Dřívější Basutské království získalo nezávislost na Velké Británii v roce 1966 a jeho vývoj v největší míře určovaly vztahy se sousední Jihoafrickou republikou. Právě v Maseru sídlily ambasády všech významných zemí, které odmítaly podporovat sousední jihoafrický apartheidní režim tím, že by v jeho hlavním městě měly své zastoupení. S jeho koncem se přirozeně úřady Německa či Francie přesunuly do jen pár hodin vzdálené Pretorie, což Lesothu dosti uškodilo a v zásadě z něj udělalo zásobárnu levné pracovní síly končící často v jihoafrických (často už zavřených) dolech. Na popularitě zemi v poslední době přidaly návštěvy britského korunního prince Harryho, který sem jezdil v době bouřlivého mládí, aby trochu odčinil hříchy za bujaré večírky, což mělo překvapivě ten efekt, že si zemi oblíbil a až do svatby sem pravidelně jezdil (po ní už nikdy).
Jedinečnosti basutské kultury, jejímž poznávacím znakem je tvar klobouku, si všimli už v roce 1948 nejspíš první Čechoslováci, kteří do země pod Dračími horami dorazili a sice Hanzelka se Zikmundem. Pokud si vybavíte přebal třetího dílu Afriky snů a skutečností, zjistíte, že je na něm obnažená kojící černoška, která se stala doslova symbolem toho, jak jsme Afriku vnímali dalších 50 let. Podíváte-li se na fotky staré 80 let a srovnáte je s venkovským životem místních pasáčků koz a ovcí, zjistíte, že se až tolik nezměnil, minimálně co se oblečení a jednoduchosti týče. Kukly na hlavách, ze kterých koukají jen oči a občas zuby, stejně tak jako deky přes ramena mužů chránící je před zimou, jsou trochu modernější verzí dříve populárních kožešin. Pokrok zastavit nejde, takže mrtvou krávu nebo ovci nahradila vlněná deka z provenience jedné jihoafrické fabriky, která je ve velkém dováží do Lesotha, kde je místním prodává.
Geografie nehraje zemi s 2,4 miliony obyvatel úplně do karet, takže většina lidí žije v okolí Maseru, kde se mj. nachází také místní mezinárodní letiště, které obsluhuje jediný spoj do Johannesburgu. I to ukazuje, jak závislé Lesotho na svém všudypřítomném sousedovi je. Průměrná nadmořská výška se pohybuje nad 1400 metry, což je vůbec nejvíce na světě, a právě kvůli tomu čelíte uprostřed jižní Afriky něčemu, co byste nečekali – sněhu. V zemi se nachází jediný africký lyžařský areál s příznačným názvem Afrisky, kde v červnu a červenci můžete okusit pravou africkou zimu. Té se mimochodem dočkáte i když sníh není, protože pokud něco místním příbytkům chybí, je to topení, takže zima vám bude i bez sjezdovky. Sněhová čepice či nejvýše položená hospoda Afriky ovšem nejsou tím, z čeho by Lesotho zvláště profitovalo, protože schopnost vlády využít turistického potenciálu je tak mizerná, že vlastně o zemi ani pořádně nevíte. Přísun peněz do státního rozpočtu naopak přichází z přírodního bohatství, především vody, kterou je zásobována významná část Jihoafrické republiky. Země leží tak vysoko, že funguje jako jakási „střecha“, ze které všechna voda odtéká buď do řeky Orange nebo je zachytávána v místních přehradách. Povodí řeky Orange zasahuje zhruba 15 milionů obyvatel celého regionu, a to včetně Namibie, Botswany, JAR či jižních částí Mosambiku a bezprostředně tak ovlivňuje životy lidí vzdálené tisíce kilometrů daleko.
