Linda Piknerová: Africké Benátky aneb v největším plovoucím slumu světa



Od Linda PiknerováDnes | 08:00


Odhadem 22milionový Lagos je více než jenom ekonomickým centrem více jak 250 milionové Nigérie, která je největším producentem ropy v Africe. Lagos, ležící na pobřeží blízko hranic s Beninem, je světem, jaký jsem nikde v Africe doposud neviděla a dost pochybuji, že něco srovnatelné ještě kdy zažiji. Ztělesněním až krutých sociálních rozdílů největší africké metropole jsou dvě místa, a sice Victoria Island obývaný bělochy, Číňany a extrémně bohatými Nigerijci a Makoko, ležící doslova na dohled proskleným budovám, které je největším plovoucím slumem světa.

Reklama

Lagos není místo pro turisty už proto, že získat do Nigérie turistické vízum je spíše výjimka, protože všeobecné přesvědčení úředníků je, že do Nigérie se na dovolenou nejezdí. Pravda to je, protože v bývalé britské kolonii nenajdete z přírody, historické architektury či gastronomie prakticky nic a jediné, co zemi proslavuje, je delta řeky Niger, kde se těží ropa. Z bezpečnostních důvodů je rozhodně lepší si nechat zajít chuť na cestování po silnici, protože kromě toho, že doprava odpovídá počtu obyvatel a je v zásadě nesnesitelná, je také nutné předem vědět, kudy jet. Ne všechny silnice jsou průjezdné kvůli počínání rebelů, polorebelů či jenom obyčejných výtržníků, kteří po vás můžou chtít pár drobných nebo vás umlátit přímo na cestě. Být cizincem je nápadné, a ačkoliv většina místních není prvoplánově zlá, v tom počtu se dá s pravděpodobností hraničící s jistotou tvrdit, že malér je na spadnutí.

Podobně jako v jiných afrických státech, tak v Nigérii dvojnásobně, musíte vědět, kam jít a že rozhodně nemáte nikam chodit potmě a je dobré se vědomě vyhýbat všemu, co by mohlo na první pohled vypadat neškodně. Jako třeba přesuny po Lagosu prostřednictvím místní hromadné dopravy, při které můžete skončit jakkoliv. Přepadení v taxíku se také děje, a ačkoliv cílem není vás zabít, ale získat výkupné, je dobré si zážitkový únos odpustit a využívat prověřenou dopravu, ideálně i s místním řidičem. Pokud se ptáte, kde ho v Lagosu vzít, odpověď vyplývá z toho, že do Nigérie se na dovolenou nejezdí a pokud tam už jste, je to pravděpodobně díky nějakému místnímu kontaktu, který vám všechno zajistí. Je směšné si myslet, že pokud se budete chovat slušně a toužit po poznání místních zvyků, nic se vám nestane a v místním „busíku“ příjemně poklábosíte o životě. Šance, že se to stane, určitě je. Ovšem pravděpodobnost, že vás při tom minimálně okradou a busík dorazí někam na nekonečné předměstí, odkud nebudete tušit, jak se dostat, je podstatně větší.

Nejexponovanějším místem celého Lagosu, který od roku 1991 už není hlavním městem, je Victoria Island, kde kromě bílých expatů žijí také velmi bohatí Nigerijci. Mimochodem, nejbohatší Afričan pochází právě z Nigérie a ovládá od výroby cementu, těžby ropy taky obchod s cukrem. Pokud už pojedete po silnici mezi Lagosem a nedalekým Ibadanem, kam se občas vydá někdo na místní univerzitu, pojedete po krásné betonové dálnici, na kterou padlo mnoho tun cementu Alika Dangoteho, celoafrické podnikatelské celebrity. Ceny na ostrově jsou astronomické, a ačkoliv místní domy nemají nic z toho, co považujeme za samozřejmé jako je vodovodní potrubí, kanalizace a ústřední plyn, dosahují nájmy desítek tisíc dolarů měsíčně u těch nejlukrativnějších adres. Pořád ale platí, že u domů máte vlastní jímku, na střechách obrovské nádrže na vodu, kterou vám pravidelně doplňují a vaření probíhá na plynových bombách, které si pamatuji z dětství. Výjev, jak moje prababička chodila vyměnit propanbutanovou lahev, se mi vybavila ve chvíli, kdy jsem viděla naložené dodávky, jak křižují napříč celým ostrovem. Ekologické to rozhodně není, ale to v Lagosu není zásadním tématem, vyjma období voleb, kdy kandidáti demonstrují svou snahu zlepšit životy běžných lidí.

