Téma psychického zdraví bývá v médiích a diskuzích často spojováno výhradně s mladší generací, pro kterou se vžil pejorativní termín „sněhové vločky“. Tento pojem má odrážet jejich domnělou nízkou emoční stabilitu, přecitlivělost a neustálou potřebu řešit vlastní mentální wellbeing. Tento názor je však nejen zcela nepodložený, ale navíc prohlubuje nebezpečný společenský předsudek: že duševní zdraví je okrajové téma pro slabé jedince a schopnost přiznat si psychickou nepohodu je projevem selhání.
Mladí lidé jsou možná první generací, která se nebojí o svých pocitech veřejně mluvit, rozhodně však nejsou první generací, která duševními problémy trpí. Naopak, přiznat si vlastní zranitelnost je jedním z nejtěžších kroků v osobním rozvoji. Je to i proto, že toto téma bylo ve společnosti dlouhodobě tabuizováno. Starší generace se tak dnes stává obětí svého vlastního postoje – dogmatu o neochvějné vnější síle, které jim společnost předhazovala po většinu života.
O tom, že psychické potíže nerespektují věk, mluví jasná data. Celých 30 % všech nově diagnostikovaných depresivních poruch v ČR spadá do věkové skupiny 55–64 let, což představuje největší nárůst ze všech věkových kategorií. Vzhledem k životním okolnostem to není překvapivé zjištění; v tomto věku lidé masivně čelí odchodu dětí z domova, ztrátě profesní i společenské role a prvnímu výraznému zhoršení fyzického zdraví. Ještě tragičtější prvenství pak drží senioři v oblasti dokonaných sebevražd. Podle dat z let 2022/2023 je dlouhodobě nejvyšší míra sebevražednosti u mužů nad 70 let a žen nad 80 let.
Střední generace ve věku 35–54 let zase nejvíce zápasí se závislostmi, které jsou v České republice druhou nejčastější psychiatrickou diagnózou. Jde především o rizikové pití alkoholu, které je nepopiratelně provázáno s úzkostmi a depresemi. Nadměrná konzumace alkoholu je u nás částečně dědictvím socialismu, kdy byl levný a všudypřítomný alkohol jedním z nástrojů, kterými totalitní režim pacifikoval své občany, aby přehlíželi šedivou realitu tehdejší doby. I proto je dodnes velká část národa paradoxně hrdá na přední příčky v celosvětové konzumaci piva na hlavu. Nadměrné pití alkoholu u nás totiž bylo dlouhodobě vykreslováno jako zcela normální, přestože jde o projev hlubšího společenského problému a skryté sebedestrukce.
Přitom psychické zdraví jako celospolečenský fenomén ovlivňuje celou řadu klíčových oblastí. Kromě čistě humánní a utilitaristické snahy o maximalizaci lidského štěstí má chronický stres a psychická nepohoda prokazatelný vliv na rozvoj fyzických onemocnění. Výdaje zdravotních pojišťoven na léčbu neurotických a stresových poruch se v ČR pohybují v řádech miliard korun ročně. Při aktuálním demografickém trendu nízké porodnosti a objektivní nutnosti posouvat věk odchodu do důchodu se přitom zvyšování kvality života ve vyšším věku stává ekonomickou i morální nutností. To, v jaké kondici se lidé dožijí stáří, bude totiž přímo záviset na tom, zda v produktivním věku vyhledali pomoc, nebo zda prožili desítky let s neléčenou psychickou poruchou.
Pohled na duševní zdraví optikou mezigeneračního konfliktu je slepou uličkou. Statistika nemocnosti, miliardové výdaje pojišťoven i vysoká míra skrytých závislostí u produktivní populace ukazují, že psychická nepohoda je celospolečenskou krizí. V éře, kdy se prodlužuje věk odchodu do důchodu a společnost nezadržitelně stárne, si už nemůžeme dovolit ignorovat duševní hygienu u lidí středního a vyššího věku. Ignorování těchto problémů se nám v budoucnu vrátí v podobě přetíženého zdravotního systému a drastického poklesu kvality života statisíců lidí. Je načase shodit masky falešné tvrdosti, začít o psychické nepohodě mluvit napříč generacemi a nabídnout pomoc těm, kteří o ni kvůli studu nedokážou sami požádat.
Jan Chovanec, komentátor podcastu Vyšší bere
