Dvě malá území v severní Africe – Ceulta a Melilla – patří k tomu nejzajímavějšímu, co politicko-geografická mapa Afriky nabízí. Dvojice španělských exkláv obklopených Marokem a Středozemním mořem představuje jediná území na africkém kontinentu, která jsou součástí EU a současně dostupná pozemní hranicí z území afrického státu. Osud dvou španělských měst, které na rozdíl od kontinentálního Španělska nelákají davy turistů, je jedinečný a nabízí skvělý vhled do mezinárodní politiky jednoho z nejstrategičtěji umístěných území celé Evropy. Jen si to neuvědomujeme, protože na mapu severního Maroka se díváme jen tehdy, pokud plánujeme dovolenou.
Ceulta a Melilla patří Španělsku a jako součást Evropské unie tady platí všechno, na co jsme zvyklí v rámci kontinentu. Zaplatíte eurem, fungují evropští poskytovatelé mobilních služeb, nakoupíte v Mercadoně, což je mj. jeden z nejúspěšnějších rodinných byznysů v celém Španělsku a vládne tady španělská královská rodina. Pokud byste se v jedné exkláv, tj. území jednoho státu obklopeného územím jiného státu, ocitli z ničeho nic, možná byste měli pocit, že jste někde v Andalusii či jižním Portugalsku, protože místní architektura je nápadně podobná tomu, co známe z granadské Alhambry či z ulic Faro uprostřed Algarve. Přesto si evropská výspa na samém severu Afriky zaslouží zvláštní pozornost, a to už proto, že pokud se rozhodnete do jednoho z území vstoupit po zemi ze sousedního Maroka, záhy zjistíte, jak v praxi vypadá kontrola vnějších hranic EU a za co EU platí Maroku v souvislosti s bojem proti nelegální migraci.
Ceulta je malé území o rozloze necelých 19 km2 obývané necelými 85 tisíci obyvateli, žijících doslova na dohled evropskému kontinentu, se kterým jsou spojeni pravidelným trajektem. Za 45 minut vás pravidelná linka pendlující mezi Ceultou a Algeciras převeze přes Gibraltarský průliv, aniž byste museli vystoupit z EU, a to klidně i s autem či kolem, se kterým se přeplavuje kde kdo, protože cyklistické výlety po kopcích severní Afriky patří k oblíbeným kratochvílím Španělů trochu unavených z náporu turistů zaplavujících města na severní straně gibraltarské úžiny. Největší devizu pro Španělsko potažmo EU představuje samotná poloha Ceulty. Nejenže leží přímo naproti Brity ovládaném Gibraltaru, díky čemuž je vstupní brána z Atlantiku do Středozemního moře plně pod kontrolou Evropy, ale také je pozemní hranicí spojena s Marokem, čímž se stává klíčovým dopravně-strategickým uzlem v celém regionu. Pod tíhou zpráv o loďkách naplněných k prasknutí nelegálními migranty vyplouvajícími z marockému pobřeží pokrytého dunami saharského písku a směřujících na (taktéž španělské) Kanárské ostrovy máme mylně pocit, že právě toto souostroví je místem nejbližšího kontaktu mezi oběma světy. Není tomu tak, přičemž za to, že silnici spojující Ceultu s marockým Tangerem nelemují zástupy nelegálních migrantů vděčíme efektivní spolupráci mezi EU a Marokem, které na společné hranici provádí vskutku důkladné kontroly. Bez ohledu na to, jestli se jedná o vůz s evropskou nebo jinou SZP, trvá prohlídka za doprovodu psů i několik desítek minut a klidně vám při ní rozeberou podlahu a dveře, aby se přesvědčili, že nevezete nic ilegálního. Konečně na roky 2021-27 byla vyčleněna částka 500 mil. euro ze společného rozpočtu EU, která je určena právě marocké straně na boj proti nelegálnímu překračování hranic a boji proti převaděčství. Až vás překvapí kvalita výbavy marockého celníka nebo obrovský plot lemující silnici, vězte, že jsme je spolufinancovali.
