Příběh Aliko Dangoteho, jehož rafinerie ohlásila vstup na nigerijskou burzu, není klasickým modelem afrického miliardáře, vydělávajícího na tom, čeho má Afrika dost, a sice přírodních zdrojů. Je naopak docela pozoruhodnou evolucí člověka zbohatnuvšího na obyčejných věcech jako cukr, cement či sůl, přičemž jeho vstupem do ropného byznysu se zásadně mění postavení Nigérie na globální mapě. V době, kdy svět upřeně hledí na Blízký východ a počítá na prstech jedné ruky, kolik tankerů s ropou projede, nabízí Nigérie díky Dangote alternativu nejen coby producenta základní suroviny, ale nově také vývozce hotových produktů, jako je letecké palivo.
Podle žebříčku Forbes 2026 je Aliko Dangote se svým majetkem kolem 30 mld. USD zdaleka nejbohatším Afričanem, jehož obchodní rozhodnutí ovlivňují nejen nejlidnatější stát v Africe – Nigérii – ale mají dopad na celý kontinent, kde se o ekonomické prvenství přetahuje s Nigérií Jihoafrická republika. Ačkoliv je pravda, že Nigérie si ke svým hospodářským výsledkům pomohla změnou vedení statistik, čímž dosáhla ohromujícího meziročního nárůstu HDP o skoro 90 % (!), o tom, že čtvrtmiliardová země je ekonomickým gigantem, není pochyb. Potenciál ještě do nedávna prakticky výhradně ropného hospodářství umocňuje několik faktorů, jejichž podstatu si jen těžko uvědomíme bez znalosti a porozumění místním reáliím. Na prvním místě je potřeba uvést enormní vnitřní trh související s obrovským množství lidí, jejichž spotřeba žene nigerijskou ekonomiku strmě vzhůru. Druhým aspektem je nigerijská diaspora posílající část svých zahraničních příjmů zpět domů, které se v roce 2024 podílely na HDP země z 8 %. Ačkoliv je pověst nigerijské diaspory všelijaká, prakticky vždycky platí, že v zahraničí žijící Nigerijci jsou slušně kvalifikovaní a rozhodně nejde o lidi vykonávající podřadné práce. Naopak, samotná Nigérie ráda zdůrazňuje, že tzv. japa syndrom (v překl. zmizet, utéct) označující současnou emigrační vlnu týkající se lékařů, IT specialistů, bankéřů nebo právníků, je důkazem vysoké kvalifikovanosti Nigerijců, a tudíž má být země na co pyšná. Vtíravá otázka, proč svou budoucnost nevidí skutečně schopní Nigerijci doma, zůstává nezodpovězená, ovšem kdokoliv, kdo kdy v Nigérii byl a viděl běžný život, se nediví, že v zemi prorostlé pouliční korupcí nikdo moc žít nechce. Vřava nigerijských ulic je výborným terénem pro zisk obchodních schopností, což má praktické využití např. v JAR, kde působí velmi vlivné nigerijské gangy. Mimochodem právě JAR je Nigérii trnem v oku, chtělo by se říct, že na ni trochu žárlí, což se aktuálně projevuje třeba tím, že parlament Nigérie doporučil všem vládním zástupcům do JAR oficiálně necestovat. Nigerijci nepůsobí v JAR nutně ilegálně ve smyslu migrantů bez potřebných dokumentů, ale výrazně se podílí na nelegální činnosti s kriminálním podtextem (obchod s drogami, lidmi apod.). Nastává paradoxní situace, kdy nigerijská vláda otevřeně vzdává hold svým vzdělaným občanům žijícím v zahraničí, jejichž znalosti evidentně nigerijská společnost postrádá a současně spoléhá na z ciziny zasílané peníze, jejichž nedostatek by hospodářství značně pocítilo.
Samostatný ekonomický segment představuje Nollywood, nigerijská verze amerického Hollywoodu, jehož produkci místní doslova milují. Ačkoliv se nám dlouhé scény, při nichž zamilovaný pár sedí v kavárně, mlčí a odděleně skroluje mohou zdát nezáživné, pro Nigerijce ztělesňují sen života v blahobytu.
