Autorkou výstavy je Martina Sihelská, která pracuje v černošínském muzeu a je vášnivou cestovatelkou i fotografkou. Nejvíce miluje hory a výhledy z nich.
"Z hor pocházím a do hor se samozřejmě stále vracím. Jsou pro mě pořád výzvou, i když každým rokem cítím, že moje fyzické síly už klesají. Ale stále chodím, jen už opouštím třítisícovky. Procestovala jsem české hory, ale i zahraniční - Alpy, Dolomity, Tatry, Fatru, Dalmácii, úžasné Norsko, plánuji Irsko, přespáváme často v divočině v horách, dokonce mám vzpomínku, že nám mezi stany běhal los, jindy mi zase olizovala ruku laň, stála jsem tři metry od kamzíků nebo ke mně přišla loudivá liška. Jen musíte být tišší a nevyřvávat na lesy. Až někdy máte strach vůbec dýchat, abyste je nevyplašili. Ale tyhle zážitky mě moc nabíjí a léčí. Nesmím také opomenout, že krásná je jakákoliv příroda kolem nás. Stačí vnímat. Jdete do práce a z chodníku se dívá pampeliška, u vchodu zase kvetou sedmikrásky. Nejenom jaro stojí za podívanou, všech 365 dní v roce nám nabízí nesmírné bohatství. Jen lidé mají dneska zvláštní hodnoty, posuzují se podle oblečení, aut, mobilů, dovolených. Rádi druhého pomluví, ale sebe vyzdvihnou. Mám ráda normální prosté lidi, ať mají jakékoliv zaměstnání, mám ráda lidi, co se umí usmát, říci něco hezkého, ač vím, že třeba mají hodně svých tajných bolestí. Takoví lidé spolu s okolní přírodou jsou klenoty této planety," prozradila Martina Sihelská, která stále vzpomíná na babičku Květušku, jež ji vedla k lásce k přírodě, a na černošínskou cestovatelku Marii Kobzovou, která jí do muzea přinášela radost v podobě úsměvu a vyprávění z cestování po horách, které také byly její velkou láskou.
Výstava ve vstupním prostoru Městského úřadu v Černošíně je přístupná od pondělí do čtvrtka v provozní době úřadu a potrvá až do konce letních prázdnin.
