Asistovaná sebevražda – měl by mít každý právo svobodně odejít z tohoto světa?

Co přesně pojem asistovaná sebevražda znamená? Jedná se o svobodné, úmyslné sebezabití, kterému asistuje jiná osoba, která zcela vědomě osobě druhé pro účel sebevraždy zprostředkuje své vědomosti, prostředky, případně obojí. Znamená to tedy, že během asistované sebevraždy si ten, kdo již nechce žít, aplikuje smrtící látku sám a lékař mu ji toliko poskytne, zajistí nebo připraví k aplikaci. Užití smrtící (letální) dávky probíhá zpravidla v domácím prostředí pacienta, někdy za přítomnosti lékaře.[1]

V současné době je asistovaná sebevražda legální v několika státech USA a Švýcarsku. Tato země ji zároveň umožňuje nejen u svých občanů, pročež je vyhledávaným cílem těch, kteří si přejí svou existenci ukončit.

Od asistované sebevraždy je třeba přísně odlišit eutanazii aktivní (tzn. že letální dávka je pacientovi aplikována druhou osobou a jde tak de facto o vraždu), tu v současném světě umožňují jako legální zákrok například Nizozemí, Belgie, Lucembursko a Kolumbie.[2] Každý z těchto států má nastavené velmi přísné podmínky, za kterých k ukončení života jiného člověka může dojít (např. v Nizozemí musí být pacientovo utrpení nesnesitelné, není naděje na zlepšení a toto musí být potvrzeno kromě ošetřujícího lékaře ještě jedním nezávislým lékařem).

Je třeba citlivě vnímat obě strany mince. Člověk, který se rozhodne z vlastní vůle zemřít, k tomu má svůj osobní, nepřenosný důvod (zpravidla nevyléčitelná nemoc). Jedná se o ten nejnenávratnější krok, pro který se může člověk rozhodnout. Zásadní etická otázka zní, je morálně správné „nutit“ žít člověka, který žít nechce? Je správné nedovolit mu svobodný odchod z tohoto světa? Každý má svůj život ve svých rukou. Nebude-li dotyčnému umožněn důstojný konec, znamená to, že bude žít? Rozhodně neznamená. Způsobů, jakým svůj život ukončit, je mnoho, ale všechny mají jedno společné. Jsou nedůstojné, plné strachu a zejména něčeho, co nechce zažít nikdo z nás, když naposledy vydechne – samoty.

Na druhé straně mince je morální aspekt „toho druhého“. Je přítomný aktu, který už navždy zůstane vrytý hluboko do jeho paměti, protože vidět umírat člověka je něco, co vám změní život už navždy. Můžete být lékař, který je na smrt jiných „zvyklý“, ale i ten nejzvyklejší doktor je po každé smrti v hloubi duše jiný.

Osobně jsem zastáncem legalizace asistované sebevraždy a aktivní eutanazie za striktních a velmi přísných podmínek. Dovolme těm, kteří již nechtějí vidět nový východ slunce, důstojný, poklidný odchod v přítomnosti rodiny a přátel.