Po několika měsících se vracím k tématu koncesionářských poplatků. Ve svém říjnovém článku jsem rozebíral, co to vlastně koncesionářský poplatek je, jaké instituce jsou skrze ně financovány, že i přes právní označení „poplatek“ se dle obsahu nejedná o nic jiného než daň a zamýšlel jsem se nad tím, jak s touto skrytou daní naložit. Můj návrh byl jít „netflixovskou“ cestou – tzn. zpřístupnit vysílání tomu, kdo o něj má skutečný zájem a kdo za tuto službu chce platit. Nová vládní koalice si vzala téma koncesionářských poplatků za jedno ze svých hlavních témat a dle programového prohlášení mělo dojít k významné změně – zrušení koncesionářských poplatků a zajištění financování České televize a Českého rozhlasu skrze státní rozpočet...
Nyní se však zdá, že se chce nová vláda dočasně ubírat zcela jiným směrem. A mne vzhledem k prezentovanému plánu nezbývá než konstatovat, že jde o projev populismu v jeho nejčistší podobě. Je dobře prokázáno, že vládní hnutí ANO se z významně majoritní části opírá o starší voliče. Hnutí SPD je na tom do jisté míry podobně. Proto záměr nastíněný předsedou Poslanecké sněmovny Tomiem Okamurou, že od placení koncesionářských poplatků budou osvobozeni senioři (vedle například osob mladších 26 let či tělesně postižení), nelze než vnímat jako populistické prohlášení.[1] Senioři tvoří obrovskou část koncesionářských poplatníků. Dopady pro veřejnoprávní média by byl skutečně dramatický – Česká televize by dle jejího sdělení přišla o 2,1 miliardy rozpočtu (více jak 30 %[2]), Český rozhlas by na tom byl velice podobně.
Ponechme nyní stranou, jak velký chaos přineslo vyjádření předsedy Okamury nejen do odborné i laické veřejnosti, ale i do vládní koalice samotné (vládní poslanec, který měl tuto agendu na starost, mluví v této souvislosti o „polotovaru“ a „prekérní situaci“). Jestliže předseda Okamura druhým dechem dodává, že platí plán převést financování veřejnoprávních médií zcela pod státní rozpočet již od ledna 2027 (lze pochybovat, zda je to legislativně časově proveditelné), pak lze jen těžko chápat, jaká je motivace pro tento „mezikrok“. K čemu bude řešení na doslova pár měsíců, které nepřinese nic jiného než chaos? Opravdu stojí chvilkový nárůst politické podpory za rozezlení koaličních partnerů, zainteresovaných institucí i velké části veřejnosti?
Celá situace je nešťastná. Místo toho, aby vláda jednotně rozpracovala plán, který vhodně přetransformuje financování veřejnoprávních médií, tak se zde vypouští politické balónky, které celou debatu svedou na leitmotiv „vláda chce zlikvidovat veřejnoprávní média“. Občana toto nutí přemýšlet, zda (někteří) vládní politici skutečně chtějí reformu nebo jen laciné hlasy, protože názor, že zrovna senioři potřebují ulehčit od placení 205 Kč měsíčně, je vzhledem k finanční situaci ekonomicky aktivní části populace populismus toho nejhrubšího zrna.
JUDr. Matěj Novák
.jpg.small.jpg)
