Plzeňský jachtař Milan Hájek povede mladé české windsurfaře

Úspěšný plzeňský jachtař a trenér Milan Hájek je od srpna novým koučem českého reprezentačního týmu mladých windsurfařů třídy BIC Techno 293. Dvaapadesátiletý rodák z Mladé Boleslavi a mnohonásobný mistr republiky v různých třídách převzal výběr od Karla Lavického, který se chystá na olympijské hry v Tokiu.

„Když se Karel rozhodl, že s trénováním skončí, oslovili mě zástupci této třídy. Nejprve jsem odmítl, ale pak jsem o tom začal uvažovat. Na jaře jsem se s Karlem zúčastnil několika soustředění a přišlo mi, že celý tým je moc fajn a má velký potenciál. Přesvědčilo mě nasazení závodníků i jejich rodičů,“ říká Milan Hájek. Sám má za sebou skvělou kariéru. Na mistrovství světa 2014 získal bronz (ORC First 40.7), je dvojnásobným evropským šampionem z let 2010 (Fireball mix) a 2017 (RS700), v současnosti stále úspěšně závodí na skifu RS700 a na námořních plachetnicých v týmu Tři sestry. Jako trenér se zúčastnil i paralympiády 2016 v Rio de Janeiru.

V kariéře jste se věnoval i windsurfingu, čím začnete jako reprezentační trenér?
Hned začátkem srpna jsme byli v Polsku, pět dní jsme trénovali v Sopotech a zúčastnili se několika závodů. Vrcholem sezony třídy BIC Techno 293 mělo být mistrovství světa, to se však zrušilo. Takže vše směřujeme k mistrovství České republiky, které se jede na konci prázdnin na Nových Mlýnech. Září věnujeme pravděpodobně jen kratším tréninkům v Čechách, možná v Itálii na Gardě, a škole. Na konci října se ale bude konat mistrovství světaiQFoilů na Gardě, už před ním tam pojedeme na závody a trénink na T293.

Celý tým už nyní trénuje kromě BICů i na foilech. Bude to tak i nadále?
Někteří letos na BICu končí, protože tady se závodí pouze do 16 let a v roce, kdy závrší závodník sedmnácti roků, už závodit nemůže. Je třeba vyřešit, na čem budou pokračovat. Zda to budou foily a jakou juniorskou foilovou třídu světová federace vybere. Rozhodnout by se mělo na podzim. Proto kromě BICu celé reprezentační družstvo už nyní pilně trénuje na foilu. Takže je potřeba rozvrhnout, kolik procent času se věnovat tomu a kolik druhému. Jelikož je foil nový a atraktivnější, závodníci mu dávají přednost. Ale pro členy SCM, kteří mají před sebou další jeden až dva roky na BICu, je trénink v této třídě velmi důležitý.

Jak si představujete zimní tréninky?
Kam pojedeme v zimě, to se uvidí až podle aktuální situace. Aby se nám nestalo, že někde necháme prkna a motorák a zůstane nám to tam celou zimu. Pravděpodobně to však bude něco v dojezdové vzdálenosti. Například Barcelona, Chorvatsko, Garda, v ideálním případě Cadiz.

Máte už na Optimistech nebo dalších třídách vyhlédnuté nějaké nové talenty?
Nyní je družstvo BICů velmi silné s vynikající podporou rodičů, většinou bývalých surfařů, ale už teď je určitě třeba hledat jejich nástupce. Měly by to být děti ve věku od deseti do dvanácti let, ideálně se zkušenostmi z Optimistu nebo jiné dětské třídy, které mají oporu v rodině jak materiální, tak s velkou ochotou cestovat. Myslím, že díky foilu, s tím nebude problém.

Dokážete skloubit trénování s vlastním závoděním?
Dosud jsem závodil na námořních lodích, na skifu RS700 a trénoval jsem třídu RS Feva a dalo se to zvládnout. Nyní je samozřejmě prioritou trénování surfů, ale pokud bude čas, tak bych rád dál jezdil s týmem Tři sestry. Tým do lodě letos hodně investoval a připravoval ji na letošní evropský šampionát. Loď je konkurence schopná na světové úrovni, ale bohužel se letos nezávodí. Doufám, že to tým zúročí příští rok na velkých regatách, které obvykle jezdíme – to znamená mistrovství Evropy–Rolex Capri Week, RolexGiraglia Cup a RolexMiddleSeaRace. Na skifu RS700 jezdím jen pro zábavu, takže když bude foukat a budu mít čas, rád se svezu. Rád bych na něm jel příští rok mistrovství Evropy na Gardě, uvidím. Anebo je varianta, že začnu zase surfovat.