100 let světlu vstříc v Plzni: Přesně 16. května se otevřelo slavné Zápalovo krematorium

Cesta k její realizaci však byla plná diskusí, zvratů i sporů o to, kde má tato tehdy velmi pokroková stavba vlastně stát.

První debaty o stavbě odstartovaly už v roce 1919, kdy nový stát zákonem legalizoval pohřeb žehem. Plzeňští radní tehdy řešili zásadní otázku: Kam s ním? Vážně se uvažovalo o několika lokalitách – ve hře byla Roudná za hřbitovem U Všech svatých, Doubravka a dokonce i Bory, konkrétně prostor dnešního Borského parku. Nakonec zvítězila logická varianta v sousedství tehdy vznikajícího Ústředního hřbitova.

Výslednou podobu budovy dostal na starosti nejvýznamnější plzeňský architekt té doby Hanuš Zápal. Ten se při tvorbě projektu inspiroval tehdy nejmodernějšími stavbami ve Švýcarsku a Německu. Jeho návrh z roku 1924 počítal s rozpočtem 1,8 milionu tehdejších korun a dodnes je architekty považován za jedno z jeho nejpůsobivějších děl. Zápal geniálně skloubil jednoduchý, monumentální exteriér s vnitřními prostory, které nesou výrazné barokizující prvky.

Samotnou stavbu dostal na starosti plzeňský stavitel František Vachta. Původní plán počítal s dokončením na konci roku 1925, avšak nepříznivé počasí plány zkřížilo a slavnostní páska se tak stříhala až v květnu 1926. Akce tehdy vzbudila obrovský zájem veřejnosti.

Tehdejší legendární plzeňský starosta Luděk Pik stavbu označil za jeden z nejdůležitějších úkolů města a její vznik považoval za „splnění pietní i pokrokové povinnosti“. Ne všichni ale město chválili – například předseda celorepublikového spolku „Krematorium“ František Mencl kritizoval, že Plzeň s touto modernizací zaspala a nechala se předběhnout jinými městy.

Zatímco za prvních deset let provozu (1926–1936) zvládlo krematorium zpopelnit necelé tři tisíce zesnulých, v současné době se toto číslo pohybuje v řádu tisíců provedených žehů ročně. Sto let staré Zápalovo dílo tak i po století spolehlivě plní svou roli a zůstává neodmyslitelnou architektonickou dominantou Plzně.

zdroj: Plzeň 2026