Reforma přijímacího řízení (I.): Konec tipování a zavedení bodové hranice

Za vůbec nejzásadnější považuji krok, kterým by byl nastaven model – „nejprve test, poté přihláška“. Je v zájmu všech (žáků, rodičů i škol), aby žáci nejprve absolvovali přijímací zkoušky a na základě výsledků poté podávali přihlášky na střední školy. Tímto postupem ochráníme žáky před „spálením“ přihlášky na ty střední školy, na které je pravidelně tak veliký přetlak poptávky, že žák musí dosáhnout opravdu velmi slušných výsledků (tj. z testu z češtiny a z matematiky klidně alespoň 45, resp. 90 bodů ze 100 možných), aby byla pravděpodobnost přijetí reálná. Žák by jednoduše absolvoval testy a podle toho, jak by v nich (ne)uspěl, může mnohem racionálněji zhodnotit své šance. V nynějším nastavení de facto tipuje, jak se dařilo ostatním uchazečům a doslova zkouší štěstí naslepo.

Dalším, velice důležitým, avšak extrémně polarizujícím krokem, je zavedení minimální bodové hranice pro přijetí na střední školu. Dnes funguje systém tak, že žák pouze „soutěží“ s ostatními uchazeči a jeho šance dostat se na zvolenou školu se odvíjí od (ne)úspěšnosti druhých. Ad absurdum, pokud by se na imaginární gymnázium, jehož kapacita třídy by byla 30 míst, hlásilo právě 30 žáků, tak by každému z uchazečů stačil jenom 1 bod z celkově 100 možných. O kvalitě studijních předpokladů pro absolvování gymnaziálního studia těchto žáků by pak šlo oprávněně pochybovat. Minimální bodová hranice by takovémuto scénáři zabránila, avšak nese s sebou riziko nenaplnění některých tříd (…). Jejím zavedením by bylo reálně zajištěno to, že se na daný typ střední školy dostanou opravdu jenom ti uchazeči, kteří „na to mají“. Osobně bych jako adekvátní viděl celkově 60 bodů. Je jedno, zda žák bude mít 30 bodů z matematiky a 30 z češtiny, nebo 50 z češtiny a 10 z matematiky. Hranice 60 bodů zajistí, že i kdyby měl jeden test ze 100 % (tj. 50 bodů), tak pro přijetí musí mít z druhého minimálně 20 % (tj. 10 bodů), což značí alespoň základní znalosti z češtiny i matematiky.

Na závěr první části musím vyzdvihnout IT počin, který se v českém školství podařil – projekt DIPSy, tj. digitalizace podávání přihlášek na střední školy. Díky DIPSy skončily doby ne tak dávné, kdy rodiče stáli mnohasetmetrové fronty před školami, aby podali přihlášku jejich dítěte v papírové formě. Skončilo období zmatků, kdy rodiče manuálně vyhledávali školy, které vypsaly další kolo přijímacího řízení. Projekt DIPSy umožnil podávat přihlášky on-line, ve větším počtu a též seřadit školy podle preferencí přijetí, čímž celé to martýrium pro rodiče významně zjednodušil. V tomto směru je nutno přiznat kredit všem, kteří se na tom, byť jejich slovy v partyzánských podmínkách, zasloužili.

K dalším aspektům reformy českého středoškolského přijímacího řízení v druhé části článku.

Autor: Matyáš Novák, student GFK Plzeň