Vrcholný český orgán kontroly zřízený Ústavou ČR sídlící v Brně – Nejvyšší kontrolní úřad (dále v článku jen „NKÚ“) – vydal pravidelnou výroční zprávu své činnosti za minulý rok. V něm (tradičně) konstatuje, že České republice se (nejen) v oblasti digitalizace nedaří a jde bohužel o dlouhodobý stav, ač jsou na nedostatky dotčená místa státní správy úřadem pravidelně (nejen v závěrečné výroční zprávě) upozorňována. NKÚ během uplynulého roku provedl celkem 32 kontrolních akcí u 142 prověřovaných osob, v rámci nichž prověřil majetek a finanční operace za téměř 100 miliard korun českých.[1] Jaké jsou závěry NKÚ a proč jde pro adresáty o mnohdy skličující a depresivní čtení?
Obecně NKÚ v úvodu zprávy uzavírá, že český stát zatím stále nedokázal transformovat svou veřejnou správu do uživatelsky přívětivé a zejména digitální podoby. To vše navzdory 110 miliardám korun, které státní instituce právě na digitalizaci během posledních pěti let vynaložily. Loňský rok přitom měl být v tomto směru přelomový, neboť čeští občané měli v tomto roce garantovanou komunikaci se státními subjekty digitálně a většina služeb státu měla být pro občany dostupná online. Dle závěru NKÚ je však realita bez přehánění tristní – stát totiž dokázal zdigitalizovat pouhých 18 % služeb, které poskytuje. To je obrovské selhání v přístupu státu k digitalizaci. Aby si čtenář dokázal reálně představit, jak český stát (ne)dokáže digitalizovat, uveďme dva (šokující) příklady:
Příklad první: projekt elektronizace právních předpisů se z původních tří let protáhl na devět a rozpočet se téměř zdvojnásobil – z 482 milionů na více než 900 milionů korun, stát navíc nedokázal tvořit předpisy digitálně, pročež musely být nové zákony vkládány do systému ručně. Jen za rok 2023 takový postup vyšel na 23,5 milionů, což byl více než dvojnásobek toho, kolik stát dříve platil za papírové vydávání zákonů. Český stát tak dokázal popřít základní výhody digitalizace – zrychlení a snížení nákladů.
Příklad druhý: smyslem zavedení kontrolního vážení bylo dostat z našich dálnic a silnic přetíženou nákladní dopravu, která komunikace poškozuje a zvyšuje tak náklady na opravy. Zavedený systém, jenž v letech 2019 až 2024 vyšel stát na 112 milionů, má zásadní nedostatky. Váhy totiž byly v průměru více než 60 % času mimo provoz. Reakce Ministerstva dopravy je zarážející - plánuje nákup dalších vysokorychlostních vah, navíc zrušilo sankcionování za přetížení náprav, které způsobují největší škody, čímž de iure došlo ke snížení přestupků o 98 %, avšak nikoli de facto.
Když se občan prokousává výroční zprávou NKÚ, zmocňuje se ho bezmoc. Stát vysloveně vyhazuje miliony a miliardy korun a výsledek žádný. Dle slov prezidenta NKÚ navíc státní orgány namísto sebereflexe reagují na výsledky kontrol často nesouhlasně, zjištění NKÚ zlehčují či zpochybňují odbornost kontrolorů. To je alarmující sdělení. NKÚ je zřízen právě k tomu, aby státní orgány věděly, kde chybují a kde vynakládají (naše) prostředky neefektivně. Jejich reakce by tak měla být diametrálně odlišná – vstřícná se snahou o rychlé zlepšení.
JUDr. Matěj Novák
.jpg.small.jpg)
