Je to o penězích? No, jen částečně, a je to velice zajímavý paradox. Když se podíváme na státy s nejvyšší porodností, rozhodně to nejsou žádní ekonomičtí tygři. Mluvíme o Bangladéši, Pákistánu, Nigeru a dalších. Jde o státy, kde se sice nemusí bát o malý počet narozených dětí, zato je tam kvalita života v porovnání s Českou republikou, řekněme to na rovinu, žalostně nízká. Podíváme-li se do historie, zjistíme, že děti dříve byly, a teď se omlouvám za cynismus, v podstatě ekonomickou nutností. V dobách, kdy neexistoval žádný sociální systém, musely mít rodiny klidně i sedm, osm, deset dětí. V prvé řadě kvůli vysoké dětské úmrtnosti. Ti potomci, kteří se dožili dospělosti, se měli následně postarat o své rodiče. Nemít velkou rodinu v 19. století, to byla prakticky ekonomická sebevražda.
Dnešní situace je diametrálně odlišná. Už se nemusíme tolik obávat dětské úmrtnosti, která je v České republice skutečně velmi nízká. Teoreticky bychom se mohli spoléhat na sociální systém, který by nás měl na stáří zajistit – i když už tušíme, že to nebude tak jednoduché. Ale hlavně, jsme na tom v porovnání i s nedávnou historií ekonomicky skvěle. Rodiny se tomu navzdory zmenšují. Proč? Zdá se, že mnohem významnějším faktorem je změna našeho myšlení. V dnešní době mají lidé zkrátka obrovské množství možností. Studia často končí mezi 25. a 30. rokem života. Následně se otevírá otázka kariéry. Vše si vyžaduje spoustu času. K tomu připočtěme historicky mimořádně dobrý prostor pro cestování, na které je potřeba si našetřit. Spoustu času dnešní mladé generaci zabere online svět, sociální sítě, hry a tak dále. Navíc to vypadá, že se po letech covidové pandemie lidé od sebe fyzicky vzdalují a dělá jim problém navazovat přátelské i romantické vztahy.
Nalijme si čistého vína. Mít dítě je v dnešní době ekonomický maraton a závazek, který řada lidí vnímá spíše jako omezení. Potomek přece neprospívá kariéře, volnému času ani financím. Ceny bydlení rostou do astronomických výšin, a to nejen v Praze. Kdo si dnes může dovolit pořídit prostorný byt, ve kterém by se s dětmi pohodlně žilo dle dnešních standardů? Když už se někomu konečně podaří ve vztahovém labyrintu najít toho správného partnera, často se kvůli zachování životního standardu rozhodnou mít jen jedno dítě, což je pro udržení populace pochopitelně málo, nebo dokonce zůstanou bez potomka.
Sečteno a podtrženo. V porovnání s minulými érami je naše společnost bohatá a má od života vysoká očekávání. Založit širší rodinu by ale znamenalo se těchto očekávání alespoň částečně vzdát. Přijít o kus svobody. Ohrozit kariéru a vrhnout se do ekonomicky náročného maratonu, ve kterém reálně hrozí selhání. A tak jsme se propracovali do doby, kdy nás poněkud paradoxně ohrožuje ekonomický rozvoj doplněný o náš životní styl.
Autor: Petr Denk, středoškolský učitel