Když se řekne dudácká muzika, většina lidí si představí starší generaci. Členové Malé tejnské dudácké muziky ale tenhle stereotyp bourají. V patnácti letech sice poslouchali punk a pop, přesto se rozhodli založit folklorní uskupení. Dnes hrají pro prezidenta, v Německu a na koncerty je zve umělá inteligence. O své cestě, divokých hádkách na WhatsAppu i setkání s japonským turistou se rozpovídali v podcastu WESTcast.
Horšovský Týn leží tak trochu na pokraji samotného Chodska, přesto zde v roce 2023 vzniklo unikátní uskupení sedmi mladých lidí, kteří propadli kouzlu tradiční chodské hudby. „Naše původní kvarteto vzniklo v hudebce. Puberťáckýma očima jsme chtěli všechno zkusit a vidět,“ vzpomíná v podcastu WESTcast jedna z dudaček, Kateřina. Z původních čtyř členů se kapela rozrostla na sedm a přibyl k nim i Ervín – tradiční nástroj vozembouch, jehož tvář se podle pověstí vyráběla podle nejošklivějšího člověka ve vesnici.
Ačkoliv basista Kryštof nedá dopustit na kapelu Vypsaná fixa a doma poslouchá Pokáče, folklor je pro něj srdeční záležitost. Spojení punku a dud se přímo nabízí, má to však jeden háček. „My máme jenom sedm tónů a hrajeme v Es dur. Když někomu řeknete, ať hraje v Es dur, podívá se na vás, jestli to myslíte vážně, protože je tam tolik béček,“ vysvětluje s úsměvem Kryštof, proč ke společnému koncertu s Vypsanou fixou zatím nedošlo. Samotné fungování kapely ale k punku občas přirovnávají – hlavně když dojde na domluvu termínů ve skupině na WhatsAppu.
Za svou krátkou existenci už stihla Malá tejnská dudácká muzika zažít momenty, o kterých se jiným kapelám jen zdá. Hráli na konzulátu v Mnichově a v Domažlicích vítali chodským koláčem prezidenta Petra Pavla. „Paní ředitelka na obchodní akademii chtěla pro pana prezidenta něco speciálního. Tak jsme vzaly s Hankou kufry, vyndaly dudy a bylo to,“ popisuje Kateřina.
Nedávno je dokonce na koncert do Jablonce nad Nisou pozvali pořadatelé jen proto, že jim Malou tejnskou dudáckou muziku doporučila umělá inteligence jako jednoho z nejlepších zástupců chodského folkloru.
Tradice s sebou však přinášejí i humorné kulturní střety. Hanka v rozhovoru vzpomíná na setkání s turistou z Asie během Chodských slavností: „Zastavil mě pán z japonského zájezdu a ptal se, jestli v tom kroji chodím normálně i ráno do obchodu. Bylo těžké mu vysvětlit, že jsme normální civilizace a neobděláváme pole jen v krojích. Myslel si, že jsme tu zamrzli v čase.“
Jak vypadá anatomie pravého chodského kroje, jak reagují na dudy jejich vrstevníci na sociálních sítích a jak zní takzvaný „prdící hrnec“ neboli fanfrnoch? Podívejte se na celý rozhovor v přiloženém videu níže:
.jpg.small.jpg)
.jpg.small.jpg)
.jpg.small.jpg)
.jpg.small.jpg)
