Porodní asistentka jako prestižní povolání? Zájem se zvyšuje, tvrdí zástupci Fakulty zdravotnických studií

Porodní bába, ženská sestra a dnes porodní asistentka. Jejich popularita přitom znovu roste, což poznává také Fakulta zdravotnických studií. „U oboru porodní asistentka převyšuje poptávka nabídku,“ říkají shodně proděkanka pro vnitřní a vnější vztahy Fakulty zdravotnických studií Alena Lochmanová i odborná asistentka Eva Hendrych Lorenzová.

Kdo vlastně je porodní asistentka a co dělá?
EHL: Porodní asistentka je plně kvalifikovaný zdravotník. Většinou je to žena, i když to může být i muž, což je nyní trend v zahraničí. Porodní asistentka je vyškolena, aby podpořila ženy v celém průběhu jejich života od dětství až do stáří. Název evokuje pouze péči při porodu. V roce 1928 se název změnil, z porodní báby na asistentku, za socialismu, to byla ženská sestra a později zase porodní asistentka. Ve většině případů jsme v nemocnicích /90%/ a zbytek se nachází v komunitním prostředí /10%/. Každá tato lokalita má své pro a proti. Komunitní asistence má podle zahraničních výzkumů velký význam. Snad tato doba brzy přijde i u nás.

Co je tedy cílem porodní asistentky, která se zabývá komunitní péčí?
EHL: Cílem je pečovat o ženu, v delším úseku zejména v době těhotenství, doprovodit k porodu a pomoci po porodu. Komunitní porodní asistentka pracuje v domácnosti konkrétní ženy, pečuje o ni holisticky, zaměřuje se nejen na tělo, ale i na psychiku a sociální sféru, což má nesporný význam. Potvrzují ro i různé vědecké studie.

Fakulta zdravotnických studií nabízí obor porodní asistentka. Kolik studentek se k vám hlásí a co vše se během studia dozví? Mohou se stát komunitní porodní asistentkou?
AL: Zájem studentů má zvyšující se tendenci, poptávka převyšuje nabídku. Porodní asistentka by měla mít moudrý úsudek, milé srdce a šikovné ruce. V rámci svého studia studentky prochází všeobecnými předměty určenými pro nelékařské pracovníky, jako je anatomie, fyziologie, patologie. V rámci psychosociálního rozvoje jsou důležité předměty, jako je etika, komunikace, psychologie ve zdravotnictví, ale velmi důležité jsou i odborné předměty jako jsou gynekologie, neonatologie a ošetřovatelství. Zcela zásadní je, že během svého studia si musí osvojit postupy, které budou následně uplatňovat v praxi, ať už v rámci praktické výuky na vysoce sofistikovaných modelech, nebo na porodních sálech a neonatologických odděleních pod dohledem mentorek. Odborná praxe je nedílnou součástí studia, poměrně významnou nejen z hlediska obsahového, ale i časového. Jakou cestou se potom bude porodní asistentka ubírat, je její volba. Absolvováním našeho oboru studentka získává kvalifikaci pro výkon lékařského zdravotnického povolání porodní asistentka.

Vy působíte jako odborná asistentka, znamená to, že učíte ženy, které se chtějí věnovat porodní asistenci. Jak to funguje při studiu, jaký je zájem?
EHL: Začínáme v prvním ročníku praxí, protože k nám dívky nastupují z různých škol, s různými zkušenostmi, tak abychom je sjednotili a uvedli do kontextu. Praxi mají ve zdravotních zařízeních, jako jsou dětské domovy, azylové domy pro ženy a matky a děti v tísni. Ale i třeba v domovech důchodců, aby studentky viděly život od začátku až do konce. Později navazujeme odbornými praxemi. Začínáme v gynekologických ambulancích, později navazuje péče v lůžkových odděleních, kdy se starají o ženy po operacích nebo ženy s rizikovým těhotenstvím. Zaměřují se na potřeby. Ve 2. ročníku jdou ke svým prvním porodům. Ve škole máme mnoho sofistikovaných modelů, které mohou využít pro trénink. Později jdou na novorozenecké oddělení. Začínáme vždy fyziologií. Ve 3. ročníku, už navazujeme různými riziky a patologiemi, takže rizikové těhotenství, nepravidelný porod a dětská JIP.  Ale v komunitní péči máme ještě rezervu. Je to jeden z našich cílů do budoucna.

Tento trend se rozvíjí i v knize nebo spíše učebnici, kterou jste napsala?
EHL: Spíše je to odborná monografie, je myšlena pro motivaci našich studentek, ale své si tam najdou i asistentky v praxi. Je o mě známo, že spíše inklinuji k podpoře zdravého těhotenství a přirozeného porodu. Jsem klidnější typ, proto jsem si musela hledat svou cestu k porodní asistenci. S podporou fakulty jsem vydala knihu, kde popisuji cestu porodní asistentky, která to porodnictví nevnímá tolik lékařsky, ale zároveň není v nějakém extrému, chce spíše podpořit ženy na cestě mateřstvím, jemným způsobem. Knihu jsem nazvala „Být šťastná porodní asistentka“. Je o tom jít za svým snem, tam kam mě srdce táhne. Je to možné, ale člověk musí mít nějakou svou vlastní iniciativu. Je potřeba projít si vícero pracovišť, vícero způsobů poskytování péče a neobejde se to ani bez cestování, třeba do zahraničí. Byla jsem se podívat v různých porodních centrech, což je tady hojně diskutováno, ale zatím zde není žádný funkční porodní dům nebo centrum. Snahy tu jsou a myslím si, že plno žen na tuto možnost čeká. Pracovat samostatně, odborně, zodpovědně, v dobré spolupráci s lékařem, aby bylo dosaženo jakési harmonie. O tom se snažím v knize psát. Jakési svědectví hledání cesty a změny reality, trochu jemnějšího přístupu k ženám.

Je kniha volně k dispozici v knihkupectví?
EHL: Kniha je volně dostupná ve formě e-booku. Je uložena v digitální knihovně ZČU a několik málo posledních výtisků je k dispozici u mě.

Autor: Renata Jakoubková