Každoročně je čestným hostem Světa knihy nějaká země, letos to bylo Portugalsko. Proto Svět knihy navštívili kromě velvyslance Portugalska Carlose Oliveira také portugalští spisovatelé a spisovatelky, a Portugalsko se stalo tématem například i českému PEN klubu. Ten měl svůj stan neboli PENklubovnu Jiřího Gruši v blízkosti Maroldova panaroma. Písničkář, spisovatel, básník a cestovatel Jan Burian četl ze své knihy Výlet do Portugalska vzpomínky na Františka Listopada, spisovatele, básníka, esejisty, kritika, překladatele, divadelního a televizního scenáristy a režiséra, jenž po únoru 1948 emigroval do Francie, v roce 1959 se přechýlil do Portugalska, kde jako Jorge Listopad žil a tvořil v Lisabonu až do své smrti ve věku pětadevadesáti let v roce 2017. Jeho pozoruhodné a rozsáhlé dílo výrazně ovlivnilo portugalské kulturní prostředí.
Světlana a Petr Kotykovi (Světlana je učitelka, Petr je spisovatel a historik) představili ve zcela zaplněném „stanu Jiřího Gruši“ svůj cestopisný pořad „Svatojakubskou stezkou z portugalského Viseu do Santiaga de Compostela“, čtyři sta kilometrů dlouhé putování často lidmi opuštěnou krajinou starých civilizací. Zemi vinic a úžasného vína, ale i sucha a vyprahlosti, a tím také požárů. O Portugalcích ale mluvili jako o velmi pohostinných lidech, kteří neztratili důvěru v poctivost turistů - tedy ještě v roce 2013.
Spisovatelka a básnířka Lydie Romanská s Martinou M. Orsi v roli dramatické interpretky četla svou povídku Z Porta na Monsanto s Annou a Manulelem. Atmosféra jako bychom vstoupili do jejich portugalského prostředí a situací.
Také spisovatelka Olga Waló věnovala Portugalsku svou pozornost v povídce „Pocta Portugalsku aneb Starý příběh novýma očima,“ v němž se sedmasedmdesátiletá vnitrozemská autorka trpící mořskou nemocí vyznává ze své celoživotní vášně.
Zdá se mi, že návštěvníci Světa knihy letos věnovali různým čtením a besedám s autory i méně proslulými více pozornosti, než v minulých letech.
Knihy nepatří k nejlevnějšímu tovaru. Dostupné občerstvení ve stáncích je však svou drahotou předčilo. Pokládám to za takové trhovecké parazitování na kultuře, a to zvláště v případě studentů, kteří v pátek dopoledne Svět knihy navštívili se svými učiteli. Jestli má být dvě stě padesát gramů čehosi uklohněného na pánvi + nápoj dražší než kniha v pevné vazbě, tak s prominutím, kde to jsme a jaký to divný svět – literatury?
Svět knihy každoročně povznáší celé Výstaviště, jinak dosti ubohé. Nevzhledně obludné jsou také za Průmyslovým palácem ocelové stavby venkovního amfiteátru s tribunou. A je to paradox: V době, kdy Výstaviště bylo jedním slovem „fučikárnou“, představovalo ztepilými „bruselskými“ pavilony i venkovní úpravou znamenitou úroveň tehdejší moderní architektury, možná nepřekonané. Nyní za průmyslovým palácem, tedy směrem do Stromovky, zůstalo trvalou hodnotou pouze Maroldovo panorama.
Pamatuju si, že úplně na konci „fučikárny“, v jejím nejzazším koutě, odpočívala rezavějící parní lokomotiva z nějaké úzkorozchodné dráhy mládeže. Lomcovali jsme v ní různými pákami, jaká to úžasná atrakce!
Autor: Ondřej Vaculík