Obrovský význam pak mají přehrady, z nichž jedna – Katze – je druhou největší v celé Africe (po přehradě GERD v Etiopii) a na její výstavbě se v 90. letech podílely týmy z celého světa. Voda z ní zásobuje Johannesburg i Pretorii, které jsou ekonomickým jádrem celé JAR. Úspěch Katze způsobil, že v zemi začaly být budovány další přehrady, které díky unikátnímu terénu mají i jedinečný tvar a vytvářejí fantastickou scenérii, doslova vybízející k turistice. Pro ty, kteří milují pěší túry nebo cyklovýlety, na jejichž konci nic není, je to doslova ráj na zemi. Ovšem je třeba přiznat, že na turistu s báglem na zádech či cyklistu tady nenarazíte, protože zkrátka cesta do Afriky, při které chodíte po horách, někdy mrznete a přístup k obchodu máte v zásadě jen v Maseru, zkrátka není lákavá. Díky bohu, chce se říct, při pohledu na tváře místních Basuťanů, kteří si výdobytků konzumu na vesnicích užívají jen málo.
O co méně je v zemi klasických turistů, o to více je v zemi Číňanů, kteří v Maseru vybudovali obří ambasádu jako základní předpoklad ovládnutí země. Na jedné z čínských univerzit se dokonce vyučuje jazyk sesotho, takže etablování v zemi nic nebrání. Čínská strategie zahrnuje mj. to, že Číňan znalý místního jazyka tak, že překvapí i imigračního úředníka (a často i s lesothským pasem/ano, s pasy se obchoduje, a kromě fotky byste nepoznali, že před sebou máte etnického Číňana), si otevře na vesnici obchůdek, kde nabízí zboží za poloviční ceny než jeho konkurence. Časem místnímu nezbývá než svůj krámek zavřít, načež Číňan zůstane jediným provozovatelem, a tak zvýší ceny. Výsledkem je, že na vsi máte jediný, Číňanem ovládaný, obchod s vysokými cenami, na kterého ale legálně nikdo nedosáhne, neboť má navíc lesothský pas a mluví lépe než úředník, který ho kontroluje. Čínská ambasáda se pak v poklidu může soustředit na „velké ryby“ jako je výstavba nemocnice v Maseru, nová přehrada či několik solárních projektů. Signifikantní počet Číňanů vás zarazí v každé trochu lepší restauraci, kde u bohatě prostřených stolů posedávají příslušníci „Země středu“ v doprovodu několika místních. Kam šlápne noha Číňana, tráva neroste, dalo by se s nadsázkou říct, protože se běžně stává, že Čína projekt finančně podstřelí a následně odkládá jeho dokončení s tím, že chce, aby vláda doplatila za to či ono. Kromě toho si do země přiveze úplně všechno, takže místní prakticky nemají šanci se do budování infrastruktury aktivně zapojit.
Ačkoliv platí, že je „voda nad zlato“, v případě Lesotha se možná lépe hodí bondovské „Diamanty jsou věčné“, protože v oblastech nad 3 000 metrů se nachází diamantové doly proslulé mimořádnou kvalitou. První diamant tzv. Lesotho Brown byl objeven už v roce 1967, přičemž od té doby těžba stále probíhá, byť s poměrně malými zisky pro lesothský státní rozpočet. To je dáno tím, že většinu obchodu ovládají zahraniční společnosti a zpracování probíhá zpravidla v Antverpách. Diamanty patří k nejčistším na světě a zpravidla končí v soukromých sbírkách, takže jediné, co si můžete v Lesothu prohlédnou, je muzeum, v němž nechybí fotka Jackie Kennedy, jak dostává dárek v podobě prstenu s lesothským diamantem od svého druhé manžela Aristotela Onassise.
Lesotho je fantastická země plná přátelských lidí, která v mnoha ohledech rozbije vaše stereotypy o tom, jaká Afrika je. A stejně tak si při návštěvě některé z místních restaurací naplno uvědomíte, že jste v Africe opravdu plnohodnotně a že před nástrahami kontinentu nemůžete uniknout asi ve 2 kilometrech nad zemí.
Linda Piknerová, Ph. D. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
