Nejprve položila květiny k pamětní desce umístěné na nádvoří borské věznice náměstkyně primátora města Plzně pro oblast školství a cestovního ruchu Lucie Kantorová.
Položení květin se uskutečnilo také u čestného hrobu generála Heiodora Píky na Ústředním hřbitově v Plzni na Doubravce.
Hlavní pietní akt se pak konal na Slovanech u památníku Heliodora Píky na náměstí, které nese jeho jméno. „Život a odkaz generála Heliodora Píky nám připomínají, jak důležité je bránit hodnoty jako je čest, odvaha a vlastenectví. Byl mužem, který se stal symbolem odporu proti totalitnímu režimu a nás inspiroval svou neochvějnou vírou v demokracii a svobodu. Měl hluboké morální uvědomění a nezradil ani v nejtemnějších chvílích. Město Plzeň se vždy hlásilo k hodnotám, které generál Píka zastával,“ řekl mimo jiné ve svém proslovu radní města Plzně pro oblast sociální a aktivní život seniorů Jiří Šrámek.
Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 v obci Štítina nedaleko Opavy. Po maturitě roku 1915 byl v říjnu téhož roku odveden k opavskému zeměbraneckému pluku č. 15 jako jednoroční dobrovolník a účastnil se bojů v první světové válce. V řadách rakousko-uherské armády se dostal na ruskou frontu, kde v červenci 1916 přešel do ruského zajetí. Již na počátku října 1916 se v zajateckém táboře přihlásil do vznikajících československých legií. S jejich částí se následně přesunul na příkaz T. G. Masaryka z Ruska do Francie, kde byl vzhledem ke své lékárenské praxi určen ke zdravotní službě u 21. čs. střeleckého pluku francouzských legií, později vykonával funkci nejprve četaře a později poručíka obrany proti plynům. S plukem prodělal těžké boje na alsaské frontě (jaro 1918), v Champagni, na Aisně, u Terronu i jinde. Byl několikrát vyznamenán; obdivován byl za obětavou lékařskou službu v prvních liniích. Již jako poručík se vrátil do právě vzniklého Československa, vzápětí byl v květnu nasazen v boji proti polské armádě ve sporu o Těšínsko. V létě 1919 byl převelen na slovenskou frontu, z níž byl brzy vyslán na studia na vojenskou akademii École spéciale militaire v Saint-Cyr ve Francii. Studia ukončil v roce 1920 a stal se učitelem na Vojenské akademii v Hranicích.
Pracoval v různých štábních funkcích a od září 1932 byl vojenským atašé v Bukurešti, posléze mu byla akreditace rozšířena i na Turecko. Heliodor Píka patřil mezi nejlepší československé zpravodajce a diplomaty. V době přijetí mnichovského diktátu byl v Československu a pracoval na Generálním sekretariátu obrany státu v hodnosti plukovníka generálního štábu. Podílel se na spolupráci válečného průmyslu se zeměmi Malé dohody. Po okupaci Československa Německem byl nucen utéci přes Francii do Londýna, kde nabídl své služby Janu Masarykovi. Edvard Beneš ho vyslal do Bukurešti jako vojenského vyslance pro Balkán, kde pomáhal československým a maďarským uprchlíkům z protektorátu, přičemž se zaměřoval především na demobilizované vojáky. Po fašistickém puči v Rumunsku a krátkém zatčení se přesunul do Istanbulu. V roce 1941 se setkal již podruhé s Ludvíkem Svobodou. Při této schůzce L. Svoboda spolu se sovětským generálem Fokinem navrhl vytvoření československých jednotek na území SSSR a další zpravodajskou spolupráci s Moskvou. Tento návrh Československá exilová vláda přijala a po podpisu sovětsko-československé vojenské dohody (18. července 1941) se H. Píka stal atašé a velitelem mise Československé armády v Moskvě. V roce 1942 začal Píka v Buzuluku formovat jednotku československé armády z československých dobrovolníků a společně s L. Svobodou dokázal čelit tlaku K. Gottwalda na její zpolitizování.
