Když 26.12.2025 Izrael oznámil, že uznává nezávislost Somalilandu, většina běžných lidí tuto informaci nezachytila nejen kvůli vánočním oslavám, ale především proto, že vůbec netuší, že podobná entita existuje. K moři se sem nejezdí, starověké jeskynní malby znají jen skuteční fajšmekři a evokované spojení se Somálskem, jež je už 30 let symbolem zmaru, nestability, hladomoru a uprchlické vlny (což je všechno pravda), nevyvolává zrovna pozitivní obrázek. A přesto je Somaliland něčím úplně jiným než Somálsko, které je zmítané násilím a z něhož mají obavu i sousední země.
Somaliland neboli bývalé britské Somálsko vzniklo v 80. letech 19. století z rozhodnutí britské vlády zajistit si stabilní a bezpečné námořní spojení mezi Evropou, Rudým mořem, Arabských poloostrovem a Indií a oblast kolem přístavu Berbera u Adenského zálivu k tomu byla jako stvořená. Díky ovládnutí severní části tzv. Afrického rohu se Britům otevřela kontrola nad v té době nejvýznamnější námořní trasou světa, což souviselo s otevřením Suezu 1869 a z toho plynoucího zkrácení cesty mezi Indií a Evropu o polovinu.
Vedle Britů se však do rvačky o obsazení Rohu Afriky vložili také Francouzi a Italové, přičemž zatímco prvně jmenovaní získali pod svou správu dnešní Džibuti, Italové se změřili na oblast kolem dnešního Mogadiša. Italové měli smůlu, že do koloniálních výbojů vstoupili o něco později z důvodu neexistence jednotné Itálie a teprve poté, co došlo k jejímu sjednocení 1861, mohli začít šířit svou vizi „nového římského impéria“. Ačkoliv v Habeši/Etiopii narazili na odpor a v podstatě se při dvojím pokusu ovládnout starověkou civilizaci ztrapnili, oblasti Somálska ovládané kmenovými vůdci bylo mnohem snazší vnutit svou nadvládu. Italové se v Mogadišu usadili, začali učit místní italsky a stavět úřední budovy ve stylu art deco, kterými konečně prosluli třeba v Eritrei.
Vítr změn z počátku 60. let 20. století dorazil i do britského a italského Somálska, z nichž to první vyhlásilo 26.6.1960 nezávislost, kterou údajně uznalo kolem 30 států, aby o ni za čtyři dny přišlo a bylo připojeno k jednotnému Somálsku. Zda někdo protestoval a kdo skutečně nezávislost Somalilandu uznal, se nedozvíme, protože archiv vyhořel a nikdo nic neví. Faktem ovšem je, že do čela nově vzniklého Somálska se záhy dostal zapálený marxista Siad Barré, který sice znárodnil, co šlo, ale současně zavedl reformy typu přepisu somálštiny do latinky či výstavby škol. Esencí jeho politiky byla vize „velkého Somálska“ tedy státu, v němž žijí všichni etničtí Somálci, obývající kromě zmiňovaného Džibutska také sever Keni a východní provincii v Etiopii zvanou Ogaden. Pansomalismus vzal za své porážkou od Etiopie v roce 1978, za což trochu mohl Sovětský svaz, který se v bratrovražedném souboji dvou socialistických přátel přidal na stranu Etiopie a Barrému přestal dodávat zbraně. Pomocnou ruku podaly USA, které dříve zapřisáhlému socialistovi nabídly peníze, čímž mu zajistily navzdory porážce přežití až do konce studené války.
Po konci studené války ztratil Barré svého největšího podporovatele, což se záhy projevilo vznikem občanské války, notně umocněné suchem a neúrodou, v jejímž důsledku vznikl obrovský hladomor. Nejapné vtipy z 90. let o tom, že čárový kód je vlastně skupinovou fotkou Somálců, vznikly právě v důsledku humanitární tragédie způsobené rozkladem státu. Migrační vlna směřující např. do Švédska či Německa nebyla v té době vnímána jako hrozba, nýbrž pomoc těm, kteří se snažili uniknout zdrcující občanské válce, jejímuž průběhu ani nepomohlo to, že po sestřelení dvou amerických vrtulníků v Mogadišu a zabití 18 vojáků se USA rozhodly okamžitě ze země stáhnout.
Zatímco v Mogadišu a okolí probíhal rozklad všeho, sever země – Somaliland – obnovil v roce 1991 svou nezávislost s tím, že si půjde vlastní cestou. Jak řekl, tak udělal a za 30 let se mu podařilo vybudovat fungující státní správu, pořádat pravidelné prezidentské volby, přijmout ústavu, a dokonce vydávat pasy, protože ty somálské přestaly fakticky existovat. Neměl je totiž kdo vydávat. Zatímco ze zničených Somálců se stali uprchlíci, radikální islamisté nebo piráti přepadávající nákladní lodě (k čemuž se jim hodila rybářská zručnost), Somalilanďané začali dávat najevo, že veškeré bezpečnostní operace proti nelegálním živlům je možné realizovat z jejich území.
Vyvrcholením 30 let budování de facto státu bez formálního uznání je právě krok Izraele, který je sice čistě pragmatický, nicméně to neznamená, že by si Somaliland uznání nezasloužil. Izrael se snaží získat v regionu stabilního partnera, kterého by mohl využívat v boji proti povstalcům v Jemenu, vzdálených vzdušnou čarou jen pár stovek kilometrů. Současně uznáním Somalilandu Izrael oslabuje Somálsko, jež je součástí Ligy arabských států, čímž činí další krok k vymanění se z mezinárodní izolace ze strany členských států. Podporu má tento krok i na straně Etiopie, která Somálsko považuje právě kvůli zmíněné válce o Ogaden za rivala a hrozbu a fakticky činila vše proto, aby Somalilandu pomohla etablovat se na mezinárodní scéně např. prostřednictvím uznávání somalilandských pasů při cestování s Ethiopian Airlines. Mimochodem, je to pár dní, co tyto pasy začaly akceptovat Spojené arabské emiráty a současně potichu přestaly vydávat víza Somálsku.
Ačkoliv neočekávám, že by izraelský krok byl následován dalšími zeměmi v nějaké významné míře už proto, že Africká unie sídlící v Etiopii jeho počínání odsoudila, očekávám, že drobné tiché aktivity typu uznávání pasů či přerušení diplomatického spojení s Magadišem budou postupně následovat ze strany těch, kteří mají v Africkém rohu a Arabském poloostrově vlastní zájmy, které mohou být s těmi izraelskými docela dobře kompatibilní. Zásadní bude postoj USA, které považují Somálsko za krajně problematické. Mimochodem v prosinci 2025 se objevily zprávy o tom, jak Somálci v americké Minnesotě vylákali ze státních orgánů poskytujících sociální podporu stovky milionů dolarů, které měly skončit u teroristé sítě Al-Šabáb působící právě v Somálsku.
Linda Piknerová, Ph.D. linda.piknerova@gmail.com, analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
