A sídlo našeho prezidenta? Hrad. Samozřejmě Pražský hrad. Kolik znáte ve světě jiných republik, jejichž hlava státu sídlí na hradě? Na tomto typickém symbolu monarchie. A stejně jako to měli kdysi králové, i dnes se na Hradě konají státní recepce, zahraniční návštěvy a udílení vyznamenání. Kralování je prostě náročná disciplína.
A nezapomeňme na naše symboly! Kdekoliv se podíváte, uvidíte něco, co připomíná království. Třeba český lev. Ten má na hlavě korunu, což není zrovna moc republikánské. Koruna je ostatně asi nejryzejším symbolem monarchie a používá se dodnes. I když je Česká republika republikou, její symboly jednoznačně připomínají monarchii. A to není náhoda. Je to spíše znak toho, že si společnost podvědomě pamatuje, že její země byla kdysi významnou monarchií.
Od prezidenta očekáváme důstojnost a vnímáme ho jako toho nejdůležitějšího politika. Navzdory tomu, že jeho pravomoci jsou až na pár výjimek spíše symbolické. Politickou figurou, která na šachovnici českého stranicko-politického systému třímá reálnou moc, je ve skutečnosti premiér. Od něj naopak očekáváme, že se bude brodit politickým bahnem. To má být ten chlapík, který si na rozdíl od prezidenta/panovníka ušpiní ruce. Ranař, který odvede špinavou práci pro prezidenta. Umí agresivně argumentovat a je silný, neústupný.
A tak, aniž bychom museli používat složité politologické metody a sociologické průzkumy, můžeme takříkajíc od oka odhadovat výsledky voleb na základě vzorečku „král a ranař“. Chcete vědět, kdo bude dalším prezidentem? Prolistujte si kandidáty a položte si otázku, kdo z nich nejvíce odpovídá popisu krále. Tak získáte představu o žhavých kandidátech. Zajímá vás, kdo bude na „královském dvoře“ působit jako premiér? Položte si otázku, kdo z kandidátů je největší ranař, který se umí brodit politickou bažinou.
A možná právě v tom spočívá naše jedinečnost. Naše demokracie je sice mladá, ale instinktivně se opírá o staré a ověřené mechanismy. Máme svého „krále“, který nám dodává pocit stability a kontinuity, a zároveň „ranaře“, který za něj odvádí tu nejméně populární práci. Tato dělba rolí nám zřejmě vyhovuje víc, než by nám kdy vyhovovala čistokrevná a striktně definovaná republika. Nejsme sice monarchie, ale můžeme mít to nejlepší z obou světů. A to je pro národ s naší historickou zkušeností cennější než jakákoli ústavní poučka.
Autor: Petr Denk, středoškolský učitel