V minulém článku jsem se zabýval tím, zda jako členská země NATO, kterou naše republika od 12. března 1999 je, vydáváme dostatek prostředků na naši obranu, resp. vnější bezpečnost. Po sdělení stanovisek současné a bývalé vlády jsem na základě reportu generálního tajemníka NATO za rok 2025 uzavřel, že alianční závazek 2 % HDP ročně sice naplňujeme, ale druhým dechem jsem dodal, že v kontextu současného globálního napětí lze brzy očekávat silný tlak na růst těchto výdajů až k hodnotě 5 % HDP ročně. Jenže otázce, zda dáváme na obranu naší země dost, by měla předcházet otázka jiná – zda vynakládáme na naši obranu prostředky efektivně.
A právě po této otázce a před finálním rozhodnutím by měla nastoupit podrobná tzv. cost-benefit analýza, která by všechny plánované výdaje (cost) zhodnotila v kontextu reálných podmínek, které dnes panují na „světovém bojišti“ a její výstup by nám jasně ukázal, zda se investice skutečně vyplatí (benefit). Je totiž třeba se na dnešní bojiště dívat s otevřenou myslí, i když i oči by měly postačovat. A nejedná se o výdaje zrovna malé – útočné pušky Brent a granátomety za 4,26 mld. Kč, modulární bojové komplety a radiostanice za téměř 15 mld. Kč. Mezi nejnákladnější patří nákupy německých tanků 2A4 za necelé 4 mld. Kč a samozřejmě nákup amerických stíhaček F-35 za téměř 150 mld. Kč. Obrana dále ve výhledu uvádí např. pořízení čtyř baterií izraelského protidronového systému Spyder či 24 švédských obrněnců MARS. Česká armáda tedy zdá se mohutně zbrojí a modernizuje. Připravuje se však na současné bojiště?
Krásně nám současné trendy ve strategickém boji ukazuje nejen již čtyři roky trvající válka na Ukrajině, ale též několikatýdenní válka na Blízkém východě. Je na místě se ptát, jak moc efektivní je například nákup nových tanků a tzv. BVP (bojová vozidla pěchoty). Nezřídka totiž vidíme záběry z rusko-ukrajinské fronty, na kterých se přes pole řítí klidně i dvacet ruských tanků, které však všechny během několika málo minut vyřadí z boje samonaváděcí sebevražedné letouny – tzv. drony. A v tomto vězí zakopaný pes, jelikož co do počtu vyrovnaná bitva („20 proti 20“), je však extrémně ekonomicky výhodná pro ukrajinskou stranu, protože celkové náklady na výrobu dvaceti tanků v porovnání s dvaceti drony jsou o řády vyšší. Drony jsou na výrobu násobně (a to i skutečně 100násobně) levnější varianta. Navíc výroba dronů je mnohem méně náročná na prostory, vstupní materiály, výrobní čas i „lidskou sílu“ (myšleno výcvik tankisty vs. výcvik obsluhy dronu), nemluvě o tom, že tankista je přímo na bojišti, kdežto pilot dronu o několik kilometrů jinde.
Je tak správné se ptát, zda jsme se v Česku opět nedostali tentokrát s výdaji na obranu do bodu, kdy se pouze bezhlavě utrácí státní prostředky (tj. od nás vybrané daně a pojistné) pouze za účelem naplnění závazku vůči NATO. Vrchní představitelé naší armády by nám měli jasně říct, zda (skutečně za mnoho peněz) nakupujeme vojenskou techniku, která bude efektivní a bude dobře sloužit na moderním, „post-tankovém“, vojenském bojišti. Určitě by nikdo z naší armády nechtěl dopadnout jako polští vojáci, kteří se vydali vstříc sovětským tankům na koních vyzbrojeni šavlemi…
JUDr. Matěj Novák
.jpg.small.jpg)
