Vyšší vzdělání znamená pro jeho nositele tradičně určité výhody – u některých vysokých škol jde o společenskou prestiž (typicky lékaři, právníci, učitelé), u většiny vyšší společenské postavení, které je dáno zpravidla sítí kontaktů (tzv. sociální kapitál), která se kolem člověka tvoří během studia. Vyšší vzdělání se také zásadně odráží na lepším platovém (mzdovém) ohodnocení a pro některé pozice (např. zdravotnictví, justice) pak dosažení vysokoškolského vzdělání představuje bezvýjimečnou podmínku, kterou musí uchazeč o pracovní uplatnění splňovat. Toto všechno jsou benefity, které jsou spojeny s vyšším vzděláním v rámci obecné znalosti a vnímá je většina společnosti. Nová data Českého statistického úřadu připomněla nikoli nové, ale mnohem méně známé, propojení – vyšší vzdělání znamená delší život.
Statistikové mohli vůbec poprvé (neboť do roku 2011 nebylo v rámci sčítání lidu vyplnění dosaženého vzdělání povinné) analyzovat data z hlášení o úmrtí, v rámci kterých se údaj o vzdělání zemřelého uvádí, a propojit je s dosaženým vzděláním, věkem zemřelého a vzdělanostní strukturou celého obyvatelstva. Z těchto kombinací vzešly následující výsledky: naděje dožití při narození pro všechny bez ohledu na vzdělání činila za rok 2025 u mužů 77,5 roku, u žen 83,2 roku. Je patrné, že již samotné pohlaví hraje v tomto směru významnou roli. U obou pohlaví se ale potvrdila také souvislost mezi stupněm dosaženého vzdělání a střední délkou života. Nejprve pohled na muže: u těch s dosaženým pouze základním vzděláním činí naděje dožití 68,7 roku, tj. o 8,8 roku méně, než činí průměr pro celou mužskou populaci na vzdělání nehledě. Středoškoláci bez maturity měli naději dožití 75,9 roku, středoškoláci s maturitou pak 79,6 roku. Oproti tomu u vysokoškolsky vzdělaných mužů činila v loňském roce naděje dožití 82,5 roku. V rámci mužské populace tak jde o výrazně široké rozpětí – rozdíl činí skoro 14 let života v závislosti na vzdělání. U žen jsou rozdíly sice méně výrazné, nikoli však nepodstatné. Ženy se základním vzděláním měly naději dožití 77,9 roku, naděje dožití pro ženy se středoškolským vzděláním bez maturity činila 82,4 roku, u žen s maturitou pak 84,7 roku. Ženy vysokoškolačky mohly očekávat střední délku života vůbec nejdelší v rámci takto katalogizované populace – 86,5 roku.
Obecně lze prezentovaná data chápat tak, že nižší vzdělanostní statut úzce souvisí s nižším sociálním postavením, a tím pádem i s větším příklonem k horšímu životnímu stylu (typickým projevem jsou např. méně kvalitní potraviny). V rámci dat bylo též možné porovnávat získaný stupeň vzdělání vedle dožitého věku také s příčinou smrti, kde se opět projevila souvislost „nižší sociální postavení – nezdravý životní styl“, neboť muži se základním a nižším vzděláním mají podle statistiků čtyřnásobně vyšší úmrtnost na nemoci trávicí soustavy než vysokoškoláci – na alkoholické onemocnění jater byla úmrtnost mužů se základním vzděláním 5,5násobná vůči vysokoškolákům, u středního bez maturity 4násobná. Na druhém místě jsou pak nemoci dýchacích cest, jež lze opět do značné míry propojit s dalším zlozvykem vedle alkoholu – s kouřením tabákových výrobků. Tak například na chronickou nemoc dolních dýchacích cest umírají muži s nejnižším vzděláním 5krát častěji než vysokoškoláci. Stejnou korelaci data potvrdila též u další civilizační choroby – diabetu.
Z výše uvedeného plyne jednoznačný závěr – stát má další dobrý důvod usilovat o co největší míru vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva, neboť to má také jednoznačně pozitivní demografické (a tím pádem i ekonomické) konsekvence.
JUDr. Matěj Novák
