×

Varování

JUser: :_load: Nelze nahrát uživatele s ID: 10008

Až mě mrzí, jak málo se do Plzně vracím, říká kanoista Radek Šlouf

Zveřejněno v Sport
Od - pondělí, 4. říjen 2021 17:42
Až mě mrzí, jak málo se do Plzně vracím, říká kanoista Radek Šlouf Foto: Sportmanie Plzeň

Prožívá průlomový rok. Jak ve sportu, tak v osobním životě. Kanoista Radek Šlouf roky tvrdého tréninku přetavil v srpnu v olympijský bronz, který v Tokiu získal na deblkajaku s parťákem Josefem Dostálem. V září pak plzeňský rodák a odchovanec místního klubu TJ Prazdroj úžasnou sezonu podtrhl dalším cenným kovem, s českým čtyřkajakem vybojoval rovněž bronzovou medaili na mistrovství světa v Dánsku. Aby toho nebylo málo, v polovině října chystá se svou přítelkyní svatbu.

"Po olympijských hrách jsem si moc nepřipouštěl, že by se v mém životě mělo něco změnit. Ale vydrželo to tak týden, pak se akce postupně nabalovaly a přibývaly," svěřil se s úsměvem šestadvacetiletý Radek Šlouf, když před pár dny dorazil do rodného města a v areálu DEPO2015 se zúčastnil slavnostní akce kanoistického klubu TJ Prazdroj. Dovezl nejen olympijskou medaili, ale rozdal také desítky podpisů při autogramiádě.

Jaké bylo zavzpomínat na časy, kdy jste v Plzni s kanoistikou začínal?
Hlavně mě těší, že na Prazdroji je relativně plno, kanoistice se tam věnuje spousta dětí. To za mého mládí nebylo. V posilovně nebo při suché přípravě jsem měl parťáky, ale na vodě jsem trénoval na kajaku většinou sám, moji vrstevníci jezdili na kánoích. Ale hrozně mě to bavilo. Cítil jsem, že mi to jde.

Ale na Radbuze jste se asi neprojel dlouho, že?
Zhruba před měsícem jsem tady měl asi po třech letech trénink na vodě. A byl jsem z toho naprosto nadšený, vždyť jsem tu v mládí najezdil spousty kilometrů. Až mě mrzí, jak málo se sem vracím. Jsem rád, že jsem si připomněl mládí.

V říjnu také chystáte svatbu. Partnerku jste si našel také u vody?
Ano, taky dělala kanoistiku a byla celkem úspěšná. Skončila před čtyřmi lety, takže ví, co to všechno obnáší, co je za tím dřiny. Právě ona se mě snaží krotit, dodává mi klid. Je pro mě moc důležité, že ji mám vedle sebe. Chápe, že k úspěchu jsou potřeba soustředění v lepších klimatických podmínkách, že potřebuji být často pryč. Přibližně 200 dní z roku jsme na soustředění.

Mluví vám do sportu?
 Třeba hned po olympiádě jsem se musel rozhodnout asi během dvou dnů, jestli půjdu do výběru pro čtyřkajak na mistrovství světa. Měl jsem okolo sebe lidi, jejichž názor jsem chtěl znát. A podstatné slovo měla právě přítelkyně. Podpořila mě a říkala, ať do toho jdu, že jsem v ideálním věku, mám natrénováno. A to se potvrdilo, forma se udržela i na šampionát.

Bronz z olympijských her a z mistrovství světa. Ta z Tokia je pro vás o hodně cennější?
Nechci to moc srovnávat, je to ve všem jiné. Olympiáda je jednou za čtyři roky, je kolem ní velký humbuk, nic takového se při mistrovství světa neděje. Jiné to byla i z hlediska sportovního výkonu. V Tokiu jsme jeli s Pepou kilometr, na mistrovství světa pětistovku. Z deblu jsem přesedl do čtyřkajaku a měl jsem kolem sebe jiné lidi. Ale i díky tomu to pro mě byla obrovská motivace.

Přejete si bronz na dalších vrcholných akcích ještě vylepšit?
Před čtyřmi lety jsme na čtyřkajaku získali na mistrovství světa také bronzovou medaili. Moje první mezi dospělými. V tu chvíli jsem si říkal, že jsem se vypracoval na nějakou úroveň a už to bude jen přibývat. Vidíte, na další medaili jsem čekal čtyři roky. O to víc si jich teď cením. Vím, kolik úsilí stály.

Dáte si teď konečně pár týdnů odpočinku?
Nevím, po svatbě bychom se měli stěhovat do nového bytu, bBudu mít co dělat. Ale bude to příjemná změna. Od kanoistiky mám volno až do konce roku, trénujeme jen individuálně. Tělo i hlava si potřebují odpočinout, ale já budu sportovat dál, potřebuju to.

Už máte v hlavě, na jaké lodi byste se chtěl probojovat na další olympijské hry?
Zatím jsme si nic neslibovali, ani s Pepou Dostálem, ani s klukama na čtyřkajaku. Všichni máme společný cíl, vyjet olympijská místa a pak tam úspěšně závodit. Třeba až jarní nominační závody trošku napoví.