Není tomu tak dávno, co jsem psal článek o tom, že v prostředí českého fotbalu po letech klidu opět vypukl skandál. Jednalo se o kauzu plnou „cinknutých“ výsledků, sázek, korupce, úplatků a zejména unfair hry. Celou situaci jsem hodnotil jako největší ostudu, která český fotbal potkala za dlouhá léta a která se s ním bude ještě dlouho táhnout. Bohužel jsem nevěděl, že mnohem větší, smutnější a zcela neakceptovatelný skandál se na český fotbal řítí. 9. května 2026 se český fotbal zařadil mezi fotbalově „balkánské“ země, které si s fanouškovskou kulturou příliš hlavu nelámou. Co se stalo a co si musíme z celé události vzít?
V sobotu 9. května 2026 se odehrálo nejtradičnější derby z tradičních – na trávníku proti sobě stanuli hráči AC Sparta Praha a jejich odvěcí hlavní rivalové ze Slavie Praha. Utkání, které je vždy plné silných emocí a (bohužel) také skutečné nenávisti skalních fanoušků obou klubů navzájem, bylo tentokrát ještě o něco více „derbové“. V případě výhry by si totiž Slavie Praha zajistila první příčku a mistrovský titul, když by již nedosažitelně odskočila v tabulce právě pražské Spartě. Do 96. minuty šlo o vyhrocený, avšak v mezích pravidel hraný, zápas. Jelikož v této minutě vyhrávala Slavie 3:2, byl titul velice blízko a emoce tudíž všudypřítomné. Stačily by ještě cca čtyři minuty a hráči i fanoušci Slavie si pravděpodobně mohli zaslouženě vychutnat společné oslavy, které mistrovi ligy po právu náleží. Jenže to se nestalo.
V 96. minutě totiž přímo na trávník vběhly desítky fanoušků Slavie z tzv. Tribuny Sever, kteří tím nejenomže přerušili v té době stále ještě nedohraný zápas, ale dopouštěli se násilností vůči hráčům soupeřova týmu. Dýmovnice, kelímek piva vychrstnutý do obličeje sparťanského brankáře, slovní výhružky sparťanským fanouškům, ničení branky či praporků. To vše během několika minut zachvátilo celý stadion, včetně všudypřítomného chaosu a strachu o zdraví a život. Fanoušci Tribuny Sever představují slávistické ultras – tedy nejtvrdší jádro klubového kotle. Právě z této množiny se často rekrutují tzv. rowdies (fanoušci dopouštějící se výtržností). Celá země sledovala tuto šílenou a zejména ostudnou scenérii v přímém přenosu.
Reakce vedení pražské Slavie byla rychlá a (díkybohu) nekompromisní – uzavření Tribuny Sever, kroky k identifikaci pachatelů výtržností, audit pořadatelské služby a vyhazov dvou do nepokojů zapojivších se hráčů (Chorý, Douděra). Naopak vyjádření představitelů Tribuny Sever bylo alibistické v duchu „nedalo se tomu zabránit, jak tohle začne, nikdo to nezastaví“. Žádná omluva, žádné přijetí zodpovědnosti, pouhá prázdná slova o odvěké rivalitě a vinně na obou stranách fanouškovských táborů.
Sobota 9. května 2026 změnila český fotbal, bohužel v tom nejnegativnějším směru, jaký si můžeme představit. Násilnosti jakéhokoli charakteru do sportu nepatří. Nejen mezi sportovci, ale ani mezi fanoušky. Není na místě kolektivní vina, drtivá většina fanoušků Slavie se nedopustila ničeho špatného. Bohužel i oni přišli cizím přičiněním o oslavy titulu, na které se jistě těšili. Co však na místě je, je jednoznačné vyvození zodpovědnosti pořadatelské služby, identifikace a citelné potrestání pachatelů a skutečně upřímná omluva představitelů Tribuny Sever nejenom hráčům a fanouškům Sparty, ale všem hráčům a fanouškům českého fotbalu, neboť ti díky řádění jejích členů přišli o to nejcennější – o pověst slušného českého fotbalu.
JUDr. Matěj Novák
