A je to tu zase. Opětovně jsme se po nějaké době dozvěděli z výzkumu dvě skutečnosti. Zaprvé to, že Češi jsou spořivý národ. Na tom ve své podstatě není nic špatného, protože dlouhodobě jsme skutečně národ spíše finančně konzervativnější, který si rád střádá na horší časy. Zadruhé jsme se ale dozvěděli, že Češi „spoří“ na běžných a spořících účtech svých bank. U spořícího účtu to ještě není takový přešlap ve správě svých financí, ale v případě běžného účtu jde o katastrofickou chybu, které by se Češi v roce 2026 už skutečně neměli dopouštět. Jak moc jsou Češi spořiví, čím jsou úspory na běžném účtu tak zhoubné a co dělat, aby se Češi měli díky jejich úsporám lépe?
Češi patří k nejvíce spořivým národům Evropské unie – uspoří totiž necelých 20 % z příjmu, tzn. že celou jednu pětinu vydělaných peněz tzv. odkládají stranou. Více než Češi šetří už jenom Slovinci (22,49 %), méně pak například Rakušané (16,97 %), Dánové (14,12 %) nebo Portugalci (12,01 %). Průměr v eurozóně činí 14,42 % a jako nejméně šetřiví vycházejí z dat Italové (10,64 %) a Poláci (9,78 %).
Češi se ale zároveň zdají býti nepoučitelnými spořiteli. K odkládání si totiž využívají nevhodné nástroje – v bankách mají uloženo 3,8 bilionu Kč, z čehož 1,53 bilionu Kč leží na spořících účtech a zbývajících 1,17 bilionu Kč na běžných účtech. Jenže matematika spolu s ekonomií jsou neúprosné vědy, které chyby neodpouští. V případě spořících účtů se úročení v současné době pohybuje mezi 3 až 4 %. Vzhledem k průměrné inflaci, která se za rok 2026 očekává ve výši 2,2 – 2,8 % (zde velice záleží na situaci kolem cen ropy), tak Čechům z jejich spořících účtů v hodnotě 1,53 bilionu Kč moc „nekápne“, protože jejich výnos bude reálně po započtení inflace 0,8 – 1,2 %. Zisk bude tedy zanedbatelný až v podstatě nulový. Ale vzhledem k následujícímu díkybohu za toto. Zbývajících 1,17 bilionu Kč totiž leží na běžných účtech, kde není zhodnocení vůbec žádné! Inflace tak během roku „sežere“ Čechům téměř 30 miliard Kč, které jsou navždy ztracené. Navíc z dat plyne, že vklady meziročně rostou o více jak 170 miliard Kč.
Je škoda, že si Češi neuvědomují, že o své těžce vydělané peníze přicházejí. Mít peníze na běžném účtu je srovnatelné s tím mít je pod polštářem. Přitom možností, jak nechat peníze zhodnocovat, je vícero – konzervativnější investice do dluhopisů, odváženější do akcií, podílových listů, přímé obchodování či kryptoměny. Zároveň je možné využít též státní instrumenty (např. nedávno spuštěný DIP – dlouhodobý investiční produkt). V tomto směru je vidět výrazný vliv věku. Starší Češi se do investování příliš nepouštějí, kdežto mladší generace je v tomto směru mnohem více dravější, což je jenom dobře.
Edukace v tomto směru je nezbytná, Češi musí v rámci finanční gramotnosti pochopit, že peníze na běžném účtu jsou znehodnocovány každým dnem, zároveň jsou extrémně ohroženy v době vysoké inflace. Nesmíme však zapomínat, že téměř 20 % Čechů neodkládá z příjmu vůbec nic a nemá žádnou krátkodobou, natož dlouhodobou rezervu. I zde je třeba více finančního vzdělávání. Je smutné, že v roce 2026 stále mnoho Čechů nepochopilo ani základní principy fungování peněz. Určitě by mělo dojít k posílení výuky finanční gramotnosti již na základních školách. Otázka na konec – co ale dělat s těmi, kdo mají své peníze na běžném účtu a ze školy jsou již dlouhá léta pryč? U nich to bude obávám se o dost složitější.
JUDr. Matěj Novák
