Není to ani nejstarší poušť Namib, druhý největší kaňon světa či jedna z největších lachtaních kolonií na planetě, které do Namibie přilákaly zástupy obchodníků, jež na pobřeží vybudovali dechberoucí těžařské osady. Až zásoby diamantů objevené na pobřeží v blízkosti prvního německého přístavu Lüderitz učinily z nehostinného kusu území lukrativní kolonii, do níž směřovaly dobrodruzi z celého světa. Z hornických usedlostí se však postupně stala opuštěná místa, která doslova zaživa požírá okolní poušť a kdysi prosperující kolonie nabízejí doslova apokalyptický pohled na historii jedné z nejzajímavějších afrických zemí. Symbolem je osada Kolmaskop, kterou můžete navštívit.
Historie těžby diamantů je spojena s příchodem německých kolonizátorů na sklonku 80. let 19. století, kteří se usadili v oblasti přístavu Lüderitz na jižním okraji pouště Namib. Právě v nejbližším okolí klíčového vstupního bodu do vnitrozemí byly objeveny značné zásoby diamantů, díky kterým se pobřeží stalo domovem desítek evropských osadníků, jež na jejich cestě za lepšími zítřky doprovázely jejich rodiny. Oblast kolem Lüderitz a Elisabeth Bay (zvané taky neformálně E-bay) byla v minulosti významným diamantovým nalezištěm, než se časem ukázalo, že hodnotnější zásoby leží dále na jihu u města Oranjemund při hranici s JAR, kam byl vstup výrazně omezen až do roku 2017. Samotný Oranjemund byl založen legendární obchodní společností De Beers a mohli do ní jen zaměstnanci společnosti se zvláštním povolením. Většina pobřeží, které patří k nejbohatším pobřežním diamantovým pásům na světě, neslo označení „zakázané zóny“ (Forbidden zone/Sperrgebiet) a veřejnost mohla jen tušit, co se v diamantovém srdci země skutečně odehrává. Pravdou ovšem je, že dnešní Namibie byla až do roku 1991 ovládaná JAR a domorodci z kmenů žili převážně na severu země čili jejich schopnost a zájem vstupovat do obchodních záležitostí bohatých těžařů byly nulové. I díky minimálnímu osídlení a faktické správě vykonávané Jihoafrickou republikou se mohla těžba diamantů odehrávat relativně bez problémově. Diamanty kolem Oranjemundu pochází z řeky Oranje a voda z vnitrozemí je připlavila až k pobřeží, čímž získaly jedinečnou kvalitu vhodnou pro šperkařství.
Zatímco povrchové zásoby diamantů se vyčerpaly do té míry, že jejich další těžba není lukrativní, průzkumy odhalily obrovské zásoby tzv. offshorových diamantů, jež se podílejí na současné namibijské produkci ze 70 %. Diamanty z „vody“ neboli mořského dna jsou mimořádně kvalitní díky působení Benguelského proudu přicházející od Antarktidy. Zatímco řeka Orange s sebou nesla diamanty z vnitrozemí, Benguelský proud rozdrtil ty nejmenší úlomky a v mořském dně se usadily pouze velké a tvrdé kameny s vysokou čistotou. Tato kombinace diamantů z pevniny a moře je celosvětově unikátní a zajišťuje namibijské produkci celosvětově uznávanou kvalitu.
Symbolem diamantové horečky je malá usedlost Kolmanskop, ležící jen pár kilometrů před Lüderitzem. Náhoda tomu chtěla, že německý železniční dělník našel u kolejí kamínek, který, jak se ukázalo, byl diamantem a příval investorů a důlních inženýrů mohl začít. Během pár měsíců sem dorazilo několik stovek Evropanů, kteří vybudovali extrémně bohaté město v mimořádně nehostinné krajině, kterou z jedné strany bičuje rozbouřený a studený Atlantik a ze zbývajících tří poušť. O odlehlosti oblasti svědčí vzdálenost mezi přístavním Lüderitzem a dalším větším městem, kam to je cca 300 km, přičemž obě města mají velikost maximálně Rokycan. Představte si, že jedete z Klatov do Rokycan rychlostí 100 km/hodiny tři hodiny, cestu lemuje poušť, na níž se „pasou“ namibijští koně (unikátní druh, který je schopen přežít v těchto náročných podmínkách) a co zhruba 100 km narazíte na jakési osídlení, kde si přinejlepším můžete koupit vodu, benzin ovšem ne. Teplota se pohybuje v nejhorších místech kolem 47, přičemž s tím, jak se blížíte k pobřeží, je patrné ochlazení, kdy studený atlantický vzduch proniká do vnitrozemí a ochlazuje jej tak, že nad ránem atakuje teploměr 17 stupňů a domorodci nosí prošívané overaly a čepice.
V době objevení diamantů v roce 1908 byl počet obyvatel Kolmanskopu v řádu několika desítek, a přesto se tady podařilo vybudovat prvotřídní zázemí. Mimořádně dobrou pověst měla především místní nemocnice, kde byl umístěn i rentgen, a to nikoliv kvůli péči o zaměstnance těžařské kolonie, nýbrž z ryze praktických důvodů: po směně musel každý dělník na vyšetření, aby se ukázalo, zda náhodou nějaký diamant nespolkl a nesnaží se jej ve svých střevech propašovat ven. Diamanty totiž stačilo zvednou ze země za svitu měsíce, při kterém se odrážely na písku jako sklo a odnést pryč. Vedle nemocnice mělo město vlastní školu, elektrárnu, ledárnu (!), plavecký bazén, noční klub pro pány, kde se hrálo na piano a u toho jedlo maso a pilo pivo z Německa. Opulentní život měli zajištění němečtí inženýři, zatímco místní dělníci z kmenů Harero, Nama či Ovambo čelili mimořádně tvrdým podmínkám vyplývajícím z drsného podnebí, což však v zásadě bylo všem jedno.
Bohatá, ovšem omezená ložiska se začala brzy vyčerpávat, přičemž úpadek kolonie nabral rychlý spád po objevení ještě mnohem bohatších zásob v již zmíněném Oranjemundu v roce 1928. Těžba se postupně zastavila v průběhu 40. let, v roce 1956 bylo město úplně opuštěno a poušť začala osadu doslova pohlcovat. Obyvatelé město opustili prakticky přes noc a přestěhovali se dál na jih, kde byly zásoby mnohem bohatší. Dnes je kolonie přístupná za poplatek, za který si můžete celé město projít. V domech narazíte na metrové duny, ale i na stále zachovalé detaily omítek, na nichž jsou patrné barevní vzory. Černobílé dlaždice by klidně obstály i dnes jako módní interiérový detail.
Návštěva Kolmanskopu je nevšedním a skutečně jedinečným zážitkem, na který dělají skvělou reklamu jak nejrůznější módní kampaně třeba Vogue nebo Harper’s Bazaar, tak kapela Rammstein, jež část videoklipu „Mein Herz Brent“ točila právě tady. Pokud tedy chcete získat představu o „městě duchů“, kam můžete na dovolenou, pusťte si německou kapelu a uvidíte, do čeho půjdete.
Linda Piknerová, Ph.D. linda.piknerova@gmail.com, analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
