Honza už zákeřnou leukémii v roce 2019 porazil, kostní dřeň mu tehdy daroval jeho bratr. Ten ale nebyl úplně ideálním dárcem a nemoc se nyní znovu vrátila. „Zase bojujeme, tentokrát s ještě horší prognózou, zase věříme, že vše dobře dopadne. Jak jsme se několikrát přesvědčili, naděje stále existuje, proto věřím, že se nám podaří najít Honzovi vhodného dárce kostní dřeně a bude všechno jako dřív. Zapište se, prosím, do Českého národního registru dárců dřeně a darujte naději na uzdravení našemu tatínkovi i dalším pacientům, kteří na svého dárce teď také čekají. Čím víc nás v registru bude, tím větší šance máme," prosí manželka Jana.
Počátek Janina vztahu s Honzou byl tak trochu na dálku. "Vyměnili jsme si mnoho zpráv, bydlela jsem totiž tou dobou v Anglii. Nemohla jsem tomu uvěřit, když mě po pár měsících jen tak přiletěl překvapit s kyticí růží v ruce. Na to gesto nikdy nezapomenu. Jako bych ho znala celý život," vzpomínala Jana. Za pár let ale přišla zdrcující zpráva. Svatební cestu do té chvíle šťastné dvojici překazila rakovina, kterou Honzovi diagnostikovali měsíc po svatbě. "V době kdy jsme se chystali žít společný život na plné obrátky, jsme se museli seznamovat s neznámou a děsivou situací. Honza absolvoval řadu chemoterapií a na léčbu reagoval dobře a zákeřnou nemoc porazil. Objednali jsme si znovu svatební cestu, ale opět se v září vrátila zákeřná nemoc v horší podobě. Tentokrát leukémie, kdy byla zasažena i kostní dřeň," popsala Jana.
Jan Nohejl v roce 2019 podstoupil transplantaci kostní dřeně, dárcem byl jeho vlastní bratr. Přes řadu komplikací, které nastaly opět svou nemoc na chvíli porazil. "I přes všechny překážky jsme chtěli žít normální život a založit rodinu. Proto jsme se rozhodli využít zamrazeného embrya. Usmálo se na nás štěstí a narodila se nám dcera Rozárka. Dle lékařů na 99% nemůže mít Honza děti a o rok později se dozvídáme, že jsem v 5. měsíci těhotenství. Zázraky se skutečně dějí a v roce 2021 se nám narodil syn Patrik. Navzdory častým nemocem manžela jsme se snažili užívat běžného života, věnovat čas dětem. Chodit na společné procházky, hrát si na hřišti, být prostě spolu jako rodina," uvedla Jana. Po 4 letech se ale nemoc opět vrátila, a to ještě s horší prognózou – jen 10% šance na úplné vyléčení. "Jak jsme se ale několikrát přesvědčili, naděje stále existuje, proto věřím že se nám podaří najít Honzovi vhodného dárce kostní dřeně a bude všechno jako dřív," věří paní Jana.
