Podle autorky výstavy Štěpánky Bláhovcové by výstava měla tematizovat svobodu, kdy cílem je, aby se procházející lidi na chvíli zastavili a zamysleli se. Součástí výstavy jsou také fotokoutky. „Už dlouho mne pracovně i osobně zajímá téma osobní svobody a zodpovědnosti a vliv velkých dějin na ty malé, na jednotlivé lidské životy,“ vysvětlila autorka, jak výstavu pojala.
„Na výstavu jsem vybrala několik fotografií z období let 1955 až 1990, s akcentem na složité roky 1968, 1969, 1989. S fotografiemi pracuji tedy jako se záznamy situací, v nichž se mohl/může ocitnout kdokoliv. Jsou na nich konkrétní lidé, ale to, co mi přijde důležité je, že by na jejich místě mohl být vlastně i někdo úplně jiný. Proto část fotografií má vyříznutý prostor obličejů, část má místo obličejů zrcátka. Myšlenkou je, že dějiny se opakují, přinášejí podobné situace a nikdy nevíme, jak v nich obstojí každý jeden z nás. V interakci s upravenými fotografiemi ve výstavě si může každý položit otázku, na které straně by tehdy stál, jak by si vybral a zda by měl vůbec na výběr, a zároveň, jak tyto situace z pohledu současnosti interpretuje historie. Hledala jsem snímky zachycující chvíle, kdy se proti sobě staví spoluobčané, sousedé, nebo momenty, kdy události jednoho vynesou na vrchol a druhého zase ne – vojáci v základní službě postavení proti demonstrantům na Václavském náměstí v srpnu 1969, zásah VB proti stařence v listopadu 1989, demonstrace, spartakiáda, volby,“ doplnila Štěpánka Bláhovcová.
