Můžete jet kolem ní stokrát, a přesto si jí nevšimnete. Tvůrci oblíbeného plzeňského vlastivědného cyklu Plzeň známá neznámá se ve svém nejnovějším, již 203. pokračování vydali na místo, které vyžaduje obrovskou dávku představivosti. Přímo u frekventované Sušické ulice v plzeňském Božkově, těsně před železničním nadjezdem, se totiž nachází památka, kterou nikdo bez břečťanového závoje neviděl déle než dvě desetiletí.
Za plotem soukromé zahrady, maskovaná dvěma řadami tújí, roste gigantická kupa břečťanu. Tento zelený příkrov, který neopadává ani v zimě, v sobě pekelně rafinovaně ukrývá kompletní obvodové zdi barokní kaple. Naposledy ji bez nánosu zeleně v roce 1991 zdokumentoval Karel Fout z Národního památkového ústavu. Od té doby stavba totálně zarostla a málokdo z kolemjdoucích tuší, jaký historický klenot z roku 1747 míjí.
Mrazivá pověst o šňupacím tabáku a šibenici
Kaple je sice od roku 1995 oficiální kulturní památkou, ale do širšího povědomí se zapsala spíše díky košaté a dramatické pověsti. Ta nás vrací do roku 1741, kdy v Plzni pobývala bavorská a francouzská vojska. Příběh do školní kroniky zaznamenal v roce 1876 učitel Karel Hulla.
Vojáci tehdy tábořili přesně na místě, kde dnes kaplička stojí. Když mezi nimi vypuklo masové a neobyčejně kruté umírání na otravu, vojenský setník obvinil rychtáře tří sousedních vsí – božkovského Pavla Hrůzu, koterovského Krásného a lobečského Fhanse. Všichni tři byli zatčeni a po rychlém výslechu odsouzeni k trestu smrti oběšením.
Tři dny před popravou seděli nešťastní rychtáři v žaláři společně se samotným setníkem. Aby si zkrátili trapnou chvíli, krátili si čas šňupáním tabáku. Božkovský rychtář Pavel Hrůza, který se v mysli neustále modlil k Panně Marii o pomoc („Maria Hilf“), nabídl šňupec koterovskému kolegovi. Když chtěl šňupnout i vězněný vojenský setník, Hrůza v afektu prohodil: „Kdybych mohl, jedu bych ti dal.“ V tu chvíli se v setníkovi hnulo svědomí. Dojatý statečností a upřímností mužů jim podal ruku, přiznal, že vojáky otrávil sám, a vyžádal si nový výslech. Setník skončil na šibenici a nevinní rychtáři byli propuštěni. Z vděčnosti za záchranu života pak společně nechali postavit tuto kapli k poctě Panny Marie.
Ožije ještě někdy božkovský unikát?
Naposledy byla tato drobná sakrální stavba obnovena v roce 1929 stavitelem Vackem. Dnes je její osud pekelně nejistý. Přestože schovává cennou paměť místa a příběh starý téměř tři století, kvůli komplikovanému přístupu a masivní vegetaci dál chátrá.
Podle autorů pořadu by si toto rušné a nevzhledné zákoutí u kolejí zasloužilo, aby kaple opět spatřila světlo světa a dělala Božkovu parádu. Zda se mizející barokní památka dočká lepších časů, ukáže až budoucnost. Celé tajemné pátrání a kompletní znění staré kroniky si můžete pustit v novém díle na YouTube kanálu Plzeň známá neznámá.
.jpg.small.jpg)
_(8736189447).jpg.small.jpg)
