Ondřej Vaculík: Marián Hatala a Milan Richter četli v Českém centru Mezinárodního PEN klubu



Od Ondřej VaculíkDnes | 08:00

Článek si můžete poslechnout v audio podobě

Slovenský básník, prozaik, překladatel z němčiny a publicista Marián Hatala přednesl 14. 5. 2026 v klubovně českého PEN klubu několik svých básní, ale zejména četl své fejetony. Jak sám říká, těžiště vlastní tvorby přesouvá k próze. Dosvědčují to jeho knihy Ja, Dorian G., Sviatočne obačajné dni a nejčerstvější sbírka fejetonů Zberateľ okamihov.

Reklama

Hatala se narodil v roce 1958 v Holíči. Je členem největší rakouské spisovatelské organizace Grazer Autorenversammlung se sídlem ve Vídni. Do oblasti jeho tvorby patří také literatura pro děti a mládež, recenzistika, publicistika a překlady z poezie a prózy psané německy. Žije v Bratislavě. Ve své tvorbě – poezii a fejetonech se stále více projevuje jako ironický komentátor současnosti, například:

Nový kult brbtania

Poradcovia nemajú dnes preňho prejav,

nuž mu radia: „Veď si rétor, tak sa prejav!“

Hoci v sále počuť iba brbt za brbtom

Ľud sa štátnikovi neobracia chrbtom,

oceňuje, že rozpráva z vlastnej hlavy,

dúfa že ON v brbotaní nepoľaví.

A on brbtá… s papierom i bez papiera,

Čo sa (zatiaľ) mediálne neprepiera…

Brbtá, akoby ho privarili k pultu.

S vďačným ľudom denne raduje sa z kultu.
 

Hatalův básnický jazyk charakterizuje hravost a nápaditost, civilní gesto, a to většinou na půdorysu krátkých příběhů, které připomínají fotografické momentky. Obecně lze říci, že Hatalova poezie je čtenářsky přístupná a adresná. Jedním z těžišť v jeho tvorbě je poezie určena pro dětského čtenáře (Kratochvíle pre väčšie deti a menších dospelých a Spoveď záškoláka). Recenze, eseje a fejetony zveřejňuje v slovenských periodikách, ale mnoho let autorsky přispívá do česko-slovenských Mostů v časopise Listy.

Ukázka z fejeonu Nenahraditeľné životné… táraniny: „Vďaka verejným vystúpeniam politikov, ľudí zo šoubiznisu a popredných reprezentantov bla-bla-kultúry je však tohto druhu slávnostnosti habadej. Toľko, že zanikajú prosté, samozrejme múdre, sebaironické a neokázalé konštatovania. Na ne si zakaždým spomeniem, keď sa ma zmocňuje podozrenie, že k iným ľuďom som příliš kritický a nespravodlivý. Keď sa ma zmocňuje podozrenie, že svojimi duševnými silami by som mohl prenášať i hory… vlastných hlúpostí.“

Básník Milan Richter, který četl v PEN klubu o týden později (21. 5. 206) ze své poslední sbírky básní Barbarský čas (dosud vydal jedenáct básnických sbírek), reflektuje tři těžká období, s nimiž je jako vnímavý člověk a umělec konfrontován: pandemii koronaviru, válku na Ukrajině s jejími krutostmi na pozadí odlidštěného světa – a stáří. Literární kritik Alexander Halvoník v doslovu k tomu uvádí: „S věkem přibývá básníkovi otázek a hlavní postavou jeho příběhů se stává autobiografický stařec, v němž se všechno zvnitřňuje, zatímco vnější svět jako by se zmenšoval. Jen lásky, voňavé, dráždivé, omamné, lásky cudné i vyzývavé, spolu s laskavými šířemi dětství a mládí naplňují hříšně se vyprazdňující prostor stáří a znovu jej zaplňují životem vzpomínek, vášní a sil. Tento vnitřní prostor je zároveň prostorem pro lyriku, která pochybuje, chvěje se o svou identitu, odpouští i neodpouští. Richter je básník, který věří svým básním a ví, jak v nich ztělesnit lidskost.“

Starecká tiaž

Ubúda príťažlivosti ženskej,

Pribúda príťažlivosti zemskej.

Tiaž neba – s rokmi menej třeba

Tiaž pekla – kiežby sa ma zreikla

Príťažlivosť – a či tiaž?

Vzdáš sa jednej, druhú máš.

Milan Richter, který se narodil v roce 1948 v Bratislavě, je sice především básník (překlady jeho veršů vyšly v jedenácti zemích), ale také úspěšný dramatik, překladatel, publicista, diplomat a knižní vydavatel ve vydavatelství MilaniuM

Od ledna 1993 působil jako diplomat v Norsku, akreditovaný také pro Island, a jeho zásluhou islandská prezidentka v květnu 1994 navštívila Slovensko. Na Filosofické fakultě univerzity Komenského v Bratislavě vystudoval germanistiku, anglistiku a nordistiku. Z němčiny, angličtiny a skandinávských jazyků (ovšem i z češtiny) přeložil 64 knih a 16 divadelních her. Hodně se zabýval Franzem Kafkou (přeložil i jeho Dopis otci), o němž napsal i dvě divadelní hry Z Kafkova pekloraja a Kafkův druhý život.

Noc s mŕtvym pápežom

Noc petárd rachotí a neumiera

Noc v predznamení nových vrážd…

Bomby trhajú domy v Kyjeve.

Hluchý boh prijal starca Ratzingera,

voku dážď tlmí sírny smrad,

v tom rámuse sa ľaká každé zviera.

V samote, o rok starší – ešte žijeme. (31. prosince 2022)


 


 

Sdílet: