Tip na sobotní výlet

Zveřejněno v Kultura ZAK
Od - sobota, 2. září 2023 06:30

Média

Zaniklá středověká ves Dolany s tvrzí a kostelem svatého Petra a Pavla je místo s neskutečnou energií a velmi dlouhou historií. Přijeďte se podívat do jednoho z nejstarších kostelů u nás. O víkendu bude opět otevřen pro veřejnost a to od 11:00 do 16:00.

V sobotu 2. 9. se na louce u kostela bude od 17:30 konat koncert country kapely MHS, tak můžete spojit výlet se zábavou a dobrým jídlem. Občerstvení zajišťuje Obžerstvení u kostela, malé rodinné bistro, které se rozhodlo změnit stravování na Berounce a nabídnout nejen vodákům, ale i výletníkům kvalitní, chutná a originální jídla.

Sobotní akce je rozloučením s letošním létem. Dopřejte si výlet s kulturním programem na místo s pozoruhodnou historií.

Kostel sv. Petra a Pavla je postupně rekonstruovaná zřícenina gotického kostela na místě zaniklé vsi Dolany 12 kilometrů východně od Kralovic v nadmořské výšce 260 m. Kostel stojí osamocen v polích na nevysoké terase nad nivou řeky Berounky v místech, kde řeku pod vrchem Hamouz brodem překonávala zemská stezka vedoucí od Zvíkovce. Stezka na levém břehu pokračovala okolo kostela, míjela bývalou tvrz pánů z Řebříku, přes brod pokračovala malým údolím Dolanského potoka a vedla dále na jih ke dvoru Ptyč a dále ke hradu Krašov. Není vyloučeno, že toto místo bylo vzhledem k strategickému umístění brodu přes Berounku nejspíš osídleno již v 10. století.

Archeologický průzkum prokázal, že dnešní gotický kostel stojí na místě staršího pohřebiště. Na počátku 15. století získali Dolany páni z Kolovrat na Krakovci. Za husitských válek byla ves pravděpodobně vypálena husity a kostel opuštěn, k roku 1481 jsou Dolany uváděny jako pusté, hřbitov zasypán a kostel z části pobořen.

V roce 1530 byl kostel, ze kterého zbývaly pouze obvodové zdi, opraven na náklady Kryštofa z Kolovrat. Nejpozději při této opravě zanikla zděná věž při západní stěně. Za třicetileté války kostel opět zpustl a byl opraven až dalším vlastníkem panství, Vojtěchem Hynkem Lažanským. Další pozornosti, oprav a vybavení se kostelu dostalo za správy Lažanských roku 1719. V té době kostel stále ještě plnil funkci farního kostela pro vsi Hlince, Ptyč, Studenou, Holovousy, Chříč, Slatinu, Lhotu a dvory Dubjany a Březsko.

V roce 1785 poklesl význam dolanské farnosti poté, co kaple sv. Jana Nepomuckého na Chříči získala funkci lokálie pro většinu vsí dolanské farnosti. Kostel v Dolanech si přesto i v průběhu 19. století udržel přízeň věřících – probíhaly v něm bohoslužby a konaly se k němu poutě, nejvýznamnější 29. června na svátek sv. Petra a Pavla a 18. srpna na sv. Jáchyma.