Jedním z míst, kde má dojít k deklarovanému zlepšení života, je Makoko, největší plovoucí slum světa. Kolik tady žije lidí, nikdo neví, nejspíš desítky až nižší stovky tisíc, přičemž střední odhady uvádějí 250 tisíc, ty nejvyšší 1 milion. Přesné číslo ani být nemůže, protože Makoko zahrnuje jak část pevniny, tak domky na kůlech, přičemž o evidenci obyvatelstva tady nikdo nikdy neslyšel. Představa, že by někdo věděl, kolik obyvatel žije v Nigérii, Lagosu či Makoko, je zcela mimo realitu, stejně jak myšlenka, že všudypřítomné kšeftaření s čímkoliv se nějakým způsobem daní. Zemi táhne obchod s ropou a zbytek je jedno.

Makoko je místo, které nelze při cestě na Victoria Island přehlédnout, protože leží prakticky na protějším břehu Victoria Island. Mezi dřevěnými chatrčemi teče voda tmavší než ropa, což je dáno množstvím výkalů, které se kupí do hromad a vytvářejí zdání, že jde o bahno. Mezi domky se pohybují nejen loďky převážející lidi a zboží sem a tam, ale taky mladí kluci, jež se do stoky noří, aby z ní vylovili plastové lahve, které mohou zpeněžit. Neexistuje tady jiný způsob třídění nebo sběru odpadků než tenhle, přičemž to, co se neposbírá, končí dál v laguně, kde se splašky smíchají s mořskou vodou. Někdy v odéru převažují splašky, jindy mořská voda. Pevné předměty pak můžou najít uplatnění ještě na obrovské skládce, ze které hledají místní všechno, co by šlo dále zpeněžit nebo alespoň využít. Život v Makoko je ale jinak překvapivě běžný, a ačkoliv žít tady je stigma a většina „lepších“ Lagosanů tady nikdy nebyla a celé oblasti se doslova štítí, místní žijí své životy jako všude jinde. Až tedy chvíle, než se jim místní vláda rozhodně pomoci a strhne plovoucí domky i s nájemníky. Argumentuje tím, že je potřeba neformální bydlení odstranit, což v praxi znamená, že bez ohledu na obyvatele přijedete bagr a rozpráší chatrné stavby doslova na třísky. Dřevo se posbírá, lidé se vyloví a život jde dál. Při bourání v roce 2016 padla k zemi místní škola, takže posledních 10 let mají místní děti smůlu, což ale v zásadě odráží fakt, že třetina až polovina nigerijské populace je negramotná. Ti, co jim bagr strhl domov, pak směřují na Victoria Island, kde žebrají, protože nic jiného, vzhledem k absenci jakéhokoliv vzdělání, vlastně dělat nemůžou.

Makoko ztělesňuje surovost i syrovost celé Nigérie, ve které se začínáte starat sami o sebe od chvíle, kdy se postavíte nohy. Ačkoliv vláda nejlidnatější africké země ráda tvrdí, že je také největší africkou ekonomikou, při pohledu na Makoko si uvědomíte, jak krutě zástupcům země na jejich vlastních lidech vůbec nezáleží.

Linda Piknerová, Ph.D. linda.piknerova@gmail.com, analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.

Sdílet: