Teď už mám jasný cíl živit se atletikou, říká Junior roku Michal Forejt

Má za sebou hodně povedenou sezonu, největší odměnou byla stříbrná medaile na juniorském mistrovství Evropy ve Švédsku, která přišla v jejím závěru. A atleta Michala Forejta, diskaře z oddílu AK Škoda Plzeň, vynesla až k trofeji pro nejlepšího českého juniora roku, cenu si převzal na listopadovém slavnostním galavečeru atletiky v Praze.

 „Je to takové zadostiučinění za celou uplynulou sezonou. A je moc fajn se jednou takhle sejít s lidmi, které jinak vidíte jen v elasťákách nebo teplákách,“ usmíval se devatenáctiletý plzeňský Talent Michal Forejt v pražském hotelu Ambassador, kde se akce konala.

O prvenství v prestižní anketě jste bojoval se svým dvojčetem Jakubem, rovněž diskařem. Co nakonec rozhodlo ve váš prospěch?
Pro spoustu lidí, kteří o anketě rozhodovali, je asi největší aspekt vrcholná atletická akce roku, tedy mistrovství světa či Evropy. Takže nejvíce to pro mě převážilo to stříbro ze Švédska. Ale určitě to rozhodování neměli jednoduché, protože brácha skončil jen o příčku níž.

Vynikal jste už od mládežnických kategorií. Jak jste se za poslední roky změnil?
Já doufám, že co nejméně, že všechno byl jen přirozený vývoj.

Teď vás i dvojče Jakuba ale čeká nejtěžší krok, přesun od juniorů mezi muže. Jaké cíle si pro příští rok dáváte?
Nedávám si určitě cíle, ale neskutečně se na tu novou sezonu těším. Vždycky jsem měl hrozně rád ty první sezony v nové kategorii. Bude to velký začátek, trošku jiné tréninky. Sám jsem zvědavý, co budoucnost přinese. V první řadě je to přesun k dvoukilogramovému disku, takže cíl pro příští rok je dostat se s ním přes šedesát metrů.

Zkoušel jste vlastně v dětství jiné sporty než atletiku?
Samozřejmě. S bráchou sportujeme odmalička, jako děti jsme zkoušeli fotbal, kombinovali to pak i s házenou. K atletice jsme se s Kubou dostali díky kamarádovi někdy v srpnu 2014, takže letos slavíme takovou první pětiletku. Původně jsme se přitom šli podívat jen na závody, ale hned nás atletika chytla. Ale mám rád i řadu dalších sportů, baví mě třeba nohejbal, basket nebo šipky. Moc rád mám i rybaření, ale na to v poslední době času moc nezbývá.

Věříte, že se atletikou budete živit?
To byl můj cíl už někdy po dvou sezonách, protože atletika mě i bráchu neskutečně baví. A teď to mám určitě postavené tak, že je atletika můj jasný plán do budoucna, čím bych se chtěl živit. A zapsat se nějak do historie tohohle sportu.

Co vás na ní nejvíc baví?
To základní. Všechno se dá změřit, nic nemůžete ošidit. Nedá se ani říci, jako třeba ve fotbale, že jste hrál špatně, ale spoluhráči vás podrželi. Tady musíte předvést to nejlepší a nedá se to nijak obejít.

Letos jste také s dvojčetem Jakubem úspěšně odmaturovali, byl to další vrchol roku?
Určitě. Byl to náš cíl, nezanevřít na studium. I rodiče apelovali, ať se na školu nevykašleme a jsem rád, že jsme to dokázali úspěšně skloubit až k maturitě.