Globální oteplování – mýtus nebo daty potvrzená realita?

Globální oteplování je fakt. Žádné spiknutí úzké skupiny lidí. Jak na úrovni kontinentů, tak na úrovni jednotlivých států můžeme zjevně pozorovat, že se průměrná roční teplota zvyšuje každým rokem. Ano, jsou i chladnější periody, které jsou okamžitě živnou půdou a důkazem pro popírače změny klimatu. Ale je třeba sledovat průměr v dlouhodobějším horizontu (tzn. dekády). Z něho je jasně patrné, že se planeta otepluje. A nejenom kontinenty, teplota oceánů a moří rovněž stoupá, což můžeme být fatální pro mořské ekosystémy.

Mezi lety 1961 až 2024 (tj. cca 60 let) došlo v České republice k nárůstu průměrné teploty o 2,2 stupně celsia. Za udržitelnou je přitom považována hodnota 1,5 stupně!¹ Data přímo z České republiky nárůst teplot potvrzují, oteplování ale samozřejmě není záležitostí jen naší země. Instituce Evropské unie Copernicus každý rok konstatuje totéž – teploty v Evropské unii stoupají a prudký nárůst je pozorován zejména od roku 1990.² Stejně strmý vzestup teplot lze sledovat po roce 2010 i u teplot hladin moří a oceánů.³ Čísla tedy hovoří jednoznačně – planeta se otepluje a za posledních dvacet let se jedná o nárůsty nevídané a pro vědce děsivé.

Z dat našich, evropských i světových měřících přístrojů tedy známe odpověď na otázku, zda teploty stoupají. Po zodpovězení první esenciální otázky však přichází druhá, neméně zásadní a ještě více emocionální – kdo za to může? Drtivá část vědců vidí jako viníka člověka a jeho činnost, při které vypouští do atmosféry oxid uhličitý. Do souvislosti s tímto se dává průmyslová revoluce, která přivedla na svět ty „největší znečišťovatele“. Minorita vědecké komunity pak jako důvod probíhajících změn vidí periodické střídání teplejších a chladnějších období na naší planetě (připomínají pravidelné výskyty dob ledových) a přínos člověka vidí jako marginální.

Ať už je kauzalita jakákoli, důsledky stoupajících teplot vidíme už nyní – čím dál častější vlny několikadenních extrémních vln veder, bělení korálových útesů, nárůst výskytu přívalových srážek, usychání stromů, ničivější hurikány, tání ledovců nebo zmenšování trvale zamrzlých ploch. Asi každý z nás kolem sebe vidí, že sněhu je každý rok méně a méně, že „třicítky“ už nejsou ničím mimořádným a že i přes podobný úhrn srážek je díky výparu méně vody v nádržích, rybníkách a přehradách.

Naší planetě je jedno, zda na globální oteplování věříte, nebo ne. Ona pouze skrze přírodní zákony reaguje na to, jak se k ní chováme.