Česká věda bez peněz – doopravdy chceme být mozkovnou?

Ne, neodpovídá. A neodpovídá dlouhodobě. Pokud se podíváme na objem výdajů na vědu a výzkum v rámci státních rozpočtů v přepočtu na HDP za posledních 5 let, pozorujeme jasnou klesající trajektorii: rok 2020 0,65 % z celkových výdajů státu, rok 2021 0,61 %, rok 2022 0,55 %, rok 2023 0,51 % a rok 2024 0,50 %.[1] Jedná se pokles nikoli jednorázový. Unijní průměr činí 0,71 %, takže jsme dokonce pod průměrem Evropské unie. Například sousední Německo vynakládá na vědu a výzkum 1,04 % a více než my vynakládají i země jako například Itálie, Slovinsko, Španělsko či Chorvatsko.

Co uvedená čísla znamenají? Vedle faktu, že neplníme ani námi samotnými stanovený cíl výdajů na vědu a výzkum na úrovni 1 % HDP[2], přičemž se – při pohledu na čísla shora uvedená – od tohoto cíle naopak vzdalujeme, tak zároveň jsme jakousi abnormalitou v rámci Evropské unie, neboť členské státy naopak do vědy a výzkumu investují stále větší a větší podíl na svých celkových výdajích.

Bohužel jde jako všude primárně o finance. Čeští vědci a české vědkyně nemohou dosahovat srovnatelných výsledků jako jejich zahraniční kolegové, pokud nebudou jejich projekty podporovány granty, které jim umožní vytvořit dostatečně kvalitní zázemí nejen materiální, ale hlavně personální. I nadále se snižující výdaje mohou mít zásadně negativní dopad na celou českou ekonomiku, protože se snadno může stát, že čeští vědci, kteří mají potřebnou kvalitu, odejdou za výzkumem jinam a bez prostředků stěží jako země přilákáme vědce zahraniční.[3]

Současný stav české vědy je znepokojující, dokazují to i data ohledně počtu přihlášených patentů českými subjekty, kdy tento počet také kontinuálně klesá[4], z čehož plyne, že se českým nápadům moc nedaří. Nejde pouze toliko o peníze, významnou roli také jistě hraje kvalita českého (zejm. vysokoškolského) vzdělávání, ale financování je klíčová část celého systému.

Je nutné, aby vládní představitelé upřímně odpověděli na otázku, zda chtějí mít z Česka do konce příštích dvou dekád (než nám takzvaně ujede vlak) skutečně středoevropského – možná i celoevropského – „mozkového tygra“, tj. aby naše země byla doopravdy vedoucím představitelem vědeckého pokroku, na což budou navázány služby a zboží s vyšší přidanou hodnotou a s tím související vyšší výdělky, či zda i nadále chtějí směřovat naší zemi a české pracovníky do fabrik. V kontextu dnešní překotné technologické doby ovládané umělou inteligencí musí být odpověď jednoznačná – cestou k prosperitě je jedině mozkovna.