A právě toto prostředí stvořilo nejbohatšího Afričana, jenž v mládí začal obchodovat s cukrem, solí a hnojivy, aby později založil dnes největší africkou cementárenskou společnost. V zemi, kde dochází k prudkému rozvoji urbanismu a je obrovská poptávka po jakémkoliv bydlení, k němuž musí vést cesta, která potřebuje mosty, kolem nichž stojí další budovy, je poptávka po betonu nekonečná. Zásadní zlom nastal počátkem tisíciletí, kdy Dangote přestal cement dovážet, ale vybudoval cementárnu přímo v Nigérii, čímž výrazně snížil náklady související s přepravou a svůj produkt zlevnil a současně zpřístupnil nejen v Nigérii, ale také v sousedních státech. Velkou roli v tom sehrálo rozhodnutí nigerijské vlády, která chtěla vybudovat domácí cementárnu a byla ochotna tento průmyslový sektor chránit před potenciálně levnějším dovozem, čímž získal Dangote obrovskou výhodu pro svou podnikatelskou expanzi napříč regionem.
Pojedete-li po nigerijských silnicích, bude vám okamžitě jasné, že jste doslova v srdci cementového království. Už postavené cesty jsou z nigerijského cementu, prohání se po nich náklaďáky s nápisem Dangote vezoucí náklad na ještě neexistující silnice a všude kolem jsou cedule s reklamou Dangote. Tu a tam cementový marketing přehluší marketing jeho rafinerie slavnostně otevřené v roce 2024 v blízkosti dvacetimilionového Lagosu. Otevření obrovského zpracovatelského komplexu je přelomovým momentem pro celou zemi, která sice ropu komerčně těží už od roku 1958, ale až do roku 2024 ji nebyla schopna zpracovávat na ropné produkty, jako jsou benzin či nafta, které po celou dobu dovážela. Symbolem ropné ekonomiky se stala delta řeky Niger a společnost Shell. Právě v obrovské deltě Nigeru (srovnatelné s rozlohou ČR) byla vybudována spektakulární ropná infrastruktura, jež místní vesnice doslova provrtala potrubími a terminály. Obyvatelé postupem času začali upozorňovat na enormní ekologickou zátěž způsobenou činností společnosti Shell, která začala čelit obrovské kritice ani ne tak v Nigérii jako na mezinárodní scéně, kde se přeci jen nigerijským aktivistům dostávalo větší pozornosti než v Lagosu. Téma dopadů těžby na lokální ekosystém není černobílé, byť se to tak mohlo zdát z dosti hrůzných obrázků, na nichž hoří vrty, padá černý déšť a oči se vlivem zkaženého vzduchu barví dokrvava. Část problému je také na bedrech místních, kteří provádějí sabotáže a/nebo nelegálně narušují potrubí, z něhož odčerpávají surovou ropu. Vlivem mizerného technického zajištění končí více ropy ve vodě a polích než v barelech, nicméně to je v zásadě zlodějům jedno. Proti nim bojují všichni, kteří chtějí mít produkci ropy pod kontrolou, což nejsou jen těžařské firmy, ale také nigerijská vláda, která není schopna bezpečnost v těch nejexponovanějších místech, jako je Bonny Island zajistit. Není to tedy tak, že by proti sobě stáli zlí těžaři a dobří místní, ale jde o mnohem komplexnější problém, jehož vyřešení požaduje i Dangote.
Rafinerský megaprojekt stál 20 mld. USD a má obrovský strategický význam, který vysoce převyšuje Nigérii, které se bezpochyby uleví omezením dovozu čehokoliv. Ještě zajímavější je zpřístupnění rafinerie také zahraniční ropě, přičemž už je potvrzeno zpracování suroviny z Libye, Guyany a USA a lze očekávat, že její komerční využití dále poroste. Ještě pikantnější je zjištění, že zpracovaná ropa směřovala v roce 2025 zpět do USA, konkrétně do New Yorku, čímž se kruh americká ropa – nigerijská rafinerie – nigerijský benzin – americké benzinky uzavřel. Pro doplnění kontextu patří Nigérie k největším africkým podporovatelům prezidenta Trumpa, resp. nigerijští křesťané, kteří se z 87 % staví na jeho stranu. Trump dává najevo svůj zájem o Nigérii tím, že na severozápadě země provádí bezpečnostní operace s cílem zajistit v neklidném regionu pořádek. Zlí jazykové říkají, že právě v odlehlém koutě země by mohla být nová naleziště ropy, na jejíž zpracování se Dangote dozajista těší.
Linda Piknerová, linda.piknerova@gmail.com, @afrikabezfiltru, www.afrikabezfiltru.cz
