Dnes, tj. ve středu 18.3. vydala FIFA rozhodnutí, že vítězem Afrického poháru národů 2025 (AFCON 2025) se po dvou měsících od finále stává Maroko, které sice prohrálo se Senegalem v nastavení 0:1, ale to, co tomu předcházelo, byla scéna jako z filmu, v němž nevíte, kdo je padouch a kdo hrdina. Bylo by to v zásadě úsměvné, kdyby titul změnil majitele po dvou měsících s odkazem na korupci v nejvyšších patrech afrického fotbalu, kdyby Maroko nebylo jedním z pořadatelů MS ve fotbale v roce 2030 a celý šampionát nebyl součástí velmi komplexní, promyšlené a systematické strategie budování image výstavní skříně (nejen severní) Afriky, ve které se nově udělený titul bude docela vyjímat.
AFCON coby největší sportovní událost Afriky sledují co dva roky stovky miliony lidí ve 150 zemích světa. Pro Afriku je regionální turnaj v mnohém ještě významnější než světové mistrovství, protože se odehrává přímo na kontinentu a diváci tak mohou obdivovat největší hvězdy z nejlepších světových soutěží na vlastní oči. Model, v němž se mladý neznámý klučina žijící kdesi na africkém venkově stane hvězdou světového formátu a následně se vrací „zpět domů“, kde dává Africe to nejlepší ze sebe zní možná jako z mýdlové opery, nicméně marketingově funguje dokonale. A nejen to, mnozí slavní fotbalisté s africkými kořeny se skutečně stávají významný filantropy se silným sociálním akcentem a promlouvají do veřejného života víc než kdejaký politik. Příklady budiž egyptský Mo Salah a jeho investice do škol, jediný africký držitel Zlatého míče George Weah, který se po konci aktivní kariéry stal prezidentem Libérie nebo aktuálně Senegalec Sadio Mané, jenž se těší stejné obliby jako jeho liberijský vzor. Kdo ví, třeba z něj bude prezident. Popularita fotbalu je v Africe nezměrná a jen na jihu kontinentu má konkurenta v podobě rugby a v Súdánu v národním wrestlingu (zápasení). Pocházíte-li z průměrných či podprůměrných poměrů, vaší možná jedinou šancí, jak získat vízum do Evropy, je ohromit některého ze scoutů pracujících pro nejlepší evropské kluby.
A právě Mané je jednou z ústředních postav skandálu kolem finálového zápasu z 18. ledna 2026 v marockém Rabatu, kde se utkali domácí Maročané, toužící po výhře a Senegalci v čele s největší hvězdou turnaje a kolem roku 2020 jedním z nejlepších útočníků světa. Nadšení z třetího pořadatelství v historii AFCON Maroko mohutně podporovalo investicemi do infrastruktury, a to jak do modernizace stadionů, tak dalšího zlepšování letišť, silnic a železnice. Pokud jste nikdy v Maroku nebyli, jeďte – klidně vlastním autem, se kterým se po perfektních silnicích dostanete až k hranicím s Mauretánií. Nebudete věřit, jak rovné silnice s pravidelnými odpočívadly jsou v (africkém!) Maroku a dokonale vám to zboří stereotyp o jediném severoafrickém království. Mimochodem Královské marocké airlines mají na africké poměry slušné pokrytí a během AFCON dopravovaly fanoušky a funkcionáře z celé západní a střední Afriky. Konečně ještě dva měsíce po skončení turnaje nabízely aerolinky merchové balíčky s občerstvením, které sice už nebylo zrovna čerstvé, ale vizuálně bylo stále zdařilé.
Finále v Rabatu pískal rozhodčí z DR Kongo, který se v závěru základní hrací doby rozhodl potrestat Senegalce penaltou. Ti neudrželi nervy na uzdě, propadli čiré hysterii a na 15 zápas přerušili s tím, že odešli do kabin, a s to mohutnou podporou trenéra, který se rovněž hroutil a z hřiště prchal. Všeobecné hysterii přihlížel hlavní sudí, který se tvářil jako by se ho celá mela netýkala. Situaci zachránil Mané, který napůl vysvlečeným spoluhráčům domluvil a přivolal je zpět na trávník. Přišel okamžik pravdy, při němž marocká hvězda prošvihla životní šanci zapsat se do historie své země zlatým písmem a na místo vítězné branky přišla potupa z neproměnné penalty. To vlilo zbědovaným Senegalcům energii do žil a ti v nastavení dali gól. Zhroutili se Maročané, zejména neúspěšný střelec penalty, který začal schytávat nadávky ještě na trávníku. Senegalci v čele s Mané coby nejlepším hráčem celého turnaje zvítězili a já si vybavuji náladu v lagoském Hard Rock Café, kde jsem finále sledovala. Personál plakal kompletně, půlka radostí, půlka zmarem a obsluha toho večera skončila. Po dvou měsících bylo rozhodnuto o změně vítěze s odkazem na to, že hráči Senegalu odešli z hrací plochy a tím porušili pravidla a kontumačně prohráli 0:3. Pohár potřetí v historii AFCON dostalo Maroko, jehož funkcionáři se sice vyjádřili smířlivě, že nechtějí do sportu plést politiku, ale že pohár rádi přijmou, neboť to je fér.
Bezprecedentní zásah ze strany funkcionářů do už dávno skončené sportovní události odhaluje mnohem víc než jen údajné porušení pravidel, na které rozhodčí na hřišti nereagovali podle pravidel. Jako červená nit se celým šampionátem nesly pochybnosti nad férovostí celého sportovního svátku a změna držitele titulu je jen třešničkou na poněkud zkaženém dortu afrického fotbalu, který provází všudypřítomné skandály. Terčem kritiky je opakovaně šéf Konfederace afrického fotbalu, který se sice pravidelně mění, ale končí skoro vždycky stejně – naděje vkládané do reformního úsilí přebijí finanční skandály větších či menších rozměrů, po kterých se vedení vymění v naději, že to bude lepší. Korupce je natolik endemickou součástí afrických společností, že si nelze ani představovat, že by do fotbalu nepronikla, takže spíše je to otázka „kolik“, než „zda“. Samostatnou kapitolou jsou rozhodčí, o jejichž zmanipulování se hovořilo opakovaně během předchozích turnajů AFCON, přičemž když v roce 2015 byl šampionát v Rovníkové Guineji, otevřeně se mluvilo o tom, že rozhodčí pískají ve prospěch domácích, kteří by jinak neprošli ani kvalifikací. Manipulace s výsledky se promítá také do činnosti sázkových mafií, které mají v Africe doslova žně. Pokud máte rádi výherní automaty, kasina nebo obyčejné stírací losy, jeďte do střední a západní Afriky, která je gamblerství zaslíbená.
I tak se ale na MS ve fotbale 2030 těším. Maroko už dnes ukazuje, že je mnohem vyspělejší a funkčnější než třeba Egypt a jeho ambice hrát roli vstupní brány do západní Afriky není založena jen na zbožném přání, nýbrž i reálných činech.
Linda Piknerová, Ph.D. linda.piknerova@gmail.com, analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