Po návratu do Československa byl Heliodor Píka povýšen na divizního generála. Měl na starosti styk s vojenskými představiteli jiných států. V rámci československé delegace se účastnil mírové konference v Paříži. Po jejím skončení byl pověřen funkcí zástupce náčelníka hlavního štábu a do jeho kompetencí spadaly zpravodajské záležitosti, vydávání služebních předpisů, vojenské školství či příprava mobilizačních plánů. V této době byl již objektem zájmu pátého oddělení Hlavního štábu (čs. vojenské zpravodajské služby). Bezprostředně po únoru 1948 byl poslán na zdravotní dovolenou, ale již 5. května byl ve vojenské nemocnici zatčen a k 1. červnu přeložen do výslužby. Ve vykonstruovaném soudním procesu byl Státním soudem v Praze dne 28. ledna 1949 uznán vinným zločinem vojenské zrady podle § 6 odst. 1 a 2 zákona na ochranu republiky a zločinem zneužití služební moci a odsouzen vedle ztráty hodnosti, vyloučení z branné moci, ztráty všech vyznamenání a čestných práv k trestu smrti provazem. Nejvyšší soud jeho odvolání zamítl. Rozsudek byl vykonán 21. června 1949 v 6:08 ve věznici Plzeň-Bory. Udělení milosti ministr národní obrany Ludvík Svoboda nenavrhl. Mimo rodiny a obhájce proti rozsudku protestovali pouze představitelé MNV ve Štítině a bývalý náčelník francouzské vojenské mise v ČSR Louis Faucher.
Heliodor Píka v posledním dopisu před popravou napsal: „Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždyť je to tak průhledné – že jde o politickou vraždu … Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti … studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost, pravda – snad jen dočasně – a šíří se nenávist, mstivost, zmizel smysl pro snášenlivost, pro svobodu myšlení a projevu.“
Ve stejné věznici, kde H. Píka čekal smrt, byl ve vazbě i jeho syn Milan, který působil za války u Britského královského letectva. Milan Píka byl odsouzen v procesu, který začal 16. února 1949. Rehabilitován byl teprve v roce 2019.
Tělo generála se po pitvě „ztratilo“ nepohřbeno a dosud nebylo nalezeno. Podle svědectví jeho syna Milana Píky ve filmovém dokumentu Křišťálový fantom z roku 2018 bylo jeho tělo uschováno v anatomickém ústavu (asi v Praze?) v boxu pro uchovávání mrtvých a místo generálova mrtvého těla (M. Píka v dokumentu neuvádí, kdy přesně bylo pochováno, případně zpopelněno) bylo pohřbeno nějaké jiné mrtvé tělo, a to pod jménem jeho otce. Autoři filmu ani M. Píka to v dokumentu blíže nevysvětlují.
Zásluhou iniciativy generálova syna Milana Píky a jeho obhájce byl prý s údajnou pomocí prezidenta L. Svobody v roce 1968 proces obnoven a rozsudek Vyšším vojenským soudem v Příbrami v plné výši zrušen. Generál Heliodor Píka byl zbaven všech obvinění a rehabilitován. K plné občanské rehabilitaci došlo až po roce 1989. Na počátku devadesátých let mu byl propůjčen Řád M. R. Štefánika III. třídy a byl in memoriam povýšen do hodnosti armádního generála.
V roce 2001 byl Karel Vaš, poslední ještě žijící aktér justiční vraždy generála Píky, obžalován z trestného činu vraždy, a nejprve odsouzen k sedmi letům odnětí svobody, o rok později byl rozsudek nad ním zrušen a trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení trestní odpovědnosti. Karel Vaš zemřel 8. prosince 2012 nepotrestán a za jeho zločiny včetně justiční vraždy geerála. Heliodora Píky se veřejně omluvila pouze jeho dcera Galina Vašová, která se narodila až po vraždě generála Píky a se zločiny svého otce neměla nic společného.