Pro Maroko je otázka Ceulty poněkud senzitivní záležitosti, a to s ohledem na historický vývoj, který toto původně marocké a následně portugalské území nakonec přiřknul Španělsku. Obsazení severoafrického cípu v roce 1415 Portugalci bylo ve skutečnosti prvním krokem na cestě k jeho ohromující teritoriální expanzi, pro kterou budování opěrných bodů podél pobřeží afrického kontinentu bylo jednou ze základních strategií, jak poměrně malá země ovládla násobně větší území. Ceulta byla přirozeným vstupním bodem do severní Afriky, který byl až do roku 1640 součástí portugalské říše. Změna nastala ve chvíli, kdy se Portugalsko rozhodlo obnovit nezávislost a vzbouřilo se proti nadvládě Habsburků, kteří shodně vládli jak Portugalsku, tak Španělsku, s nímž v letech 1580-1640 bylo v unii. Jejím rozpadem se městské správa Ceulty rozhodla zůstat ve spojení se Španělskem a dát vale Portugalsku, jež nemělo žádné páky svobodné rozhodnutí představitelů města zvrátit. V roce 1668 Portugalsko definitivně potvrdilo ztrátu Ceulty ve prospěch Španělska, které ji přičlenilo ke svému území nikoliv vojenským tažením, nýbrž politickým rozhodnutím zástupců místní samosprávy. Vzpomínkou na bývalou portugalskou nadvládu je městské vlajka Ceulty nápadně připomínající vlajku Lisabonu, uvnitř které je znak vycházející z portugalského státního znaku.
Příběh Melilly je zcela odlišný, a naopak v sobě nese dědictví španělské reconquisty neboli vyhnání Arabů z Pyrenejského poloostrova. Po znovudobytí Granady 1492 křesťany se pozornost soustředila na sjednocení Španělska a jeho následné obrany proti muslimům obývajících severní část Afriky. Obsazení Melilly 1497 tudíž mělo přispět k ochraně Pyrenejského poloostrova a konsolidaci moci sjednoceného Španělského království. Severoafrická exkláva se stala domovem nejen křesťanů a muslimů, ale také židů, kteří čelili na Pyrenejském poloostrově pronásledování a život mimo jeho území byl o něco snesitelnější. Melilla se díky tomu stala domovem tzv. sefardských židů, jejichž název je odvozen od hebrejského názvu pro Španělsko, kteří ve městě vybudovali fungující obchodní komunitu. Pro běžnou komunikaci používali jazyk ladino a navzdory mnoha set letému odloučení od svých původních domovů (Toledo, Córdoba, Sevilla) si v sobě uchovávali vzpomínky na svůj původ, čímž vytvořili v Melille jedinečnou kulturní a společenskou atmosféru, zcela odlišnou od zbytku severní Afriky.
Ovládnutí Melilly mělo přispět k ochraně španělských hranic, námořních tras ve Středozemním moři a k dalšímu rozšíření katolického vlivu v regionu. Navzdory dlouhému marockému obléhání v letech 1774-75 neztratili Španělé svůj vliv, čímž se z jen 12 km2 velké exklávy stalo jedno z nejstarších španělských osídlení mimo území samotného Španělska. Právě tady se roku 1920 psaly dějiny vzniku Španělských legií, svou vojenskou kariéru tady začal diktátor Franco a když roku 1956 začala nezávislé Maroko požadovat její navrácení, argumentovalo Španělsko tím, že území bylo jeho součástí dříve, než třeba Mexiko nebo celá Latinská Amerika. Právě 500 let nepřetržité správy je důvodem, proč španělská vláda ani neuvažuje o tom, že by se území vzdala, což Maroko sice tu a tam kritizuje, nicméně v zásadě status quo akceptuje právě i s ohledem na přísun peněz, které díky tomu z EU do Maroka tečou.
Připomínkou toho, jak moc je historie Portugalska, Španělska a Maroko vzájemně propojená, bude MS ve fotbale 2030 spolupořádané touto trojici zemí. Skvělá příležitost navštívit Ceultu a Melillu.
Linda Piknerová, Ph.D. linda.piknerova@gmail.com, analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
