky společnosti CERMAT zajišťující testování. Zamýšlel jsem se nad tím, jak by měla vypadat reforma přijímacího řízení a navrhl jsem zavedení minimální bodové hranice, modelu „nejprve test, poté přihláška“ a na konci jsem kvitoval zdařilou (alespoň částečnou) digitalizaci celého procesu. Co dalšího by dle mého mělo být v této oblasti zavedeno?

Reklama

Pro účely zvýšení objektivity celého testovacího procesu (byť nechci nikoho obviňovat z nějakých nekalostí či snad dokonce podvodů) je nutné, aby testování, které má dle mého mínění předcházet samotnému podání přihlášky, resp. přihlášek, probíhalo na neutrální půdě. Tím mám na mysli, aby žáci neabsolvovali přijímací testy na své základní škole, ale v prostorách středních škol. Důsledným zavedením této praxe zajistíme, aby nedocházelo k „náhodným“ radám žákům ze strany jejich učitelů, kteří jsou psaní testu přítomni. Nerad bych se nyní někoho dotknul, ale z logiky věci má pedagogický sbor základní školy eminentní zájem na tom, aby jejich žáci dopadli při přijímacích testech co nejlépe, neb jde o vizitku kvality vzdělání, které žáci na základní škole dostali. Je nepřípustné, aby někteří žáci získali zcela neoprávněnou výhodu, protože jim jejich učitel na základní škole při testu pomohl. Skládáním testů výhradně na střední škole riziko této nefér hry odpadá.

Velice efektivním nástrojem pro zlepšení celkového přehledu o pohybu preferencí žáků je zapojit do testování nikoli pouze děti, které se hlásí na střední školu, ale všechny žáky sedmých a devátých tříd. Díky takto plošnému testování může stát získat co do kvality i kvantity velice cenné informace o vzdělanosti dětí ve věku 13, resp. 15 let napříč celou republikou. Zároveň administrativní aparát Ministerstva školství získá data o tom, jaké jsou preference žáků (co do typu školy), což umožní samosprávám (krajům a obcím) lépe reagovat na proměňující se poptávku a tomu uzpůsobit zvyšování či snižování kapacit toho či onoho typu střední školy.

V souvislosti s digitalizací, jejíž úspěšnou implementaci jsem chválil v prvé části, by bylo vhodné provést další krok – zvýšení maximálního množství podávaných přihlášek ze tří na pět (nepočítaje talentové zkoušky). Tím odpadne tolik zhoubné „taktizování“, kdy rodiče dávají jednu přihlášku „kdyby se stal zázrak“, druhou „tohle je reálné“ a třetí „tohle je záchrana“. Právě limit tří přihlášek nutí rodiče k tomu, že raději zvolí pro své dítě horší školu, ač by mělo na lepší, než aby se ve výsledku nedostalo na školu žádnou. Toto zcela racionální počínání rodičů v důsledku značně škodí vyhlášeným středním školám, na které se v poslední letech hlásí méně žáků, což je jednoznačný důsledek taktizování rodičů, kteří prestižní školu raději rovnou vynechají, než aby tím „promrhali“ jednu drahocennou přihlášku.

V otázce reformy přijímaček na střední školy již toho bylo odpracováno poměrně hodně, ale stále před námi veliký kus práce stojí.

Autor: Matyáš Novák, student GFK Plzeň