Česká republika prochází poslední roky poměrně bouřlivým ekonomickým vývojem. Po době hospodářské konjunktury od roku 2017 do roku 2020 přišel opravdu tvrdý náraz v podobě pandemie Covid-19, která na několik let doslova ochromila fungování celé země. Aby toho nebylo málo, tato „virová rána“ byla následována vpádem ruské armády na Ukrajinu v únoru 2022, což spustilo lavinu zdražování ropy, na to navazující prudký růst ceny benzínu, plynu, elektřiny – to vše známé jako „Energetická krize“, která nakonec vyústila v rekordně vysokou inflaci překračující ve srovnávaném období 15 %, kumulativně více jak 30 %. Tyto ekonomické šoky samozřejmě nemohly nezanechat svůj odraz v životní úrovni Čechů a Češek. Jak se mají občané naší země při srovnání letošního roku s roky předešlými?
Abychom měli komplexní obrázek, podíváme se na celou problematiku z několika úhlů: (ne)růst mezd a platů, inflace a růst cen a nájmů bytů. Toto všechno do značné míry spolu souvisí a je provázané jedno s druhým, ale rozdělení problému do vícero segmentů přispívá k větší názornosti a lepšímu pochopení vážnosti situace, protože hned na začátku můžeme sdělit nepřekvapivý závěr – Češi se mají (někteří výrazně) hůře než dříve.
Začněme tedy tím, zda českým občanům rostly platy a mzdy. Vezmeme-li průměrnou mzdu (se všemi zkresleními, kterými je tento údaj zatížen, blíže viz předchozí články) kombinující veřejný i soukromý sektor, tak ta se od roku 2021 (1. až 3. kvartál) zvýšila z 37 494 Kč na 48 171 Kč (1. až 3. kvartál loňského roku). Jde tedy o nárůst o 28,5 %. Hrubě vzato se příjmy Čechů za poslední půl dekády zvýšily téměř o 1/3. Kritická je pak ale situace u některých zaměstnanců státu, kde je registrován naopak propad (!) příjmů až o 15 %.
Data ohledně inflace jsou následující: kumulativní inflace za stejné období (tj. 1. až 3. kvartál roku 2021 a 2025) činí 47 %! To znamená, že Češi si vloni za stejné peníze mohli koupit o 47 % zboží a služeb méně než v roce 2021. Při zohlednění růstu (resp. u státních zaměstnanců poklesu) příjmů se dostáváme k výsledku, že Češi celkově významně zchudli.
Aby toho nebylo na bedra Čechů málo, tak se k reálně málo rostoucím či dokonce klesajícím příjmům a velmi vysoké inflaci přidává extrémní růst cen bytů jak co do kupní ceny, tak co do nájmu. A jedná se o nárůsty v řádu až stovek procent! Za posledních deset let vzrostly průměrné nabídkové ceny nemovitostí v Ostravě o 379 %, v Liberci o 225 %, v Brně o 190 % a v Karlových Varech „pouze“ o 117 %. Znamená to tedy, že v některých městech koupíme tutéž nemovitost jednou, resp. třikrát dráž než dříve! Byt za dříve 2 miliony nyní stojí 4, resp. 6, resp. 8 milionů. Je evidentní, že růst českých příjmů tomuto tempu nesahá ani po patu, natož po kotníky. Češi jsou tak nucení „opustit cihlu“ a přesměrovat své preference k nájmům, což neznamená nic jiného než jejich růst. Tím vzniká bludný kruh, který nejspíše vyřeší až splasknutí realitní bubliny, kterou ekonomové v oblasti nemovitostí již nějaký čas pozorují.
Celkově je nutno uzavřít, že Češi a Češky se mají hůře než dříve, u některých pak jde o výrazný propad jejich životní úrovně. Platí obecná rovnice: ekonomicky nespokojené obyvatelstvo = politicky nespokojené obyvatelstvo…
Autor: Matyáš Novák, student GFK Plzeň





