Je to jen jeden měsíc zpátky, kdy jsem ve svém článku nám všem přál pro pozitivní vývoj naší ekonomiky hlavně stabilitu a klid. Bohužel po několika týdnech opět hledíme do budoucna s obavami, neklidem a skepsí – na Blízký východ se opět vrátily časy krveprolití. Prožijeme nepříjemné déjà vu jako v roce 2022, když Rusko vpadlo na Ukrajinu? Co se vlastně aktuálně děje a co znamená pro naši ekonomiku návrat časů extrémní nejistoty?
V sobotu 28. února 2026 zaútočily Spojené státy americké v kooperaci s izraelskou armádou na svého odvěkého nepřítele – Írán. Jako hlavní důvod tohoto vojenského aktu uvádí zničení íránského jaderného programu, který začal dosahovat takové úrovně, že by íránské Revoluční gardy (vojenské jednotky odlišné od íránské armády, které mají jaderný program v zemi na starost) začaly být hrozbou pro celý svět, neboť by měly onen pověstný červený kufřík. Během sérií rozsáhlého bombardování nebyly zničeny pouze jaderné komplexy a armádní základny, ale byl při nich rovněž zabit samotný duchovní vůdce Íránu - Alí Chámeneí a další vysocí představitelé íránského režimu. Odveta na sebe nenechala dlouho čekat a íránské rakety začaly dopadat na Izrael, ale ztráty na životech a škody na majetku jsou hlášeny i z mnoha států Perského zálivu – Kuvajt, Bahrajn, Spojené arabské emiráty či Katar. Dle prohlášení íránské vlády byly útoky zaměřeny na tyto státy pouze ohledně amerických cílů na jejich území.
Svět se tak opět dostal do stavu, kdy nikdo ráno netuší, co přijde večer. A na světovou ekonomiku je teď toho co do nejistoty opravdu dost – příkladmo uveďme vojenský převrat ve Venezuele či izraelské operace v Gaze nebo nekončící šarvátky a provokace čínského námořnictva v Jihočínském moři. Zásadní je však nyní situace v Rudém moři. Írán totiž drží prst na „tepně světového obchodu“. Touto tepnou je Hormuzský průliv – přírodní koridor mezi Perským a Ománským zálivem, zcela klíčový z hlediska globálního obchodu, neboť skrze něj proudí podstatná část světové produkce ropy a zemního plynu. Nastalé boje vyvolávají napětí na světových trzích, které již reagují jako vždy v těchto situacích – cena ropy a zemního plynu letí nahoru. Konkrétně ropa Brent od 26. února ze 70 dolarů / barel na současných 93 dolarů, což je nárůst o téměř 35 %. Jedná se o vzestup srovnatelný s únorem 2022 na počátku rusko-ukrajinské války. A čeští řidiči již na totemech vidí nechtěné – ceny pohonných hmot už se daly do pohybu směrem nahoru a poměrně svižně, možná více, než je odůvodněné…uvidíme.
Nyní nevíme, co se bude dít dál. Z historických zkušeností můžeme hrubě predikovat, že pokud by současný blízkovýchodní konflikt trval „jen“ pár týdnů, světovou ekonomiku by nemusela zachvátit totální panika. Pokud však boje budou delšího trvání a Hormuzský průliv bude pro tankery v podstatě nepoužitelný, čeká nás nejspíše scénář před třemi roky – prudký růst cen pohonných hmot, následovaný růstem cen zboží a služeb, to vše ústící v inflační vlnu, která opět srazí naší životní úroveň. Vzhledem k tomu, že jsme se ještě pořádně nestačili vzpamatovat z té nedávné, tak by tato vlna mohla mít opravdu citelné následky, které si nyní snad ani nepředstavovat. Proto nezbývá než doufat, že k tomu nedojde.
Autor: Matyáš Novák, student GFK Plzeň






.png)