Plzeň odhalila desku Josefu Hlavatému, upálil se na protest proti po okupaci 1968

Zveřejněno v Aktuálně
Od - sobota, 20. leden 2024 17:08
Plzeň odhalila desku Josefu Hlavatému, upálil se na protest proti po okupaci 1968 Foto: město Plzeň

Plzeň dnes odhalila pamětní desku Josefu Hlavatému, který se 20. ledna 1969 zapálil na protest proti srpnové okupaci země roku 1968. Pětadvacetiletý pivovarský dělník se upálil první po studentu Janu Palachovi, který se k tomuto činu rozhodl o čtyři dny dříve na pražském Václavském náměstí ve snaze probudit národ z letargie, do níž upadl po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Hlavatý zemřel 25. ledna. Deska sochaře Luďka Míška je v zemi na dnešním náměstí T. G. Masaryka, v místě, kam po svém zapálení upadl.

ET 8446„Čin Josefa Hlavatého byl téměř hned po jeho uskutečnění zpochybňován a interpretován tak, že mladý muž upálením řešil své osobní problémy. Až mnoho desítek let po jeho smrti, vlastně teprve nedávno, a to především díky historiku Petru Blažkovi, bylo potvrzeno, že Josef Hlavatý se upálil na protest proti tehdejší společenské situaci. Plzeň si bude moci jeho statečný čin nyní připomínat i díky pamětní desce, kterou jsme zde dnes odhalili,“ řekla radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče Eliška Bartáková.

Slavnostního odhalení pamětní desky Josefovu Hlavatému se zúčastnila také jeho neteř Jaroslava Silvarová. „Pro rodinu to byl tehdy dvojí šok. Josefovi rodiče i jeho sestra, má matka, samozřejmě těžce nesli, že zemřel, k tomu se však přidalo i to, že zdůrazňovány byly jen jeho životní neúspěchy. Představitelé režimu, policisté i tehdejší média uváděli, že můj strýc spáchal sebevraždu kvůli svým rodinným problémům. Tvrdili třeba, že neplatil alimenty. Josefovi rodiče dokonce nesli složenky, které dokazovaly, že alimenty platil, do redakce tehdejších novin – Pravdy. Nikoho to nezajímalo,“ uvedla Jaroslava Silvarová, neteř Josefa Hlavatého. Bylo jí deset let, když se strýc upálil. „Žila jsem tehdy do svých sedmi let ve společné domácnosti s mými prarodiči a Josefem. Byl o patnáct let starší než já a ráda vzpomínám, jak mi pouštěl desky – především písničky ze Semaforu,“ zavzpomínala. Dodala, že velmi kladně vnímá, že se na jejího strýce nezapomnělo: „Historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů se jeho činu i životu podrobně věnoval. Mluvil s pamětníky, bádal v archivech. Doložil, že to od Josefa byl politický protest. A s vděkem přijímám, že na něj nezapomíná ani město Plzeň. Děkuji jeho představitelům za vznik této krásné pamětní desky.“

Autorem pamětní desky je sochař doc. Luděk Míšek, který působí jako pedagog na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Žulovou deskou proniká válec. Tento průnik označuje symbolicky nejen bod, kde Josef Hlavatý svůj čin dokonal, je zároveň symbolem protestu. Částečné záměrné poničení válce zároveň poukazuje na konec života pro vyšší cíl. Desku zhotovilo Kamenictví Dvořák. Je na ní nápis: Zde se upálil dne   20. 1. 1969 plzeňský občan Josef Hlavatý (4. 12. 1943 – 25. 1. 1969) a také QR kód, po jehož načtení chytrým telefonem se zobrazí bližší informace o Josefovu Hlavatém zasazené do dobového kontextu včetně fotodokumentace.

Pietního aktu, který moderoval Stanislav Jurík a na němž verše recitoval herec a režisér Jakub Zindulka, se zúčastnili také ministr kultury a zastupitel města Plzně Martin Baxa, představitelé třetího plzeňského městského obvodu – místostarostové Pavel Šrámek a Ladislav Nový a plzeňská veřejnost.

Josef Hlavatý pracoval jako pivovarský dělník. Oženil se roku 1964, měl dvě děti, jeho manželství se rozpadlo. O rozvod manželka požádala s odůvodněním, že má Josef Hlavatý problémy s alkoholem. Josef Hlavatý byl podle některých svědků aktivní během srpnových událostí roku 1968.

K sebeupálení zvolil večer 20. ledna 1969 (jen den předtím zemřel student Jan Palach, který se k podobnému protestu odhodlal v Praze 16. ledna 1969) symbolické místo. Na tehdejším náměstí Dukelských hrdinů (dnešním náměstí T. G. Masaryka) stával prvorepublikový Pomník národního osvobození, jehož dominantou byla socha T. G. Masaryka, která byla odstraněna po plzeňském povstání proti komunistickému režimu 1. června 1953.