Vznik státního rozpočtu na letošní rok byl překotný. Po loňských volbách a vzniku nové vlády došlo k tzv. rozpočtovému provizoriu, tzn. že státní rozpočet nebyl schválen v řádném termínu (tj. do konce kalendářního roku), pročež země několik měsíců fungovala v omezeném výdajovém režimu. Po schválení návrhu rozpočtu vytvořeného novou vládou začal „standardní“ státní rozpočet, ten byl silně kritizován jak z řady sněmovní opozice, tak ale i z řad ekonomů a odborných institucí. Na otázku, v jaké kondici je letošní státní rozpočet ve skutečnosti, nám odpovídá nedávná studie Centra veřejných financí, která jako referenční období pro popis vývoje příjmů a výdajů státního rozpočtu stanovila roky 2019 až 2026.
Na úvod musíme konstatovat základní paradigma: růst státních výdajů je mírně vyšší než kumulovaná inflace a růst nominálního HDP, kdežto u příjmů státního rozpočtu je situace opačná. Tento divergentní stav znamená nevyhnutelně jediné – rozpočtové schodky. V (pandemickém) roce 2021 činil schodek vysokých 7 % HDP, v roce 2026 by sice mělo dojít k jeho poklesu na úroveň 3,5 % HDP, stále se však jedná o neudržitelnou hodnotu a dluhová služba díky tomu stojí stát 1,2 % jeho HDP. Co přesně tuto negativní trajektorii způsobuje? Ukážeme si obě stránky státního rozpočtu a ty položky, které zásadně ovlivňují jejich podobu.
Nejprve k příjmům, u kterých je nutno porovnat jejich nominální růst s inflací, aby bylo možné říct, zda reálně došlo ke zvýšení toho či onoho příjmu. K reálnému růstu došlo nejvíce u daně z příjmů právnických osob, méně u odvodů na sociální pojištění, velice mírně pak u daně z přidané hodnoty. Všechny zbylé příjmy (např. daň z příjmů fyzických osob či spotřební daně) v růstu inflaci nepřekonaly a stát tak co do těchto položek „zchudl“. Reálně vyjádřeno přišel stát během let 2019 až 2026 o téměř 110 miliard. Vezmeme-li v úvahu souhrn státního rozpočtu a rozpočtu samospráv (obcí a krajů), klesly příjmy České republiky o více jak 60 mld. Kč. Za těmito negativními posuny stojí zejm. zrušení superhrubé mzdy a zvýšení základní slevy na poplatníka. Nicméně velmi výrazné propady jsou vidět také u spotřebních daní – z tabáku, z minerálních olejů či z lihu, piva a šumivého vína. Tyto změny jsou způsobeny dominantně změnou nákupního chování (např. pokles spotřeby alkoholu), absencí pravidelné valorizace předmětných daní či absencí daně jako takové („kauza tiché víno“).
Nyní k výdajům státu. Od roku 2019 došlo k nejvýraznějšímu růstu nominálně u výdajů na důchody (cca 250 mld. Kč), relativně u výdajů na obranu (cca 185 %). Souhrnně při započtení i mimostátních transferů (zejm. z EU), vydává letos stát ročně přes 200 mld. Kč více než v letech předchozích. Důchody jsou dlouhodobě nejvýznamnější rozpočtový výdaj, od roku 2019 došlo k 60 % nominálnímu zvýšení, přičemž výše důchodů překonala kumulovanou inflaci o více jak 10 %. Stejně jako u důchodů, funguje pravidelná zákonná valorizace (tj. zvýšení) také v sektoru zdravotnictví – u platby zdravotního pojištění za tzv. státní pojištěnce, ty od roku 2019 narostly o 119 %. Jen na okraj je vhodné poznamenat, že naopak nejnižší nárůst, resp. pokles co do výdajů pozorujeme (bohužel i nominálně) v oblasti vědy a výzkumu, kde se jedná o relativní pokles o více jak 20 %.
Je vidno, že od roku 2019 jsou v českém státním rozpočtu „zabudovány nůžky“ o hodnotě přesahující 300 mld. Kč. Pro každou (nejen tu stávající) vládu bude do budoucna ekonomicky velmi obtížné a politicky velmi ožehavé s tímto stavem něco reálně udělat. Nicméně je to nutné pro dobro nás všech.
JUDr. Matěj Novák
.jpg.small.jpg)