Ve farní kronice na Chříči je v roce 1874 zmiňován havarijní stav dřevěné zvonice dolanského kostela, vztyčené nad středem kostela. Roku 1878 z ní byly odvezeny zvony na Chříč a umístěny v dostavěné věži tamního kostela sv. Jana Nepomuckého, kde jsou dodnes. Odvezením zvonů začaly kostelu smutné časy. Kostel začal rychle pustnout. Páter Polívka podal na jaře roku 1881 prostřednictvím vikariátu žádost na konzistoř o opravu. Ta se obrátila na hejtmanství, jehož komise pro umístění kostela v záplavovém území řeky Berounky a Dolanského potoka nedoporučila investici do nákladné opravy. Kostel byl následně uzavřen, přestaly se v něm konat bohoslužby a byla navržena i jeho demolice. Na žádost dolanských osadníků se i nadále konala svatopetrská pouť, kázání a bohoslužba probíhala pod širým nebem vedle kostela. V srpnu téhož roku bylo rozhodnuto o zrušení kostela a v březnu 1882 probíhala jeho dražba. Na ní se však dostavili zplnomocnění zástupci obcí Studená a Hlince, kteří žádali zrušení dražby a zachování kostela, na jehož opravy by dle svých možností obce přispívaly. O jejich příslibu byl učiněn protokol a obě obce dohromady následně na opravu kostela vybraly 240 zlatých. Na přímluvu patronky kostela Johanny Ubelli von Siegburg získali dalších 100 zlatých od ovdovělé císařovny Marie Anny.

V době první republiky a po 2. světové válce kostel prudce chátral, přesto ještě v 60. letech 20. století měl střechu s nachýlenou zvoničkou. V 90. letech již byl kostel zříceninou, ze které zbývaly pouze obvodové zdi. 

V říjnu 2000 schválilo zastupitelstvo obce Hlince žádost o převod kostela a přilehlých pozemků do vlastnictví obce s cílem jeho obnovy. Záchranné práce zajištěné prostředky z grantu Nadace Open Society Fund Praha se rozběhly v následujícím roce. 16. května 2002 byl kostel a pozemky převedeny do majetku obce. Ke konci června proběhla pouť, na které byl vysvěcen prapor a znak Hlinců. Bohužel 12. a 13. srpna 2002 povodeň na Berounce poškodila kostel, narušila statiku obvodového zdiva, postiženy byly i okolní pozemky. Na začátku léta 2003 byla vytěžena z interiéru kostela suť a naplaveniny, současně proběhl částečný archeologický průzkum, při kterém byly u jižní zdi presbytáře odhaleny základy bývalé sakristie. Z programů Ministerstva kultury ČR a od Plzeňského kraje byly získány příspěvky na obnovu statiky zdí a opěrných pilířů. Kromě statického zajištění byla opravena koruna zdiva a obnovena římsa, pobořené boční oltáře, okenní klenby spolu s valounovým okapním chodníkem okolo zdiva; byly též fixovány zbytky původních omítek. Na náklady obce bylo upraveno okolí kostela a umístěn dřevěný stůl s lavicemi pro turisty. Vstup kostela byl osazen kovanou mříží. V roce 2004 byl vypracován projekt na obnovu krovu, střechy kostela se zvoničkou, stropu a kruchty. Z prostředků MK ČR, Plzeňské kraje a obce samotné byly v témže roce krov a střecha obnoveny a celý kostel byl tak zajištěn před povětrnostními vlivy. V červenci proběhla další z poutí a na podzim bylo okolí kostela osázeno 25 hrušněmi a dvěma jírovci. V roce 2005 byla obnovena věžička s novým křížem a makovicí, v červnu 2006 byl vysvěcen a usazen nový zvon. Na další roky je naplánována obnova fasády, zavedení elektrického proudu, vysušení a dokončovací práce.

Stará pověst říká, že v 18. století ves zchudla natolik, že musela prodat i kostelní zvony. Když potom císař Josef II. zrekvíroval vybavení kostela sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze, rozhodl se věnovat jeho největší zvon Dolanům. Ale obyvatelé nedaleké Chříče, pod jejichž faru náležel dolanský kostelík, jim velký staroměstský zvon nepřáli. S výmluvou, že malému kostelu stačí malé zvony, si jej vzali pro sebe. Když se však zvon poprvé v chříčském kostele rozezvučel, hněvivě volal: „Do Dolan – do Dolan!“ Obyvatelé se zalekli a vrátili zvon dolanským. Od té doby zvonil krásně. Na konci 19. století ovšem dolanský kostel zchátral a jeho zvony putovaly zpět do Chříče.

Tip na sobotní výlet Ilustrační foto: Wikipedie