Na Plzeňském Předměstí v Rokycanech stojí kolos, který by mohl být ozdobou zámeckých zahrad. Čtyři a půl metru vysoká litinová pumpa z konce 19. století je však „obyčejným“ technickým zařízením, které kdysi sloužilo široké veřejnosti. Zatímco v jiných městech se podobné kousky dochovaly jen výjimečně, rokycanská pumpa dominuje ulici dodnes a působí spíše jako umělecké dílo.
Tento novoklasicistní skvost vyrobila pravděpodobně v 80. letech 19. století vyhlášená pražská slévárna R. A. Smékal ze Smíchova. Firma, která se proslavila zejména výrobou hasičských stříkaček a hospodářských strojů po celé rakousko-uherské monarchii, zde dokázala spojit užitek s estetikou.
Konstrukce pumpy byla ve své době převratná svou multifunkčností. Na žulovém podstavci stojí dvoumetrový litinový jehlan bohatě zdobený rostlinnými ornamenty, který plnil tyto role:
-
Veřejná pumpa: Na každé straně jehlanu je umístěna lví hlava. Z jedné z nich kdysi vytékala voda do ozdobné mušle.
-
Veřejné osvětlení: Na samotném vrcholu, ve výšce přes čtyři metry, stojí socha ženy v téměř životní velikosti. Ta v rukou třímá lucernu, která původně sloužila jako plynové osvětlení ulice.
V rámci Plzeňského kraje se jedná o zcela unikátní památku. Žádná jiná takto bohatě zdobená pumpa se v regionu nedochovala. Přestože šlo o sériovou výrobu smíchovské slévárny, identické kusy bychom dnes hledali až na druhém konci republiky – podobná díla slouží jako kašny například v Uherském Hradišti, Mohelnici nebo Příboře.
Úspěch slévárny R. A. Smékal spočíval v preciznosti. Kromě sanitních vozů či tělocvičného nářadí dodávala do měst právě tyto zdobné prvky veřejného prostoru. Rokycanský exemplář je důkazem, že i technické vybavení města mohlo mít ambici stát se sochařským objektem. Dnes tento litinový obr připomíná éru, kdy se i k obyčejnému čerpání vody přistupovalo s elegancí a uměleckým citem.
zdroje: Národní památkový ústav, Wikipedia
.jfif.small.jpg)
.jpg.small.jpg)
.jfif.small.jpg)
.jpg.small.jpg)
