Z polí do zásobnic: Zažijte podzimní sklizeň očima našich předků v Národopisném muzeu Plzeňska

Přemýšleli jste někdy o tom, jak náročné bylo zabezpečit dostatek potravy na dlouhé zimní měsíce v dobách, kdy neexistovaly žádné supermarkety, chladicí boxy ani moderní zemědělská technika? V minulosti byla úspěšná sklizeň a následné správné uskladnění plodin doslova otázkou přežití celé komunity. Pokud vás láká nahlédnout pod pokličku každodenního života dávných obyvatel naší krajiny a zjistit, jak si dokázali poradit s přírodními živly i nedostatkem technologií, naplánujte si na sobotu 26. září 2026 návštěvu západočeské metropole. V prostorách Centra experimentální etnologie, které sídlí v atriu Chotěšovského domu Národopisného muzea Plzeňska, se totiž uskuteční  akce s názvem Oživená sobota, tentokrát s poditulem Sklizeň aneb z polí do zásobnic.

Co pěstovali naši předkové? Výprava do historie polního hospodaření

Než se pustíte do zkoušení technik pravěku, odborníci vám přiblíží, jak vlastně vypadala druhová skladba plodin na políčkách našich pravěkých a středověkých předků. Zapomeňte na nekonečné lány řepky nebo kukuřice, které známe z dnešní krajiny. V raných dobách zemědělství hrály prim úplně jiné plodiny. Mezi nejstarší pěstované obiloviny patřily archaické druhy pšenice, zejména pšenice jednozrnka a pšenice dvouzrnka. Tyto odrůdy sice měly výrazně nižší výnosy než moderní vyšlechtěné varianty, byly však neobyčejně odolné vůči rozmarům počasí i škůdcům.

Postupem času, s příchodem doby bronzové a železné, se spektrum rozšiřovalo o pšenici špaldu, ječmen, nahý i pluchatý oves a proso, ze kterého se vařily tradiční výživné kaše. Velmi důležitou roli hrály také luštěniny. Čočka, hrách nebo dnes méně známý vlkouš (bob koňský) představovaly pro lidi klíčový zdroj bílkovin, který dokázal plnohodnotně nahradit maso, jež rozhodně nebylo na denním pořádku. Návštěvníci se během sobotního programu dozvědí, jak se tyto plodiny sklízely, jakým způsobem se ručně mlátily a jak se čistilo zrno od plev pomocí větru.

Vyzkoušejte si mletí na kameni i sílu pravěkých nástrojů

Hlavním pilířem Oživené soboty je možnost vyzkoušet si historické činnosti na vlastní kůži, což ocení nejen zvídavé děti, ale i dospělí, kteří si chtějí ověřit svou fyzickou zdatnost.

• Cesta od zrna k mouce: Mletí obilí na kamenných mlýnech je činnost, kterou archeologie mapuje už od neolitu (mladší doby kamenné). V muzeu dostanete jedinečnou šanci porovnat dva zásadní vývojové typy těchto nástrojů. Prvním je nejstarší takzvaná zrnotěrka – plochý kamenný podklad, po kterém se menším kamenem ručně pohybuje dopředu a dozadu. Je to neuvěřitelně namáhavá práce, při které člověk zapojuje celé tělo, a k získání jednoho kilogramu hrubé mouky bylo zapotřebí několika hodin neustálé dřiny. Druhým typem, který si otestujete, je pokročilejší rotační kamenný mlýnek (žernov), jaký na našem území rozšířili Keltové. Tento vynález s otočnou rukojetí práci výrazně zrychlil a zefektivnil.
• Tajemství kamenných seker v praxi: Velkým lákadlem letošního podzimního programu bude prezentace neolitických a eneolitických kamenných nástrojů. Mnoho lidí žije v představě, že vrtané kamenné sekery či tesly byly neohrabané a křehké předměty. Experimentální archeologové vám však přímo na místě předvedou opak. Uvidíte, jak dokonale ostrá dokáže být replika sekaného a broušeného kamenného nástroje. Odvážnější zájemci si budou moci sami zkusit, jaké to je pracovat s takovým nástrojem s cílem porazit vzrostlý kmen nebo nasekat palivové dříví na zimní otop. Zjistíte, že správná technika švihu a úhel dopadu jsou často důležitější než hrubá síla.

Strategie přežití: Jak uchovat úrodu bez lednice?

Sklidit a umlít obilí byl však pouze první krok. Neméně složitým úkolem bylo zajistit, aby potraviny vydržely čerstvé nebo alespoň poživatelné po dobu mnoha měsíců. Vlhko, plísně, hniloba a všudypřítomní hlodavci byli úhlavními nepřáteli každého hospodáře. Zemědělci proto využívali takzvané obilní zásobnice – hluboké jámy hruškovitého tvaru vykopané v zemi, jejichž stěny se vypalovaly ohněm a izolovaly slámou. Po naplnění obilím a neprodyšném uzavření jílem došlo uvnitř k odčerpání kyslíku přirozeným dýcháním zrn, čímž vzniklo prostředí, ve kterém nemohli přežít žádní škůdci ani plísně. Obilí takto dokázalo v perfektním stavu vydržet i několik let. Vedle skladování zrna bude řeč také o sušení ovoce a hub, nakládání divokých bylin, uzení masa či o archaických metodách kvašení, které patřily k nejstarším způsobům biologické konzervace potravin na zimu.

Spojte zážitky s prohlídkou historického centra Plzně

Návštěvu akce v atriu muzea na náměstí Republiky můžete ideálně spojit s prohlídkou stálých expozic. Národopisné muzeum Plzeňska, které spadá pod Západočeské muzeum v Plzni, sídlí v komplexu dvou nádherných renesančních měšťanských domů – Chotěšovského a Gerlachovského. Samotné interiéry muzea vás provedou historií bydlení měšťanů i venkovského lidu od gotiky až po první polovinu 20. století. Uvidíte autentické černé kuchyně, historické lékárny, ukázky plzeňských krojů či lidového nábytku.

Přijďte v sobotu 26. září zažít den, kde se historie nestuduje z učebnic, ale prožívá všemi smysly. Vyzkoušejte si, jak chutnal chléb vykoupený poctivou ruční prací, a odneste si domů nejen spoustu nových poznatků, ale i zážitky, na které budete dlouho vzpomínat.